Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Konečně začínají Colours a my se ptáme: Na která vystoupení se letos nejvíce těšíte?

Konečně začínají Colours a my se ptáme: Na která vystoupení se letos nejvíce těšíte?

12.7.2022 Hudba

Už za pár hodin vypukne další ročník Colours of Ostrava, jeden z největších evropských hudebních svátků roku. Vybraným hudebním publicistům a také muzikantům, kteří na festivalu vystoupí, jsme položili otázku, na která vystoupení se letos nejvíce těší. Někteří z oslovených také dodali, co pro ně tento festival znamená.

Zvětšit obrázek

Hlavní scéna Colours of Ostrava den před zahájením festivalu.
Foto: Colours of Ostrava

Ondřej Bezr (hudební publicista, redaktor Lidových novin a šéfredaktor kulturního magazínu UNI): Colours of Ostrava jsou pro mě řadu let zásadním záchytným bodem léta – takže jsem poslední dva covidové roky byl poněkud neukotven a jsem rád, že letos je zase všechno při starém. Rád tam objevuji nové věci a taky si potvrzuji jistoty. Co objevím letos, to zatím nevím. Ale těším se, že si zopakováním potvrdím například to, že koncert japonské jazzové klavíristky Hiromi se smyčcovým kvartetem, který jsem viděl už na jaře v Brně, byl opravdu tak úžasný, jak se mi zdálo. Nebo že moje setrvalá láska k duu Larkin Poe nepramení jen z pomateného okouzlení krásnými tvářičkami sester Lovellových, nýbrž je podložena v první řadě obdivem k jejich nezměrnému talentu.

 

Martina Juríková (sbormistryně Koncertního sboru Permoník):  Colours pro mě znamená velký svátek hudby, jak už nese v názvu, zářící všemi barvami. Setkávání s mnoha zajímavými lidmi, jejich názory, inspiracemi a nápady… Letošní Coloursy budou zářit o to více, protože jsme těšení se na ně museli dvakrát odložit, proto letošní radost bude trojnásobná… Velká poklona před organizátory, že dvouleté komplikace ustáli a nevzdali to. Díky za všechny spokojené návštěvníky. Já osobně se těším na všechno a na všechny. Jen mám v sobě obvyklý drobný smutek, že nestihnu navštívit vše, co bych stihnout chtěla. Coloursy pro nás letos znamenají mnoho také proto, že i my Permoníci z Karviné se pokusíme představit jednu z barev pro tento festival ne úplně obvyklou, a to sborovou! Věřím, že se náš koncert s Michalem Žáčkem bude posluchačům alespoň trošku líbit. A sobotní večer v podobě vystoupení s ukrajinsko-kanadskou skupinou Balaklava bude velkou dávkou adrenalinového zážitku (úsměv). Tak ve středu na viděnou a slyšenou!

Antonín Kocábek (hudební publicista a dramaturg scény Unijazzu Kaštan): Je to nejzajímavější z velkých českých festivalů s nejpestřejším programem, ve kterém jsou menší jména často důležitější než headlineři. A nejvíc? Squid a Modest Mouse.

Aleš Honus (šéfredaktor deníku Ostravan.cz, zakladatel Cen Jantar a internetového Rádia Ostravan):  Je toho strašně moc, co bych rád viděl a slyšel, ale bohužel koncerty řady skvělých kapel se kříží, takže po několika dnech prohlížení programu propadám stále větším dilematům. Určitě mi ale neunikne Franz Ferdinand a nenechám si za žádnou cenu ujít vystoupení dua Kings of Convenience, které jsem objevil už před dvaceti lety v souvislosti s vydáním jejich debutového alba Quiet is the New Loud. To album můžu i dnes poslouchat pořád dokola. A novinka z loňského roku je také výborná. Jsem velmi zvědavý, jak budou jejich křehké melodie fungovat na hlavní scéně.  Moc se také těším na mé oblíbené Tindersticks, kteří budou hrát v Gongu, a z českých interpretů na Báru Zmekovou a Markétu Irglovou, ale mrzí mne, že se její vystoupení kříží s koncertem nové irské kapely Inhaler, jejíž debutové album mě moc baví a kterou se vyplatí v budoucnu sledovat. Jako správný patriot si nenechám ujít vystoupení nejlepšího tuzemského dětského sboru Permoník z Karviné s ostravským jazzmanem Michalem Žáčkem a samozřejmě nebudu chybět na The Killers. Ne že bych byl jejich bůhvíjaký fanoušek, ale letos mě překvapili konceptuálním albem Pressure Machine, které je úplně jiné než cokoliv, co dříve vyprodukovali. Moc si přeji, aby Killers své prověřené „stadionové“ hity, se kterými přijedou, doplnili aspoň o pár ukázek z nového alba.

Bára Zmeková (zpěvačka, skladatelka a klavíristka): Pro mě jsou Colours takovým průvodcem mým hudebním životem. Byly prvním velkým festivalem, na který jsem se kdysi vypravila, a od té doby jsem tam jezdila každý rok na brigádu na čajový stan, který byl hned u hlavní stage. To jsme ještě spali v areálu ve stanu a já po nocích bloumala kolem prázdných tmavých pódií a představovala si, jaké by bylo na nich stát a hrát. Na Colours jsem zažila život měnící koncerty. A myslím, že tam jsem pochopila, co muzika může člověku dělat. Vždycky jsem důvěřovala dramaturgii, že i když nebudu mít nastudováno předem, najdu tam, co hledám. Letos je to pro mě ale jiné. Letos se mi plní jeden ze snů, které jsem si během let s muzikou vysnila. V Gongu jsem zažívala nejkrásnější koncerty, seděla jsem tam už tolikrát a pokaždé odcházela unešená hudbou. Ale letos budu v Gongu sedět na pódiu u piana a hrát a zpívat svou vlastní muziku. S úžasnou kapelou ve čtvrtek o půlnoci zavřeme druhý festivalový den a pak se s důvěrou svěřím do rukou Colours dramaturgie a budu koukat, kam mě to zavane.

Beata Hlavenková (skladatelka, zpěvačka a klavíristka): Těším se sobecky na to, že po dvou letech odkladu si konečně zahrajeme s Kapelou Snů. Mám ráda celý industriální prostor, vzpomínám na svůj jeden půlnoční koncert před lety na Meltingpotu, ten byl magický. Těším se třeba na Kings of Convenience, to je nádhera. Bohužel nestihnu Wima Hofa, ten mě fascinuje a inspiruje.

Jan Fic (muzikant, skladatel a kytarář): Colours of Ostrava je pro mě jako muzikanta meta, kterou jsem si nikdy nestanovil, ale děje se to k mé velké radosti a hrdosti. Je to pro mě největší český hudební svátek, kde se objevuje to nejlepší ze světové i tuzemské scény. Proto jsem nikdy nečekal, že bych měl možnost tam zahrát a moc si toho vážím. Bohužel mi ale zdravotní stav a osobní důvody nedovolí zdržet se delší dobu než na svoje vystoupení. Nejvíc mě mrzí, že neuvidím koncert fenomenální klavíristky Hiromi. Potom taky Larkin Poe, jsou to ségry s kytarou, lap steelkou a neuvěřitelným bluesovým nábojem. Kdybych tam ale byl, asi bych vlastně nevědel, kam jít dřív.

Jiří Krhut (muzikant, textař, bavič):  Pamatuji si první ročník Colours, kdy jsme většina ostravských kapel tehdy půjčovali organizátorům nástroje a aparáty výměnou za lístky. Pamatuji si první exotický folklor i první balkánskou dechovku. Podle mě se duch festivalu od svého počátku rok od roku modifikoval. Nebylo tolik stánků s jídlem a občerstvením, nebylo tolik tzv. chill out zón, bylo více pravdivé hudby a méně dýdžejů s mp3kama. Ale je to přirozený vývoj. Je to trend. Je to evoluční nutnost. Pro mě je Colours of Ostrava příležitost si ať už zahrát a představit svou tvorbu širokému spektru diváků, tak i naopak nasát hudbu ze všech možných koutů světa. Je to i doba mých různých plánovaných i náhodných setkání, rozhovorů, debat se svými přáteli a známými. Je to taková jedna čtyřdenní multižánrová jízda i relax. Vlastně kulturní dovolená. Mám ten festival pořád rád a nejen proto, že je dnes už pro mě jako rodilého Ostraváka originální ostravsko-světovou raritou. Díkybohu za něj. Nenechám si ujít sám sebe, protože bych se pak nemohl podívat sám sobě do očí a už bych na sebe nikdy nikam nepřišel. Ne, teď vážně. Samozřejmě mě baví LP a její chraplák a klučičí popískávání.

Milan Tesař (hudební a rozhlasový publicista, dramaturg a moderátor): Letos z rodinných důvodů Colours vynechávám. Kdybych na ně jel, bylo by pro mne tím nejzásadnějším účinkujícím estonské duo Puuluup, na které bych se opravdu velmi těšil. Ale program samozřejmě nabízí i řadu dalších zajímavých jmen: Na druhém místě bych asi zmínil portugalské Omiri, zajímali by mě YIN YIN, doporučil bych i Hiromi, kterou jsem letos viděl v Brně, nebo egyptský Mazaher, na kterém jsem byl loni v Portugalsku. Ze známějších jmen by mě zajímali určitě Modest Mouse a Larkin Poe.

Bratři (elektronické duo):  Colours of Ostrava pro nás znamená jeden z největších venkovních koncertů roku, kde předvedeme audiovizuální show. Tímto zveme fanoušky nejen elektronické hudby na sobotu 16. července od 22:30 na Glo stage. Jako účinkující toho moc nestihneme, ale moc rádi bychom viděli Giorgiu Angiuli!

Nedivoč (ostravská kapela, odpovídal kytarista Vojtěch Šnupárek):  Pro nás (Nedivoč) jsou Colours of Ostrava opravdu velkou hudební událostí minimálně evropského formátu! A jsme moc rádi, že můžeme být součástí právě tady v Ostravě, kde jsme doma, a věříme, že si nás letos fanoušci užijí v hojném počtu (úsměv). Startujeme 13. července 20:30 na REC stage. Co se týče mých tipů, určitě si nenechám ujít The Killers!

Milan Bátor (hudební a divadelní publicista, kytarista a pedagog):

Colours of Ostrava jsou od svých počátků až do současnosti o dvou věcech: o radosti a touze. O radosti z hudby, jež dokáže vytvořit ty největší a nejpevnější mosty. O touze poznávat hudbu pestrou a vrstevnatou. Takovou, která je zrcadlem neuvěřitelně rozmanitého a nevýslovně specifického života na planetě Zemi. Buďme rádi, že Colours of Ostrava po letech zdevastovaných covidem našel vůli a podporu vrátit se zpátky. Určitě to stálo mnoho sil. Co se týče mých osobních posluchačských preferencí, nenechám si ujít headlinery typu Twenty One Pilots, LP, Franz Ferdinand a The Killers. Těší se na ně ostatně i mé děti. Osobně se opravdu hodně těším na Kings of Convenience, protože jako kytarista miluji jejich nádherně sametový zvuk a sofistikovaný výraz, který je tak samozřejmý, až se úplně ztrácí představa, jak nesmírně obtížné je to zahrát. Jsem také zvědav, jak bude znít naživo Wadruna, Puuluup, God and Eve a Etceteral, který mě vyloženě nadchnul. Samozřejmě si nenechám ujít Hiromi a Marka Eliyahu ani báječné české ženy s klavírem Markétu Irglovou, Báru Zmekovou a Beatu Hlavenkovou. A dost! Colours jsou zkrátka tak otevřený festival, jak moc jste otevření vy sami…

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.