Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Středeční koncert z cyklu Prostorová disonance skvěle rezonoval v galerii PLATO

Středeční koncert z cyklu Prostorová disonance skvěle rezonoval v galerii PLATO

4.11.2021 00:05 Hudba

Cyklus Prostorová disonance, který připravila ostravská galarie PLATO, si dává za cíl představit rozmanitost současných skladatelských postupů při práci se zvukem v prostoru. Dramaturg cyklu Daniel Brožek tentokrát ve středu uvedl do prostoru bývalého hobbymarketu Bauhaus v Ostravě duo The International Nothing, jež je pozoruhodné už svým obsazením. Tvoří jej dva hráči na klarinet Kai Fagaschinski a Michael Thieke. Oba vzešli z berlínské improvizační scény, jejich produkce pod hlavičkou The International Nothing je však striktně komponovaná. Hrají spolu od roku 2000 a mají na kontě pět alb převážně na japonské značce Ftarri.

Zvětšit obrázek

Z koncertu The International Nothing.
Foto: Zuzana Šrámková

Produkce obou hráčů vykazuje určité projevy minimalismu či redukcionismu, ovšem velice specifického. Dynamika jejich ostravského vystoupení byla setrvalá na hladině řekněme přirozeného dechu, základem byly dlouhé tóny či melodické linie, případně rytmické paterny, vedle kterých (ovšem současně s nimi) oba hráči vytvářeli různé druhy šumu, klapání a podobných, někdy sotva patrných vedlejších zvukových dějů.

Slyšet byly až čtyři různé „stopy“ a někdy, když se produkované zvuky ocitly blízko sebe, dokonce docházelo vytvářením alikvotních tónů k iluzi dalšího, pátého hlasu. Čili bylo slyšet i to, co vlastně žádný z hráčů nehrál, ale co se teprve jejich hrou v prostoru před námi vytvořilo. Zde bylo zcela namístě hovořit o sound sculpture, neboli sochání zvuku.

Navzdory množství zaslechnutelných hlasů zůstávala hudba The International Nothing zcela kompaktní, jakoby z jednoho kusu, a individualita hráčů, případně jejich partů, nehrála nijak podstatnou roli. Vzhledem ke specifické „prostorovosti“ jejich hudby hrálo velmi podstatnou roli i to, odkud posluchač jejich hudbu poslouchal – vždy mohl slyšet něco malinko jiného.

K nejvýraznějším momentům, kdy se naplno projevila psycho-akustická povaha jejich hudby byl ten, když Fagashinski vlevo proháněl svůj dech nástrojem a opisoval jím půlkruh z výšky dolů, zatímco Thieke vpravo dělal totéž, ovšem v opačném směru. Moment, který lidskému uchu nabídl kvalitu na jakékoliv nahrávce nezachytitelnou.

Oproti předchozím dvěma koncertům, které jsem v podání dua viděl, jsem poprvé měl dojem, s trochou nadsázky řečeno, písňové formy. Čtyřicetiminutový koncert (tedy zhruba délka alba) sestával z jednotlivých čísel písničkové stopáže, která na sebe bezprostředně navazovala, zhruba v polovině byl předělen minutovým tichem, plnohodnotnou součástí koncertu. Soudě podle pozic hudebníků i to ticho bylo vlastně jimi „zahrané“.

I třetí koncert cyklu Prostorová disonance se tedy velmi vydařil a přiléhavým způsobem doplnil myšlenku a zadání jeho dramaturgie.

Martin Režný | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.