Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Štěrkovna Open Music 2022, den druhý: Čechomor, Gaia Mesiah, Michal Hrůza a další vydařené koncerty

Štěrkovna Open Music 2022, den druhý: Čechomor, Gaia Mesiah, Michal Hrůza a další vydařené koncerty

30.7.2022 Hudba

Pátek na festivalu Štěrkovna Open Music se náramně vydařil. Z původně avizovaného deštivého dne se nakonec vyklubalo pár kapek, které neuvěřitelnou náhodou padaly z nebe během písně Voda živá. Zazpíval ji sám autor Michal Hrůza, který odehrál fantastický koncert, ale ve skutečnosti nechaly na pódiu úplně všechno i kapely Čechomor, Gaia Mesiah, Poletíme či Polemic. 

Zvětšit obrázek

Michal Hrůza na festivalu Štěrkovna Open Music.
Foto: Petr Hlubek

Někdy je štěstí na vaší straně a pak se věci daří až nečekaně dobře. Štěstí ale přeje hlavně připraveným a pořadatelé festivalu Štěrkovna Open Music skutečně neponechali nic náhodě. Line-up druhého dne byl stylově pestrou přehlídkou kapel a umělců, kteří dokážou pobavit, rozveselit a roztančit bez pocitu trapnosti nebo vulgarit. Prostě solidní program, v kterém si většina lidí najde své favority.

Můj festivalový den začal u slovenské kapely Polemic, kteří potěšili vydatnou porcí ska a reggae. Dvou hudebních žánrů, které energicky servírují už od roku 1989. Nechyběly oblíbené písně Ona je taka a Komplikovaná, na něž si zatančily desítky fanynek. Polemic jsou upřímní a nenucení sympaťáci a povedlo se jim navázat přátelský kontakt s publikem, které je nechtělo pustit z pódia.

Vojta Šňupárek a Sváťa Tulej z kapely Nedivoč. (Foto: P. Hlubek.

Za slovenskými bratry nezůstali pozadu ani ostravští Nedivoč. Ti to rozbalili hned posléze a potěšili diváky sérií svých uhrančivých hitů, kterým vévodí spíše pomalejší tempa a romantické harmonie. Občas se kapela blýskla i rockovějším feelingem, který nejčastěji demonstroval výborný kytarista Vojta Šňupárek. Ten se několikrát během kytarového sóla prošel až na hranu pódia k publiku. Písně jako Lovec v pasti na medvědy byly během koncertu ilustrovány tematickými videoklipy, zpěvák Sváťa Tulej působil méně introvertně než obvykle a během koncertu utrousil i několik povedených vtípků. Nedivoč bez nesnází ukázali, že patří k nejlepším tuzemským pop-rockovým kapelám současnosti a písně z nového alba Svítá živě fungovaly výborně.

Čechomor. (Foto: Petr Hlubek)

Následoval koncert Čechomor, které jsem poprvé viděl před pětadvaceti lety. Tehdy se ovšem ještě jmenovali Českomoravská hudební společnost. Nevím, jak to pánové Franta Černý a Karel Holas dělají, ale to čtvrt století nebylo na jejich výkonu a nasazení vůbec znát. Čechomor odehráli fantastický koncert po okraj naplněný jejich údernými úpravami lidových písní. Nechyběly kultovní písně jako Mezi horami, Velické zvony a řada jiných, které si početný dav kolektivně zazpíval s kapelou. Rozhodně jedna z nejzásadnějších českých formací, díky níž mnozí navázali nový a intenzivní kontakt s folklorem.

Teď přitvrdíme. Definovat styl převážně ženské kapely Gaia Mesiah není složité, vyrostl totiž z práskavých riffů amerických Rage Against The Machine, ale postupně získal svou vlastní naléhavost v osobních textech a propracované hudební struktuře písní. Zpěvačka Marka Rybin se svěřila, že útrpnou několikahodinovou cestu z Prahy do Ostravy prospala a „tak to teď máte“. To, co Gaia Mesiah rozpoutali, se dá popsat pouze jako totální hudební masakr. Rybin ukázala, jak vypadá pravá metalová a crossoverová show: tančila, skákala do vzduchu, předváděla neuvěřitelné kousky se svým nádherně vypracovaným tělem. Pěvecky se vydala úplně ze všeho, epické vokály kořenila hrdelním growlingem, při němž naskakovala po těle husí kůže.

Gaia Mesiah. (Foto: Petr Hlubek)

Kytaristka Katka „Morella“ Pelíšková nemá svou přezdívku po skvělém Tomu Morellovi náhodou. Její feeling, preciznost a barva tónu jsou obdivuhodné. Aktuálně česká metalová scéna nemá výraznější hráčku na kytaru, než je tato vynikající muzikantka. Basák Josh Stewart vyráběl zvuky, které by potěšily největší hudební inovátory a bubenice Míša Moravcová tomu všemu diktovala nekompromisní rytmickou strohost a strhující tempa. Giah Mesiah se na Štěrkovně představili poprvé a rovnou zabodovali na celé čáře. Pro mě osobně jeden z nejzásadnějších koncertů festivalové historie a nejlepší, který jsem v podání této úžasné formace slyšel.

Večírek ovšem zdaleka nekončil! Michala Hrůzu jsem viděl na pódiu mnohokrát a vím, jak to s lidmi umí. Na Štěrkovně začal trochu ledabyle, ale když viděl, jak ohromný zástup se srotil pod pódiem, maličko zpokorněl, odhodil manýry a udělal všechno pro to, aby to byl opravdu zážitek. Navíc celý dav skandoval jeho písně hromadně jako jeden člověk, což oblíbeného zpěváka a skvělého skladatele viditelně těšilo a několikrát to okomentoval pochvalou směrem k publiku. Hrůza je skutečně rocker každým coulem. S ničím se totiž nemaže, je upřímný a má skvělé hudební i textové nápady.

Michal Hrůza. (Foto: Petr Hlubek)

Když jsem viděl, kolik teenagerů se sešlo pod pódiem, aby si zatančili a zazpívali jeho nestárnoucí skvosty Zakázané uvolnění, Bílá velryba, Napořád nebo Namaluj svítání, došlo mi, že vyrostla nová generace jeho fanoušků. A že se Hrůzovy písně budou zpívat a hrát třeba i za padesát let, protože jsou v nich myšlenky a postupy, které v jistém slova smyslu líp vymyslet ani nejde. Tohle se se asi ze současné hudební produkce povede málokomu. Kdybych měl klobouk, smeknu před Michalem Hrůzou, který odehrál vynikající koncert a mohl se opřít o výbornou kapelu. Také jeho vystoupení patří ke zlatým hřebům letošního ročníku.

Poletíme. (Foto: Petr Hlubek)

Na závěr nešlo pominout brněnské šílence Poletíme?, kteří se nezdráhají křížit dohromady všechno se vším a ono jim z toho vždy vypadne něco, co dává smysl. Mimochodem i nesmysly jim jdou parádně. Když jde o srandu, udělají pro ni všechno a jejich songy jsou karikaturou všeho, co vůbec lze karikovat. Tak trochu stranou někdy zůstává, že Poletíme? jsou výteční a všehoschopní muzikanti. Zmíním například houslistu Vojtu Konečného a baskytaristu Vítka Kraváčka, po jehož sólové exhibici by to mohla většina basáků zabalit a jít dělat někam k pásu. Frontman Rudolf Brančovský to pořádně rozparádil, během koncertu zazněly klíčové songy jejich vlastního stylu turbo-šanson, protože Brno je stát ve státě a svět ve světě a něco takového se může zrodit jen tam. Nechyběly písně jako Mařena, Chlastáme na festivalu, Holky to umí líp, Flašinety, Pojď se mnou lásko má a další, které obratně promíseny a promíchány přivedly publikum do varu.

Večer pak v divokém tempu pokračoval koncertem kapely N. O. H. A., který už byl  velmi příjemným a pořádně roztančeným bonusem vydařeného dne a večera. Tedy pro ty, kteří po tak náročném programu ještě měli sílu se hýbat.

Kapela N. O. H. A. (Foto: Petr Hlubek)

Pátek  na festivalu Štěrkovna Open Music byl opravdu skvělý. Když navíc začalo během písně Voda živá, kterou potěšil na závěr Michal Hrůza publikum, něžně pršet, bylo všem jasné, že některé náhody se prostě musely přihodit. Jen je třeba být ve správnou dobu na správném místě.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.