Miluj. Mlč. Leť. Básnická sbírka Kráky dokresluje literární podobiznu Davida Stypky

Rok 2021 je hodně skoupý na zázraky. Zato bolesti a ztrát bylo a je všude kolem k neunesení. Pokud jde o ty zázraky, osobně mezi ně počítám především dvě věci. V prvé řadě jde o dokončení a vydání alba Davida Stypky a jeho kapely Bandjeez. Oceňovaný písničkář odešel do nadzemských sfér letos v lednu, ale dotáhnout nehotové album se Bandjeez podařilo. To, co se prostírá v textech alba s příznačným jménem Dýchej, se vyskytne jen ojediněle. Stypkův umělecký testament je esencí těžkosti bytí i manifestací duchovní svobody s takovou vzácnou jednotou všeho se vším, jakou v současné populární produkci hned tak neshledáváme.

Paralelou k písňovým textům jsou básně, které David Stypka zveřejňoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu. Editorka sbírky Kateřina Marie Tichá v závěrečné poznámce uvádí, že autor „básněmi reagoval obvykle s ilustrací nebo fotografií na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů.“ David Stypka chtěl své „digitální“ básně vydat formou sbírky, ale podobně jako v případě alba Dýchej už mu to nebylo souzeno. Kráky vyšly letos na podzim pár měsíců po jeho smrti péčí vydavatelství Galén.

Ptáme-li se po genezi Stypkovy literární tvorby, musíme se vrátit v čase na střední školu, kde si David zapisoval své veršované juvenilie do školních sešitů. Už v té době některé jeho básně otiskl v týdeníku Region Ivan Motýl. Stypka se poezii marginálně věnoval i v dalších letech, kdy veškerou pozornost soustředil k tvorbě písňových textů v kapelách Najzar a Bandjeez. Tvůrčí poetickou erupci, kterou registrujeme v posledním roce jeho života, můžeme vysvětlit krutou zkušeností s nemocí, kterou překvapivě nevnímal jako bránu do nicoty, nýbrž jako transcendentno, jehož se cítil být nedílnou součástí.

Jakoby toužil říct jen to podstatné, obnažené na samotnou dřeň bytí, jsou jeho vydané básně zkondenzované miniatury, nejčastěji o rozměru jedné strofy o několika verších. Lapidárnost a výstižnost sdělení je klíčovým atributem celé literární tvorby Davida Stypky. Můžeme to registrovat v jeho písňových textech, rozhovorech i běžných zprávách na sociálních sítích.

Stypkova sbírka Kráky dostala do vínku vkusnou grafiku i typografii. Situování básní napravo a různých krátkých citátů, bonmotů či názvů básní nalevo má své kouzlo. Jen postrádám číslovaný obsah, když se chce člověk cíleně vrátit k nějaké konkrétní básni, musí dlouze listovat.

Sbírka Kráky je uvozena slovy: Miluj, Mlč, Leť. Tři slovesa v imperativu mají poměrně širokou škálu konotací, které lze ve sbírce rozlišit na čtyři stylové oblasti. Melodické (parafrázovaně je můžeme nazývat písňové) je zastoupeno nejméně a zahrnuje básně, které se rytmickým spádem nejvíc podobají písňovým textům. Jedná se například o báseň Dva metry:

Možná to víš a možná, že ne
Nic tady po nás nezůstane
Jen pár slov, sako složené
A nejvýš dva metry hlíny zkypřené…

Tato nejrozměrnější báseň sbírky (celkem má 4 strofy o 16 verších) končí poměrně pesimistickým sdělením: Pod těžkou dekou se milujeme, ať nevidíme, jak si lžeme.

Více frekventovány jsou verše aforistické, jež mají nejčastěji podobu hravých sloganů, epigramů, komentářů, vzkazů a postřehů. Začněme od těch nejkratších, které potěší ironií a vtipem:

Lidé, spěte!
Július Fičí

Vedle společenské či politické satiry se Stypka nejčastěji vrací k osobnímu citovému životu:

Je tu místa pro davy
a dva se sem nevejdeme
A jak se ujišťujem´
že nás to baví,
Tak popravdě ne.

Někdy je snaha dojít si pro rým trochu násilná a neobratná, jako v případě prvních dvouveršů následující básně:

O co vlastně jde ti?
Ten čas tak hrozně letí!
A my jsme tu
přilepení k zemi
Jako sochy dětí.

Ovšem závěr s metaforou soch dětí přilepených k zemi je působivý. Nad tu a tam průměrnými rýmy naopak vyniká Stypkova lexikální imaginace, kterou ilustruje báseň nazvaná Soukupům:

Natrhal jsem ti
Kytici domněnek
Tvé chrty cestou
Roztrh vedví
Člověk je tím, co neví,
tak kde je vděk?

Záměna různých jevů je vtipná a svěží. Ve Stypkově versologickém arzenálu nechybí ani básnické tropy a figury jako je hyperbola (Jsi dokonalá / Jako je třeba planeta), řečnické figury formou otázky (O co vlastně jde ti?) nebo oslovení (Ty. Dítě. Pláčeš / Protože přes slzy / nemá bolest světa / tak ostré hrany), ale i méně běžné tropy jako litotes (Nezdáš se být necelá) apod.

Třetí a nejdůležitější oblastí sbírky Kráky je poezie reflexivní (meditativní) a gnómická. O gnómické poezii se říkává, že „její duší je moudrost, tělem stručnost.“ To je přímo esenciální vlastností mnohých Stypkových čtyřverší:

Když jsi na dně,
pořád ještě záleží na tom,
Jestli stojíš nebo klečíš
Nelehej si

I když Davida Stypku srazila nemoc a blízkost smrti až na dno, dokázal v sobě zmobilizovat „strašnou touhu být“ a s pokornou vděčností psal:

Hned zrána přišpendlím na oblohu
Obrovskou plachtu s nápisem:
DĚKUJI TI, ŽE JEŠTĚ MOHU
DĚKUJI TI, ŽE JEŠTĚ JSEM.

Málo je akcentována skutečnost, že Stypka věřil na pravdu víc než na krásu odjakživa. Ani jeho milostná poezie není nikdy ponořena do bezstarostnosti a blazeovaného vrkání, ale je vždy problematizována a zaklínána na sto způsobů. Jakési integrální přesáhnutí života až za smrt najdeme roztroušeně po celém jeho díle už od desky Čaruj, jen v poslední fázi jeho bytí zvroucnělo a zpokornělo. Stypka věděl, že „záruky nejsou“ a nezapomínal být básníkem pozemské existence. Miloval život a chtěl bez sentimentu zůstat zasnouben se zemí i se svými láskami:

Drž mě za ruku…
Tak pevně, že nebudu myslet
Na nic jiného než na to,
Že mě držíš za ruku
Dívej se mi do očí
Tak hluboko,
Až se budeš dívat na toho
Kým jsem chtěl původně být

Na sbírce Kráky je myslím pozoruhodné to, jak plasticky a mnohostranně dotváří literární podobiznu autora, který byl dosud ceněn především za své písňové texty. Zajímavé je, že básnická tvorba Stypky se od textové poměrně zásadním způsobem odlišuje. Jeho bohatý lexikální slovník signalizuje inteligenci a sečtělost, ale jedním dechem i skeptickou pochybovačnost, tolik podstatnou pro intelektuální integritu osobnosti. Stypka umělecky nijak netěžil z minulosti a nostalgie, nepotřeboval kopírovat mistry české ani zahraniční poezie, stačilo mu žít naplno, pozorovat a reflektovat sebe sama a události v plynutí času. Jeho poezie je nesmírně kontaktní, hravá a dualistická, i přesto, že je ve své poslední fázi vyplněna fyzickým zoufalstvím, není tento fakt primárně součástí básní. Ty jsou naopak komunikativní, ale nikdy ne upovídané.

Bylo by chybou podsouvat autorovi nekonsekventní básnickou stylizaci. Vše, co v jeho poezii čteme, je pravdivé a bytostně prožité. Pro básně Davida Stypky je příznačné to, co je integrální osou jeho písňových textů: brilantní ztvárnění myšlenek, schopnost virtuózní zkratky, nadsázka a v umění záviděníhodná vlastnost nebrat se příliš vážně.

Sbírka Kráky Davida Stypky je první a poslední básnické dílo, které tento výjimečný člověk po sobě zanechal. Je téměř jisté, že neohromí literární vědce, stejně jako neoslní mnohé zkušenější veršotepce. Na druhou stranu je milé, že Stypka svou poezii nepěstoval jako nějaký výlučný obor. Nepokládal za nutné ji komentovat reflexemi ani programovými prohlášeními. Prostě, dělal, co považoval za nutné, ať se to někomu líbí, nebo ne. Na to, že se sám za básníka nepokládal, ovládal její alchymii velmi slušně.

Mnohem důležitější je zjištění, že Stypkovy verše často řekly to, co mnozí možná tušili, ale nedokázali to tak přiléhavě vyslovit. Jinými slovy zhutňoval své pocity do neuvěřitelných zkratek. Je fascinující, kolik lidí se s jeho básněmi v současnosti ztotožnilo. Sbírka Kráky byla bezprostředně po svém vydání během jednoho dne zcela vyprodána a chystá se její dotisk.

Stypkova poezie sice není zvlášť originální, výlučná, avantgardní ani progresivní. Pracuje vlastně s běžnými narativními scénáři, ale má vždy navíc špetku fantazie a neobyčejný cit, aby řekla něco nově, neotřele a nadčasově. S jeho básněmi se lze ztotožnit, protože nesoudí „podle křiku“, ani neprosí „podle pláče.“ Stačí pouze holá existenciální skutečnost, že s poezií Davida Stypky člověk „nemusí jít sám…“.

*

 David Stypka: Kráky. Počet stran: 137. Vydalo nakladatelství Galén v roce 2021.