Kracikův Višňový sad v Těšínském divadle nabízí velmi slušné herecké výkony

Višňový sad, označený autorem za komedii a o kterém jiní mluví jako o lyrickém dramatu, psychologickém dramatu nebo hořké komedii, patří ke skutečným perlám světové dramatiky. Čechov do této své poslední hry vepsal dva možné hlavní syžety: linku prodeje šlechtického panství a linku vnitřních životů jednajících postav.

Režisér inscenace Petr Kracik s dramaturgyní Alicí Olmovou se rozhodli ve shodě s aktuálním trendem posledních let, tedy uchopením tématu her skrze existenciální rozměry jednajících postav, akcentovat tu druhou linii. Dávají tím zároveň největší prostor pro herce a jejich vlastní práci.

Scénograf Jaroslav Milfajt vytvořil na jevišti prostor salonu uvnitř šlechtického sídla na pozadí kvetoucího, posléze zanikajícího višňového sadu v projekci pokrývající celé pozadí. Kostýmy Marty Roszkopfové jsou dobové a napomáhají k určení charakterů a povah jednotlivých postav.

Z inscenace Višňový sad. (Foto: Karin Dziadková)

Hlavní postavu Raněvské, majitelky panství, svěřil režisér Jolaně Ferencové. Vyzrálá a velmi zkušená herečka hraje Raněvskou jako milou a přívětivou ženu velmi kultivovaného jednání, snažící se ukrývat své city, které však občas prorazí tenkou skořápku sebeovládání, byť to Ferencová prozradí jen vřelým nebo naopak chladným pohledem.

Velmi ukázněný, soustředěný a zcela srozumitelný herecký projev činí z této Raněvské jednu z nejpropracovanějších hereckých kreací mezi všemi, které byly v poslední době vidět na českých, moravských a slezských scénách. Raněvská je z pohledu diváka žena jakoby ustrnulá v čase, nechápající situaci své rodiny, neschopná rozpoznat vnitřní tragédie jejích jednotlivých členů. Žije jen díky konzumaci prostředků poskytovaných od příbuzné babičky nebo z půjčených peněz. Sama sebe opájí tím, že si vlastně nevědomě stále lže, neboť nechápe realitu.

Z inscenace Višňový sad. (Foto: Karin Dziadková)

Druhá hlavní postava, podnikatel Lopachin, kterého hraje Tomasz W. Przybyla, pobíhá po scéně jako cholerik štvaný časem i sebou samým a svou vidinou turistům z celého věta pronajímaného statku Raněvských. Mluví o něm jako o jednom z nejkrásnějších míst v Rusku a neustále upozorňuje Raněvskou, kdykoliv k tomu má příležitost, aby mu a jeho myšlence dala za pravdu. Nechápe, že Raněvská něčeho takového není schopna, ani to, že v něm stále vidí a bude vidět pouze potomka mužiků, kteří odjakživa dřeli na rodinném panství.

Przybyla hraje Lopachina velmi expresivně a měl by si více dávat pozor, aby v rychlém sledu často křičených slov mluvil srozumitelně. Jinak je jeho výkon velmi přesvědčivý, místy až uhrančivý, zejména v závěru, kdy se po aukci statku objeví na scéně v kostýmu připomínajícím úspěšné české podnikatele z počátku devadesátých let minulého století, s cigárem v ústech a s poněkud povýšeným pohledem. Herec však také velmi přesně vyjádří i jeden z hlubších rozměrů této postavy, a to neschopnost vnímat lásku Varji k němu.

Z inscenace Višňový sad. (Foto: Karin Dziadková)

Varju, adoptivní dceru Raněvské, hraje Eliška Adamovská jako mladou a předčasně zralou ženu, týranou starostmi o běh celé domácnosti, ve které je stále nouze o peníze. Adamovská mistrně ukrývá vnitřní Varjin život, a to i v rozhodujícím okamžiku jejího života, ve chvíli, kdy je zbabělým a k citům naprosto hluchým Lopachinem odmítnuta.

Další dva výrazné herecké ženské výkony odevzdávají Barbora Sedláčková jako Aňa, mladičká dcera Raněvské, a Bára Vidomská, hrající panskou Duňašu. Aňa prozrazuje mladickou naivitu a důvěřivost, ale také vroucí city, a je to jediná postava vybavená jakousi viditelnou lidskostí, která se po jevišti pohybuje.

Duňaša Báry Vidomské je povrchní fiflena, která chce jen jediné, a to žít pokud možno nákladným životem, který ovšem zaplatí někdo jiný. Jako potenciální partner pak přichází v úvahu jen takový muž, který na to z pohledu Duňaši má. Proto nemá u ní žádnou šanci účetní Jepichodov, který je ve velmi dobrém podání Tomáše Háby mladíkem pronásledovaným vlastní neschopností, pokládanou ovšem za vlastní, sebou samotným nezměnitelný osud. Hába hraje Jepichodova v alternaci s Jiřím Krupicou.

Z inscenace Višňový sad. (Foto: Karin Dziadková)

Mezi mužské výrazné postavy patří také Gajev Zdeňka Hrabala i Trofimov, kterého v premiéře hrál Zdeněk Klusák (pro reprízy v alternaci s Ondřejem Frydrychem). Klusákův Trofimov je oním věčným studentem, jak ho Čechov napsal, včetně té jeho polohy demonstrující naději ve schopnosti pracovat. Nicméně i když Trofimov o práci skoro pořád mluví, stále více a více vypadá téměř jako ideolog, který práce ve prospěch svůj i ostatních vlastně není schopen.

Celek doplňují Petr Sutorý a Denis Kuboň obsazení do postavy sluhy Jaši, Miroslav Liška a Miloš Čížek, kteří alternují v postavě statkáře Simenova-Piščika, a Lenka Waclaviecová, hrající guvernantku Charlottu. Starého komorníka Firse svěřil režisér Vítězslavu Kryškemu.

Českotěšínský Višňový sad je velmi slušným divadelním dílem, podporujícím argument, že Těšínské divadlo, tato regionální divadelní instituce v minulosti považovaná za nežádoucí štaci pro každého herce, se příchodem Petra Kracika do funkce ředitele stává stále více a více viditelným divadlem v rámci celé České republiky.