Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Kéž bych mohl být dvakrát, abych vše v životě stihl, říká Marek Nenutil alias Openmindz360°

Kéž bych mohl být dvakrát, abych vše v životě stihl, říká Marek Nenutil alias Openmindz360°

10.1.2022 Obraz & Slovo

V opavském Domě umění se chýlí ke konci expozice ostravského autora, který si říká Openmindz360° a více než dvě dekády se věnuje výtvarné činnosti. Kurátor výstavy Power of Life Vojtěch Fiala vidí Marka Nenutila jako „charismatického umělce, jehož síla spočívá v až existenciální vášni a radikální upřímnosti, se kterou zkoumá svět kolem sebe, aniž by si příliš lámal hlavu nad definicí vlastního vizuálního jazyka.“ V jeho přístupu k barvě a materiálu se nezapře velká grafická i streetartová zkušenost a také hluboký zájem o současné umění a souvislou teorii.

Zvětšit obrázek

Marek Nenutil alias Openmindz360° v ateliéru.
Foto: Tanasis

Zaujala mne věta kurátora výstavy citovaná v úvodu tohoto rozhovoru. Osobně nacházím ve tvé práci silné jednotící prvky. Nakolik s nimi pracuješ záměrně a jak vzniká tvůj intenzivní rukopis, si netroufám hádat. Jak to vnímáš ty s tou definicí vlastního jazyka, lámeš si s ní hlavu?

Určitě je třeba vnímat mou tvorbu kontinuálně třeba za posledních deset či patnáct let. Člověk pořád postupně objevuje, kterou cestou chce své myšlenky a danou práci vést, jak prezentovat své dílo a jazyk.

Skrze Dům umění v Opavě je možné vstoupit do tvého ateliéru. Jak tě napadlo jej tam takto zinscenovat? Je pro tebe prezentace tvorby expozicí něčeho osobního, pozvánkou do soukromého prostoru?

Chtěl jsem dlouho vytvořit reálnou instalaci tak, aby byla v úzkém kontaktu a interakci s divákem, takovou, která pohlcuje pozornost a celý percepční aparát. Na to jsem navázal promítáním časosběrného dokumentu o svém životě a práci a taky jsem vystavil screening vlastního mozku z magnetické rezonance, určitě je to úvod do mého osobního prostoru, života. Proto je také tato místnost situována do refektáře v Domě umění v Opavě, nachází se hned v úvodu, skrz ni pak divák pokračuje do dalšího patra, aby se mohl blíže seznámit či nějak konfrontovat s mou osobou a dílem, napojit se naplno.

Z výstavy v Domě umění. (Foto: Marek Nenutil)

Síla života. Vzácná a divoká příroda se setkává s lidským příběhem, na jednu stranu je člověk vedle ní malý a absurdní, přesto ji tolik ovlivňuje a dává jí zabrat. Ovšem v tvém podání to spolu funguje, naopak se snad ještě prohlubuje intenzita jednotlivých obrazů. Řešíš úmyslně tyto vztahy?

Asi vše přichází samo. Samozřejmě se zabývám tím, co bude dál, jak to bude asi vypadat a podobně. Mám vymyšlené náměty a vizi, jak dané téma budu zpracovávat, vím, co od toho očekávám, ale nikdy nevím, jak celý proces dopadne. Vždy v průběhu se to mění, vyvíjí. Jelikož se jedná o mou doposud největší výstavu a zároveň se vydává má monografie, na tuto Sílu života je kladen zásadní důraz. Power of Life není jen tak ledabyle vymyšlený název, abych to nějak pojmenoval, je to hluboce zakořeněno ve mě.

Co to tedy pro tebe je?

Zaprvé už sám význam života, to, že jsme, že vnímáme sebe sama. Jsme, čím jsme, a máme to ve svých rukou, ten náš život. Zadruhé umění, které doprovází a naplňuje můj celý život, a za třetí roztroušená skleróza, která mi dává už dvanáct let dost zabrat. Tři až čtyři měsíce z roka jsem mimo provoz, ale já se nedám. V patnácti jsem si mentálně v hlavě nastavil, že budu aktivně pracovat a vystavovat až do devadesáti. Teď jsem to zvedl na pětadevadesát… (smích).

Při dlouhodobějším pohledu na tvou tvorbu mi připadá, že tematicky s postupem času zvolna převládá bujná fauna a flora nad tím ostatním. Zdá se mi to, nebo to také pozoruješ? Má to případně svůj důvod?

Postupně jsem k tomu došel, prohloubil se můj zájem o ekologii a ovlivnila mne kniha i dokument Antropocén. Ale vyjevovalo se to pomalu přetransformováním předchozích námětů. Jak napovídá opět i sám název výstavy, vnímám to tak, že vše je propojeno, a to nejen u mě. V podstatě si uvědomuji, že přírodními motivy provazuji kontinuálně celou svou tvorbu, byť byla kdysi uchopena, co se týče námětů, brutálněji, ale i klidněji. Když se podívám do historie, příroda je tam v určitých náznacích přítomna. Dokonce jsem jí věnoval celé série pláten už před několika lety. Všiml jsem si toho, když jsem v létě vybíral asi z deseti tisíc fotek do mé chystané monografie od roku 1990 až po současnost.

Objekty v oratoři Domu umění v Opavě. (Foto: Marek Nenutil)

A co měřítko? Vzdálenost? Perspektiva? Co to vše pro tebe znamená? Na výstavě lze navštívit tvůj ateliér a k tomu dále ještě úplně jiné světy, některé uzavřené v akváriích a prosvícených diorámách. Jde o cestování časem a prostorem? Co pro tebe toto prostupování realitami vlastně je?

Ateliér je taková zmenšenina pracovního prostoru, kde jsem se snažil vměstnat všechny atributy svého pracovního nasazení, se všemi detaily od návrhů a inspirací až po realizaci, i podlaha je z ateliéru. Velký svět Marka Nenutila ve verzi 3,5 x 3,5 x 2,3 metru plochy. Diorámy v oratoři v Domě umění v Opavě jsou další z mých prací, kterým se věnuji v podstatě od dětství, z klasické modelařiny diorám vytvářím jiné světy, v podstatě jakousi jinou dimenzi našeho prostoru a vnímání. Nebo paralelní světy.

Co tě inspiruje? Vycházíš stále z podobných zdrojů, nebo hledáš něco nového? Jsou to jiní tvůrci, technologie, či třeba politika, co tě v tvorbě ovlivňuje?

Každý rok pracuji na jiné sérii, od starších ostravských témat po globální problémy, to už je za mnou, a postupně jsem se dopracoval k čisté, netknuté přírodě, byť až expresivně pojaté. Postupně s věkem se vracím k filozofii a hodně čtu, zajímám se o všechny otázky a odpovědi na lidské bytí a jsoucno. Určitě to ovlivňuje i mé vnímání malby a možnosti, jak ji uchopit a vyjádřit daný stav mysli i člověka. Jako mladý jsem zkoušel číst takovou filozofii, ale vůbec jsem nechápal souvislosti, teď taky čtu někdy nějakou stránku třikrát. Taky se věnuji dost četbě vizuální teorie.

Instalace ateliéru v refektáři. (Foto: Marek Nenutil)

Takže je to samotné umění, co tě vede dál?

Určitě. Žiju 24 hodin denně s uměním, snídám ho, obědvám, dávám si ho i na večeři a na spaní. Možná až moc. Jenže já už to jinak neumím, je to moje celoživotní náplň, spíše až obsese, možná jsem celý já jedno velké dílo.

Je úžasné, že ve tvém díle i přístupu je stále znatelný tvůj podpis Openmindz360°, nejen mysl je otevřená v plném rozsahu, ale i šíře tvého záběru. Tvořil jsi v ulicích, vystavuješ na různých zajímavých místech, maluješ obrazy, ale také se věnuješ utváření objektů z nejrůznějších materiálů. Působí to trochu tajuplně, překvapivě, co bude dál?

Kéž bych mohl být dvakrát, abych vše v životě stihl, vím, není to závod, ale jak už jsem zmiňoval, pořád mám nové a nové nápady, nonstop si vše zaznamenávám. Je to někdy náročné vše pracovně, fyzicky tak psychicky, ale neskutečně mě to nabíjí a dává mi to sílu a na druhou stranu zase v rámci zmiňované nemoci zase bere dost energie. Teď k zmiňovaným objektům. Materiál s nimi spojený a všechny detaily sbírám, kde se dá, permanentně nosím v batohu několik let pytel s více typy různých sáčků, až jsem z toho zdeformovaně tak zblblej, že když jdu, tak pokoukávám po zemi, abych něco zajímavého neprošvihl. I když jdu do centra, na procházku se ženou nebo na výlet, pořád něco sbírám. Taky samozřejmě bazary, tam je ráj bizarních materiálů.

Z výstavy v Domě umění. (Foto: Marek Nenutil)

Co chystáš v nejbližší době?

Nyní končí 16. ledna zmiňovaná, moje největší výstava v Domě umění v Opavě. Na 1. února chystám vernisáž v Ostravském muzeu, kde bude neonová instalace z vykopávek z ostravských Laubů. Výstava byla už v září 2021 v Avoid Gallery na Náplavce v Praze. Nyní bude naistalována zpět v Ostravě hned vedle místa nálezu (bývalé parkoviště u Ostravského muzea). Byl to záměr přenést kousek ostravské historie z pověstné ulice do centra Prahy a zpět. Takový historický konfrontační diskurz přenesený z bodu A do bodu B a zpět.

Na konci února bude výstava v kulturním centru Průhon v Praze, kterou děláme také s Vojtou Fialou, na konci března vyjde má čtyřsetstránková monografie od roku 1990 do současnosti. Pracuje se na tom už skoro rok a myslím, že to bude velice zajímavé. Bohužel spousta věcí se tam nevešla, už tak bude nabitá celým mým životem od mládí. Oficiální křest se uskuteční v Ostravě, budeme promítat časosběrný dokument o mě, který dělal kamarád Ondřej Tylčer a sestříhal Lukáš Zavadil. To samé se plánuje v Praze. Na jaře budu mít další výstavu v Krakově, v červnu v ostravské ZaZa galerii a pak i v galerii Feika ostravské VŠB-TU v Porubě. Na září a říjen jsou pak plánovány dvě výstavy na Floridě a jedna v New Mexico (USA). Takže letos mám plně nabito a už se začíná pomalu plánovat rok 2023. Myslím, že jsem určitě na něco zapomněl (úsměv).

To je vážně úžasné, je na co se těšit. Držím pěsti a přeji mnoho dalších úspěchů, zdraví a síly na tvé inspirativní cestě.

Michaela Petrov Balabánová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.