My Dva Trio během opožděného křtu svého alba ukázalo, že je skvělou koncertní kapelou

Nevím už, kdy jsem naposledy zažil tak plný, doslova a do písmene natřískaný klub. Určitě to bylo dávno před koronou. V pátek večer opavský Art halasil a praskal ve švech. Hlad po muzice a silná základna domovského města nepochybně přitáhly na koncert My Dva Tria rodinu, přátele, fanoušky i ty, kteří přišli z pouhé zvědavosti.

Jiří Šoltis a Václav Khýr jsou přátelé a spoluhráči už dlouho. Netuším, kdy spolu vlastně začali hrát, ale jisté je, že v době vydání debutového alba My Dva Tria už byli dokonale sehraní a věděli přesně, co chtějí. Právě písně z eponymní nahrávky byly na programu pátečního koncertu a pánové rozhodně nešetřili sebe ani publikum.

Jiří Šoltis. (Foto: Petr Hlubek)

Hra kytaristy Jiřího Šoltise prozrazuje klasický základ a brilantní techniku, jeho kytarové linky jsou prodchnuty nejrůznější inspirací s nádechem folku, blues a jazzu. Šoltisovy melodie v písních Sněženky, Noc, Černá osma, Pandemie a dalších jsou nesmírně sugestivní. Mají v sobě něco magického, dokážou bezprostředně chytit za srdce a uhranout duši, aniž by rezignovaly na propracovanou kompoziční stránku. Khýr jako hlavní zpěvák zapracoval na své výslovnosti a celkovém výrazu, který doznal značný posun. Naživo dokázal vyjádřit emoci, nebál se jít do exprese a ve spojení s rafinovanou rytmikou ukázal své nemalé hráčské dovednosti.

Kapelu doprovodilo smyčcové trio. (Foto: Petr Hlubek)

Na pódiu se střídalo nejrůznější instrumentální obsazení. Smyčcové trio, elektrická kytara, hoboj a saxofon v podání přizvaných hostů vetkly písním My Dva Tria nezvyklou barevnost. Nutno říct, že ani neustálé změny v nástrojovém seskupení nebyly překážkou hladce plynulému průběhu koncertu. Ještě příjemnější však bylo, že aranžmá fungovalo báječně a žádný nástroj nebyl pozván jen „do počtu“.

Ve dvou písních se rozezněl půvabný soprán Karolíny Šoltisové, která zpívá také na albu. Z instrumentalistů získala největší respekt saxofonistka Marcela Kučová, jejíž jazzové parádičky byly naprosto profesionální a nespoutaně živelné. Komplikovaná dramaturgie působila svěže i díky Khýrovi, který moderoval večer ležérně odlehčeným způsobem.

Marcela Kučová. (Foto: Petr Hlubek)

Nahrávku pokřtila prajzká bluesová legenda Bužma. Ten dal k dobru několik svých písní ve svérázném nářečí a pak pokřtil desku. Přitom ocenil My Dva Trio za to, že se nebojí jít na trh s vlastní sofistikovanou a poetickou tvorbou, která evidentně nemá primárně charakter spotřebního či sezónního zboží.

Z koncertu jsem získal pocit, že se potkali dva muzikanti, kteří se autorsky tak šťastně sejdou jen ojediněle. Hudební a instrumentální souznění Jiřího Šoltise a Václava Khýra je bezprostředně naléhavé a působivé. Jejich tvorba v dobrém slova smyslu evokuje hravost Bratří Ebenů, poetičnost Marsyasu a barevnost AG Fleku. V současné hudební produkci My dva trio působí jako něco podvědomě známého, vysněného a archetypálního. Něco, co tady dlouho chybělo. Čisté emoce, bez jakýchkoli pozlátek.

Z koncertu My Dva Tria. (Foto: Petr Hlubek)

A s jakou chutí a uvolněnou samozřejmostí si Jiří Šoltis s Václavem Khýrem dávali všechny rafinované instrumentální linky! Pohlazení, radost a vtip, stejně jako pestrá volba námětů dávají už nyní těmto sympaťákům postavení elitních muzikantů, kteří kolem sebe soustředí další talenty a mohou příjemně překvapovat i nadále.

My Dva Trio ukázalo, že naživo je jeho muzika ještě víc autentická, nespoutaná a osobitě krásná, než by člověk očekával. Taková hudba a texty v dnešní době dokáže působit jako hojivý balzám na poraněné duše. To je asi vše, co jsem chtěl o koncertu My Dva Tria sdělit. Abych parafrázoval text Václava Khýra: Já už mlčím. Nejsem tady.