Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Adam Stvořitel na videoplatformě MírPlay je bohužel z velké části načančaná nuda

Adam Stvořitel na videoplatformě MírPlay je bohužel z velké části načančaná nuda

20.12.2021 Atd.

Ostravské Divadlo Mír na své videoplatformě MírPlay překvapilo výběrem předlohy pro svůj zatím poslední počin. Principál Míru, herec Albert Čuba, se rozhodl, že napíše scénář nového filmu podle prvního společného díla bratří Josefa a Karla Čapků Adam Stvořitel. Vzal na sebe i úlohu režiséra. Hlavní roli Adama svěřil pověstnému ostravskému činohernímu komikovi, členovi činohry Národního divadla moravskoslezského Vladimíru Polákovi. Dlouho očekávaný produkt pocházející z proslavené dílny zábavného komediálního centra, ostravského Divadla Mír, je k vidění od sobotního večera.

Zvětšit obrázek

Beáta Hrnčiříková a Vladimír Polák v Adamu stvořiteli.

Výběr této předlohy je dnes, podobně jako u všech děl bratří Čapků, velmi aktuální, protože jak Josef a Karel společně, tak každý z nich sám tvořili díla nadčasová, která se dotknou svého čtenáře, posluchače i diváka v jakékoliv době. Překvapivost volby je v něčem jiném. Byť je Adam Stvořitel svými prvotními tvůrci řazen mezi komedie, humor je v něm převážně satirický. Což o to, poetika Divadla Mír a jeho všech platforem včetně specifické odnože Tři Tygři má satiru vtělenou do samotných základů, nicméně humor bratří Čapků je zejména v Adamu Stvořiteli velmi sofistikovaný. Cílovou skupinou všeho, co Divadlo Mír nabízí, jsou však hlavně lidé toužící po méně náročné zábavě, která umožní divákům zapomenout na realitu života, oddechnout si od starostí běžného dne, relaxovat a hlavně se dobře bavit. Naprostá většina všeho, co Divadlo Mír od svého začátku až do dneška divákům nabídlo, tyto požadavky splňovala. Zdali tento požadavek splňuje rádoby hlubokomyslný filmový Adam Stvořitel Alberta Čuby a Vladimíra Poláka, to je otázka.

Bratři Čapkové ve svém Adamu Stvořiteli vyprávějí bohatý příběh se složitým dějem a značným množstvím postav. Snaží o co nejpřesnější zachycení filozoficko-politického pohledu na nejaktuálnější a nejdiskutovanější záležitosti lidstva. Řeší mnoho témat: budování nového světa na jeho rozvalinách, problematiku ideologií skrývajících nebezpečí zneužití (nacionální socialismus, komunismus), nevhodně radikální řešení situací (revoluce) atd. Závažnost těchto témat vedla autory k volbě formy komedie a satiry, aby se drama stalo pro diváky a čtenáře únosné.

Albert Čuba s prvky komedie a satiry pracuje nedostatečně. Humorných situací je málo. Jako autor scénáře Čuba vychází z prvotní situace originální předlohy, tedy že Adamovi, který je geniální vědec, se nelíbí svět stvořený Bohem, svět, v němž žije. A protože vynalezl ničivou super zbraň – kanón negace – rozhodne se tento svět zničit. Pokládá sebe sama za velikého a zneuznaného a sám chce býti novým Stvořitelem. Ano, tohle by mohlo být velice aktuální. Nicméně společenská rovina a existence nových stavitelů nových světů se brzy vytratí. Sice se v závěru vrátí, ale pro mnohé diváky už může být pozdě.

I. Orozovič, V. Polák a K. Leichtová.

Ve svém odklonu od díla bratří Čapků však bohužel dál pokračuje nejen v obsahu svého filmu, ale i v jeho žánru. U Čapků se jedná o milou a úsměvnou satiru s mnoha humornými situacemi „jako ze života“. Nabízí se mnoho příležitostí vesele se pousmát i hlasitě se zasmát. U míráckého Adama Stvořitele jde po téměř tři čtvrtě délky celého docela dlouhého díla pouze o „načančanou nudu“ s prázdným filozofováním.

Proč tento nesmlouvavý odsudek? Z několika důvodů. Albert Čuba a jeho tým vytvářejí díla z hlediska formy na velmi vysoké úrovni. Je zde vynikající kamera, výborné exteriéry (dokonce občas i trikové), vynikající kostýmní a vůbec výtvarná složka. Zde je tedy ta načančanost. Byť je opravdu se na co dívat, samo o sobě to, jak je věc vnějškově udělaná, nestačí. Chybí více humorného obsahu.

Beáta Hrnčiříková a Vladimír Polák.

Původ nudy je ve velmi nízké záživnosti a poutavosti, v tom, že se zde v textu obsažené banality pronášejí tónem a intonací, jako by šlo o hluboká filozofická moudra. A hlavně, kam se vytratil onen pověstný humor Vladimíra Poláka? Jeho gagy, jeho klauniády, občas až groteskní herecká kouzla, někdy dokonce i velmi krkolomná akrobacie (to poslední by se dalo vzhledem k tomu, že každý z nás není věčně mladý a ohebný jako v osmnácti, prominout). Skutečné Polákovo umění, které by vyzdobilo film plnou dávkou jeho osobitého herectví, tu není využito. Vladimír Polák se až na několik málo výjimek převážně zamyšleně zabývá jakousi tvůrčí činností, nebo se vzteká. Odkojen velkým jevištěm Národního divadla moravskoslezského jako herec velkého jevištního gesta pracuje málo s mimikou. To se samozřejmě pozná až ve střižně, a tak oživujících obličejových detailů je zde také poměrně málo.

I když se v Čubově filmu objeví jen několik klíčových osob známých z originální předlohy, všechny jsou výrazně zploštěny a zbaveny humoru. Snad jen Lilitka v provedení Beáty Hrnčiříkové přináší žádoucí míru oživení. I tato Lilitka je však málo komická, vytěžit by se z postavy dalo více. A Vladimír Polák, ve kterém narůstá rozčarování díky naléhání, ať nechá toho tvoření a věnuje se více přítomnému ženskému diblíku, se nakonec zase jen vzteká. Ano, přijde pak po odchodu s Lilitkou v náručí někam, snad do ložnice, sexuálně uspokojen. No dobře.

Moc nepobaví a diváka nerozesměje ani Eva Kristýny Leichtové, ani Igor Orozovič jako její mužný ctitel, ani nová Alter Egova žena v podání Kristýny Lipinové.

Kristýna Lipinová.

Opustit původní text je samozřejmě plné právo každého, kdo se rozhodne parafrázovat dílo kohokoliv. Albertu Čubovi se tento krok daří na začátku poslední čtvrtiny, kdy dojde na situace připomínající příchod Islámského státu. S něčím takovým samozřejmě bratři Čapkové počítat nemohli, ale dnešního diváka lze tímto tématem zasáhnout. V okamžiku, kdy na scénu vstoupí Štěpán Kozub, se ve vteřině zvedá divákova už velice unavená pozornost, pokud ovšem už dávno nespí nebo se nezačal věnovat něčemu jinému.

Štěpán Kozub opět potvrzuje, jak vynikajícím je hercem jak na divadle, tak v televizi nebo ve filmu. Mistrně pracuje s intonací slova, stačí jen slyšet a už vás mrazí. Má skvělou hru očima, výraznou mimiku a dovede velmi účinně používat pohyb celého těla. Divák s napětím sleduje například jeho snímání černé obličejové roušky a rozepínání černého pláště (zřetelný odkaz na Islámský stát navíc podpořený dvěma ozbrojenci se samopaly v rukou). Jenže celá Kozubova rozsáhlá scéna je jakoby z jiné hry.

Štěpán Kozub.

Bratři Čapkové v závěru říkají, že Adamův nový svět se ve svých špatnostech nápadně podobá tomu, který zničil. Konflikty spějí až k totální válce mas a zavržení stvořitelů. Ti mají v rukou možnost svět znovu znegovat, ale kvůli Zmetkovi, jenž mermomocí lpí na životě, tak neučiní. Dávají tedy událostem volný průběh. Jinými slovy říkají: Ať je svět, jaký chce, je potřeba jej zachovat.

Postava Zmetka ve verzi Alberta Čuby chybí. Je tu však postava hraná Štěpánem Kozubem. Vzdáleně Zmetka připomíná. Nelpí však na životě. Jen se nechce nudit. To už jsme ovšem na hony vzdáleni úsměvné satiře bratrů Čapkových.

V celém díle nejvíce chybí práce dramaturga specializovaného na žánr komedie, potažmo satiry. Naopak vysoké uznání zasluhují kamera a střih Maxmiliána Čuby, hudba Michala Sedláčka, práce kostýmní výtvarnice Evy Kotkové a vizuální efekty Martina Špetíka.

Mírácký Adam Stvořitel je ambiciózní projekt, u kterého výsledek zůstal za očekáváním.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.