Odsun Němců inspiroval Marka Thera k bolestně nostalgické instalaci v opavské Galerii Cella

„Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována,“ tak zněl nápis vyvěšený loni na opuštěném hřbitově německých starousedlíků v Krnově-Chomýži. Krnovská radnice se rozhodla zničit už tak dost poničené pohřebiště a navždy odstranit povalené náhrobky. A vymazat tak z paměti města jedny z posledních stop na německé sousedy, kteří byli v letech 1945 až 1946 násilně vyhnání z republiky.

Zmizet měl i povalený náhrobek Marie Kretschmer narozené 27. července 1898, která zemřela v 39 letech. „Im 39 Lebensjahre,“ jak hlásá část zachované náhrobní desky. To vše z rozhodnutí starosty Krnova Tomáše Hradila, který byl paradoxně zvolen za hnutí s bohulibým a okrašlovacím názvem Krnovští patrioti. Díky reakcím části veřejnosti zatím radnice svůj barbarský plán pozastavila, ale vyhráno není. I téměř osmdesát let po odsunu totiž německé stopy v pohraničí pořád někomu vadí. A nenávist mnohých poválečných dosídlenců se zdá být dokonce dědičná.

Tahle čerstvá zkušenost z Krnova se mi vybavila hned při vstupu do Galerie Cella v Opavě, v níž až do 24. února vystavuje Mark Ther. Působivé instalaci dal název Zlatý Preclík / Guldnes Prezl, přičemž kustod výstavy každému z návštěvníků poctivě odhrká následující legendu: „Dva kamarádi si těsně po válce stvrdili své přátelství rozlomením šperku ve tvaru zlatého preclíku. Potom se odloučili a každý svoji část preclíku někde uschoval, a právě v tucho chvíli vstupujete do příběhu i vy, milí návštěvníci.“

Z výstavy v Galerii Cella. (Foto: Ivan Mottýl)

Průvodní text vyvěšený v galerii pak dodává: „Další osudy dvojice a příběh zapomenutého pokladu se již rozehrávají jen v myslích a představách návštěvníků.“ Divák tedy naštěstí nedostává žádný úkol, aby vy galerii hledal jakési „kešky“, díky kterým by se dopátral až k happyendu. Příběh českých Němců totiž žádný happyend nemá, a přesně o tomhle vypráví i Mark Ther. Je to čirý smutek, jak se Československo ve dvou poválečných letech krutě vypořádalo s třímilionovou menšinou, která v zemi žila od raného středověku.

Jak známo, Mark Ther se hlásí ke svým sudetoněmeckým předkům a tyhle kořeny dokázal už mnohokrát přetavit v silnou uměleckou výpověď, která občas vyvolává i nepochopení či dokonce odpor. Z výstavy v pražské Staroměstské radnici bylo třeba málem odstraněno jeho video odehrávající se za války v pohraničí s názvem Was für Material, jehož tématem byla láska dvou téměř ještě kluků. Jeden byl členem jednotek SS, druhý nikoliv, veřejnost ale hlavně pobuřovala scéna, když nazí běželi po louce s vlajkou Hitlerjugend v ruce. Na současné opavské výstavě se sice Ther obešel bez provokujících atributů, síla umělecké výpovědi se tím ale nikterak neumenšila. Spíše naopak, výtvarník diváky až trýznivě provokuje minimalistickou scénou celého projektu.

Z výstavy v Galerii Cella. (Foto: Ivan Mottýl)

Porovnáno se světem poezie, umělec pro opavskou galerii vytvořil něco jako haiku. Krátkou báseň nejen s působivou formou, ale i se zdánlivě banálním obsahem, který se ovšem návštěvníkovi doslova vryje pod kůži. Odsun totiž zničil tisíce přátelství, lásek, rodinných vazeb, a dokonce vyhnance poznamenal i na několik dalších pokolení. A nejde přitom jen o odsunuté Němce, ale i o ty, kteří směli v Československu zůstat. Ther třeba v jednom rozhovoru zmiňuje, jak moc ho mrzí, že v této době odcházejí na věčnost poslední čeští Němci narození ještě před válkou.

Bohužel, svět sudetských Němců nenávratně mizí, a jak už bylo řečeno, někdy tomu i sami pomáháme (viz příklad z Krnova). Výstavu o symbolickém zlatém preclíku lze proto chápat i jako tichou poctu prokletému osudu někdejších německých obyvatel Opavy, Nového Jičína, Oder, Bruntálu, Osoblahy a dalších míst v pohraničí, kde žili výhradně etničtí Němci anebo tam tvořili výraznou komunitu.

Z výstavy v Galerii Cella. (Foto: Ivan Mottýl)

Stromy, včely, buchta, krajina, občas figura. Kresby vystavené v galerii působí jak vytržené z náčrtníku či deníku. Jako dokonalé ilustrace ticha, které tu zůstalo po německých sousedech. Tichá hořkost a mučivá nostalgie, tenhle pocit by se dal v Galerii Cella rovnou krájet, jak je děsivě přítomný. Kmen stromu, lustr, lampa, hrábě a další reálné předměty instalaci dodávají až mystický dojem. Kde jste, mílí němečtí sousedé?, chce si mí volat skrz dřevěnou ohradu, kterou Mark Ther uzavírá celý projekt. A v níž nechal pootevřená vrátka, abychom úplně nezapomněli.

*

Mark Ther: Zlatý Preclík / Guldnes Prezl. Galerie Cella v Opavě (Bludný kámen). Výstava bude k vidění do 24. února 2022.