Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Noha ve vzduchu a flétna v akci! Parádní koncert Jethro Tull v Ostravě připomenul zlatou éru rocku

Noha ve vzduchu a flétna v akci! Parádní koncert Jethro Tull v Ostravě připomenul zlatou éru rocku

27.10.2021 Hudba

Slavná britská hudební formace Jethro Tull vystoupila v úterý 26. října v ostravském Gongu. Koncert legendy potěšil zejména příznivce progrockové éry této kapely. Dramaturgie totiž zacílila především na sedmdesátá léta, v kterých Jethro Tull patřili ke světovým headlinerům progresivního rocku. Nechyběly tak klíčové opusy jako Thick As A Brick, Living in the Past, My God, Aqualung či Locomotive Breath.

Zvětšit obrázek

Z koncertu Jethro Tull v ostravském Gongu.
Foto: Aleš Honus

Na Jethro Tull do Gongu dorazilo podle očekávání spíše starší osazenstvo, sem tam ale nechyběli ani mladší generace a děti, které mají přehled o progresivních žánrech a vědí, že Jethro Tull je jeden ze základních pilířů světového rocku. Kapela podle očekávání přijela v sestavě Ian Anderson (flétna, akustická kytara, zpěv), Joe Parrish-James (kytara, zpěv), David Goodier  (baskytara), John O’Hara (hammondky, klávesy) a  Scott Hammond (bicí).

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Od prvních tónů mi bylo jasné, že z koncertu neodejdu s pocitem zklamání. Výborný zvuk byl zárukou komfortního poslechu rafinovaných instrumentálních pasáží a sólových přihrávek, které kolovaly mezi Andersonem, Parrishem-Jamesem a O´Harou. Jethro Tull svůj setlist koncipovali jako oslnivou přehlídku své nejslavnější a nejrespektovanější éry. Velkolepá audiovizuální projekce nesla název Prog Years a hned první pecky Nothing is Easy a Love Story nenechaly zřejmě nikoho na pochybách, že se do toho kapela umí pořádně opřít a je výtečně sehraná.

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Na třetí skladbu Anderson vyměnil flétnu za kytaru a zahrál jeden z klíčových opusů progresivního rocku Thick as a Brick. Vůbec přitom nehrál hůř než na svou oblíbenou příčnou flétnu. V první půlce nechyběla ani skladba Hunt by Numbers s temně burácivým riffem, ale největší odezvu sklidilo Bourrée Johanna Sebastiana Bacha v Andersonově jedinečné transkripci. Samozřejmě, že nechyběly skladby z patrně nejslavnějšího alba kapely Aqualung. U těch mě potěšilo nové hudební aranžmá, které posunulo zvukové spektrum směrem k hudební současnosti.

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Druhou polovinu koncertu ovládly písně jako Wicket Windows, Songs From the Wood, Aqualung a Lockomotive Breath, který už byl vlastně přídavkem. Po něm se strhly nadšené ovace, které Jethro Tull odměnili ještě rozlučkovou písní. Fanoušci v ostravském Gongu vyprovodili Jethro Tull potleskem vestoje a další šťastná kapitola s názvem Jethro Tull a Ostrava má svoji tečku.

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Dovolím si za ni přidat ještě několik poznámek. Během koncertu jsem si uvědomil pár věcí. Kapel jako Jethro Tull už totiž v současnosti moc není. Ubývá jich s tím, jak stoupají křížky na pažbách těchto znamenitých hudebníků. Profesionalita, kterou byl koncert britské legendy prosycen, je inspirativní pro všechny, kdo to myslí s muzikou opravdu vážně. Vynikající instrumentální výkony a dokonalé audiovizuální ztvárnění korespondovalo s každou písní. Špičková souhra muzikantů vytvořila velmi příjemnou a uvolněnou atmosféru bez zbytečných prostojů. Každá píseň byla Andersonem lapidárně okomentována a zařazena do patřičného kontextu.

A to jsou atributy, které jsou, myslím, podnětné pro další generace. Jethro Tull v textech otevřeli témata, která nijak nezevšedněla, naopak, mnohá z nich včetně sociálních problémů a ekologie jsou dnes aktuálnější, než mohli lidé v té době tušit.

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Ian Anderson je skutečný král rockové muziky. Písně z progresivní éry Jethro Tull jsou přesvědčivým důkazem. Anderson ve svých třiasedmdesáti letech hýřil energií, jakoby popíral fyzikální veličiny. Nechyběl jeho obvyklý stoj na jedné noze, prudké pohybové kreace i nenapodobitelně živelná hra na flétnu, v níž využívá vokální techniky a frulato.

Jako by vůbec nestárnul. Jediné, na čem šlo poznat určitý posun, byl zpěv. Jeho hlas zněl intonačně s menší jistotou a některé pěvecké linky spíše odrecitoval, než odzpíval. To ale nevnímám jako vadu na kráse. Je to přirozený proces, který k rockové muzice neodmyslitelně patří, tak jako ona patří k životu.

Z koncertu Jethro Tull. (Foto: Aleš Honus)

Nezbývá než doufat, že aktuální koncerty v Ostravě, Brně a Praze nejsou těmi posledními koncerty Jethro Tull v České republice. Svědčí o tom i skutečnost, že kapela připravuje novou desku, která se možná zařadí k těm zdařilejším milníkům v její diskografii.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.