Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Jakákoliv hudební škatulka není podstatná. Hudba je buď dobrá, nebo špatná, říká Alesh AD z metalových Ravenoir

Jakákoliv hudební škatulka není podstatná. Hudba je buď dobrá, nebo špatná, říká Alesh AD z metalových Ravenoir

4.8.2022 Hudba

Povedeným debutem to u Ravenoir neskončilo. Už tak vysoce nastavená laťka byla překonána démonickou novinkou In the Womb of Sin. S frontmanem této black/death metalové party Aleshem AD jsme hovořili nejen o zmíněném temně-rouhačském počinu, ale zabrousili jsme i k prvotnímu hříchu, požitkům, potlačování lidských potřeb a rovněž jsme se zaobírali sólem z jedné písně, které vnímavé posluchače pohladí. V neposlední řadě rodák ze Studénky prozradil, proč odmítá pracovat jen na půl plynu.

Zvětšit obrázek

Alesh AD.
Foto: archiv

Na co jsi při přípravě druhého alba chtěl po zkušenostech s debutem navázat a co pozměnit?

Spojitostí mezi oběma alby je právě ona ponurost a syrovost, která je protkaná různými zvukovými kulisami umocňující temnou náladu celého alba. Tyto prvky budou vždy ekvivalentem pro tvorbu Ravenoir. Velkou inspirací jsou mé vnitřní hudební vize a emoce, které se snažím přenést ze svého nitra do hudební podoby. Jako malíř maluje své vize štětcem na plátno, stejně tak i já skládám zvukové kompozice. Má paleta barev vládne těmi nejtemnějšími odstíny. Jsem studnicí hudebních nápadů a doufám, že můj pramen jen tak nevyschne. I s odstupem času jsem velmi spokojený po všech stránkách s debutem The Darkest Flame of Eternal Blasphemy a stejně tak s novinkou In the Womb of Sin, takže bych určitě nepozměnil vůbec nic.

Ravenoir. (Foto: archiv)

Každopádně nahrávání a vydání nového alba poznamenaly příchody a odchody některých členů. Můžeš upřesnit?

Ano, je to tak. Těsně před začátkem nahrávání materiálu pro druhé album sestavu Ravenoir opustil kytarista Önslaughter. K jeho odchodu došlo především z důvodu vytíženosti s kapelou Debustrol, která je pro něj prioritou. Tohle samozřejmě chápu, a proto jsem jeho rozhodnutí akceptoval. Rozešli jsme se ve zcela přátelském duchu, a pokud se kdykoliv naskytne příležitost pro naše setkání, vždy se velice rádi uvidíme. Jeho nástupcem se stal talentovaný kytarista Aleš Hampl, se kterým jsem se znal už z dřívějška. Byl jsem si jist, že bude skvělou náhradou na post kytaristy a nemýlil jsem se. Je velice přátelský, vstřícný a pracovitý. Není to také žádný nováček na hudební scéně, protože už dříve prošel několika skupinami. Naposledy jako kytarista a zpěvák působil v kapele Minority Sound.

Jak budou rozděleny vaše kytarové role?

Jelikož jsem výhradním autorem muziky Ravenoir, tak hned na začátku jsme se s Alešem dohodli, že kytarové party budu vždy nahrávat já a on jednotlivé skladby vyšperkuje svými kytarovými sóly. Tento způsob studiové práce a rozdělení si svých rolí není nikterak neobvyklý ani v jiných kapelách.

Došlo i ke změně na bubenické stoličce…

V průběhu procesu nahrávání alba In the Womb of Sin bubeníka Patrika Sase plynule vystřídal Anton Samokhvalov. Tip na něj jsem dostal od bubeníka kapely Hypnos Igora Botka. Anton je moc fajn chlapík a bezpochyby skvělý bubeník. Pochází z Moskvy, ale již několik let žije v Bratislavě a to do Brna není tak daleko, což nám umožňuje se navštěvovat. Netajím se tím, že mám velmi vysoké požadavky k přístupu fungování kapely, ale zároveň stejně přísný jsem i sám k sobě. Nechci marnit vzácný čas něčím jen tak na půl, ztrácelo by to pro mě smysl. Jsem perfekcionista a vždy se snažím dělat věci naplno. Už jen pro svůj dobrý pocit kvalitně odvedené práce. Kdo není schopen držet stejný krok, musí z kola ven. Členové do kapel přicházejí a odcházejí, tak to prostě bývá.

Jsou skladby propojeny nějakým spojovacím článkem, který jsi chtěl v každém songu mít?

Jak už jsem zmínil, ona charakteristická ponurá atmosféra tvorby je jakousi mojí výsadou, která ze mě při skládání vytéká jako míza a naleptává svou jedovatostí hudební stránku. Tohle vždy bude neodmyslitelnou součástí Ravenoir.

Náboj a dynamika jednotlivých skladeb evokuje Morbid Angel. Je to náhoda? Vnímáš to stejně?

Jakékoliv připodobňování a srovnávání ke komukoliv je velice populární především v tomto státě. Nemám pravdu? Osobně na to vždy nahlížím víceméně s úsměvem. Pokud nejsem přímo obviněn z plagiátorství, tak se tím absolutně nezabývám. V tomto hudebním stylu můžeš být sotva originální. Náhoda? Ovlivnění? Říkejme tomu jakkoliv.

Která skladba z nového alba je pro tebe nejosobnější, respektive máš k ní nejvřelejší vztah?

Ze svého pohledu nejsem schopen pozdvihnout tu či onu skladbu před druhou. Nemám žádného favorita. Celé album coby autor vnímám jako jeden celek. Každá skladba na albu má vždy pro mě jistou formu poselství. Vždy jde o osobní otisk a tak k tomu přistupuji.

Valivou, dynamickou skladbu Lunar Choir zakončuje poutavé sólo jakoby vystižené ze sólových instrumentálních desek kytaristů. Jak jsi na tento nápad přišel a jak bys chtěl, aby tento závěr na posluchače působil?

Vedlo mě moje cítění k celkové atmosféře skladby. Jedná se o velice ponurou a valivou skladbu, která má ono vyvrcholení tím romanticky emotivním sólem. Srdce vede prsty. Mám moc rád taková sóla. Pozorně a vnímavé posluchače zajisté pohladí.

V našem předchozím rozhovoru, když jsme rozebírali slovo hřích, jsi zmínil, že bychom měli konat tak, abychom se nemuseli za své činy nikdy stydět. Styděl ses někdy za své činy? Není problém v tom, že ať uděláme v současné době cokoliv, tak se neumíme za své činy stydět? Vzhledem k tomu, že vidíme, že ani ostatní se neumí za své činy stydět…

Nevidím jediný důvod, proč v sobě potlačovat cokoliv, co je člověku zcela přirozené.

Proto zásadně nesouhlasím s jakýmkoliv náboženstvím a vírou, která člověku cokoliv striktně přikazuje nebo zakazuje. Vždyť jsme na tomto světě pouze jedenkrát, proto je důležité žít naplno. Každý jedinec by měl žít svůj život přesně podle toho, jak to sám cítí a zanechat na světě po sobě nějakou, samozřejmě nejlépe dobrou, stopu. Proč bych měl v sobě potlačovat přirozené lidské potřeby? Nevidím v tom vůbec žádný smysl. Důsledky jakýchkoliv zákazů mají přece vždy špatné konce.

Co by měl znázorňovat obal alba a jak došlo ke spolupráci Jenglotem Hitamem z Indonésie?

Autorem návrhu motivu pro ztvárnění titulní strany obalu jsem já. Řekněme, že jde čistě o můj osobní výjev podoby onoho ráje, kde hlavní postavou obalu je jakási éterická bytost, znázorňující bohyni rozkoše, chtíče, sexu, touhy, vzrušení a chlípnosti. Jak známo, podle křesťanské teologie tyto zcela přirozené sexuální pudy přivádí člověka na tento svět skrze prvotní – dědičný „hřích“. Osobně se místo odříkání čehokoliv naopak velmi rád oddávám všem požitkům, jež život nabízí, proto „prvotní hřích“ je pro mě zcela absurdní teze.

Rozumím, ale trochu jsi odběhl od předchozí otázky…

Dostalo se ke mně několik výtvarných prací indonéského výtvarníka, jehož umělecké jméno je Jenglot Hitam. Nastínil jsem mu v několika větách své vize a on je výstižně ztvárnil. Vydavatel alba a šéf Gothoom Productions Peter Beťko booklet sladil do jednotného konceptu, včetně strany zadní, kterou vytvořil velice známý mexický výtvarník Néstor Avalos. Spolupráce s oběma výtvarníky probíhala hladce, prostřednictvím výměny několika e-mailů. Nicméně s maestrem Néstorem Avalosem bych velice rád spolupracoval i v budoucnu. Jeho výtvarná díla naprosto obdivuji.

Co se týká budoucnosti Ravenoir, chceš se nadále držet plus minus klasického black/death, anebo třeba uvažuješ o tom, že bys některé skladby obohatil i o prvky industriálu či elektronické hudby? I k těmto žánrům máš blízko vzhledem k tvému předchozímu projektu The Squirm…

Black, death nebo doom metal… V podstatě není podstatná jakákoliv hudební škatulka. Hudba je buď dobrá, nebo špatná. Nic víc. Miluji potemněle pochmurnou, melancholickou, melodickou a syrovou hudbu. Z těchto ingrediencí vaří Ravenoir.

Obecně vzato, máš nějaký recept na to, aby black metal, s nímž je spojena určitá image a podobně, byl kompaktní a progresivní žánr a nikoliv pouze směska laciných póz a opakujících se motivů?

Recept na black metal opravdu neznám. Důležité je především asi nebýt žádnou napodobeninou a nebýt za klauna. Muzika je priorita a image by měla vše jen podtrhnout.

Víme, že metalová hudba je byznys podobně jako jiná odvětví. Kvalitní hudební stránka mnohdy nestačí a dá se přepokládat, že se chcete prosadit i na mezinárodním poli. Máte v plánu oslovovat i zahraniční labely ohledně další desky či turné v zahraničí?

Obě naše desky se dostaly do podvědomí metalových přívrženců v zahraniční a ohlasy jsou velice kladné. To nás samozřejmě nesmírně těší a motivuje. Pokud se do budoucna naskytne příležitost koncertovat v zahraničí, rozhodně ji využijeme.

Co vás čeká v nejbližší době?

Ravenoir teď během několika následujících měsíců čeká příprava programu pro živá vystoupení, na která dojde v následujícím roce 2023. Velice se na to těším. Stát na pódiu a koncertovat mi teď momentálně hodně chybí. Budu jen pevně doufat, že nám naše koncertní plány nic nezkříží a příští rok Ravenoir vzlétne na koncertní podia. Ravenoir v mém životě začíná psát novou epochu.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.