Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Gospely se vrátily na posvátnou půdu. Staronové prostředí kostela jim náramně svědčilo

Gospely se vrátily na posvátnou půdu. Staronové prostředí kostela jim náramně svědčilo

5.12.2022 Hudba

Po covidové pauze Ostrava zpívala gospel. Oblíbená akce se po několika letech v Gongu vrátila do Evangelického Kristova kostela v centru Ostravy. Sbor každoročně nově sestavený z neprofesionálních zpěvaček a zpěváků letos čítal na 110 zpěváků. Návrat do sakrálního prostoru se přinejmenším podle účasti a odezvy publika vydařil.

Zvětšit obrázek

Z koncertu Ostrava zpívá gospel.
Foto: Jan Tajzich

Je to jedna z událostí, která symbolizuje začátek Vánoc. Projekt Ostrava zpívá gospel (OZG) přinesl do slezské metropole svěží závan křesťanské radosti z narození Ježíše Krista poprvé před devíti lety. Z původně zelené louky se stala tradice, která časem rozkvetla do netušených rozměrů.

Ani temné období covidu nevzalo účastníkům chuť zpívat alespoň virtuálně, a to nahrávkou písně Lord, You Are Good. Neobyčejný byl v mnoha ohledech poslední ročník před covidovou bariérou, který se konal v roce 2019 a vystoupil na něm David Stypka se svou mystickou písní Kříž. Na něj v čele andělsky vypadajícího sboru nelze zapomenout…

V kostele sice bylo v neděli už pořádně chladno, ale zima je relativní pojem, když se zaposloucháte do energické a radostné hudby. Ostrava zpívá gospel má své strategie za ta léta dokonale v malíčku. Na počátku nechybělo jemné preludování na klávesové nástroje, které navodilo sváteční atmosféru. Následoval příchod sboru a sbormistra Terryho Englishe, který zahájil první gospelový song. Napětí v kostele by se v tu chvíli mohlo krájet!

Z koncertu Ostrava zpívá gospel. (Foto: Jan Tajzich)

Sbor o síle úctyhodných 110 členů sice není profesionálním tělesem, ale po stránce choreografie a nasazení by se u něj mohli někteří profíci inspirovat. Perfektně sladěná taneční dramaturgie, pohyby, gesta, luskání… To vše fungovalo v bezvadném rytmu a kolektivní shodě. Po pěvecké stránce OZG potěšil svou dynamickou razancí, dobrou výslovností a rytmickou přesností. Občasné intonační odchylky od standardu byly samozřejmou součástí živého výkonu.

Skvělou práci odvedla doprovodná kapela složená z početné družiny muzikantů: kromě klasického obsazení gospelové kapely, která počítá s bicími (Pavel Švec), perkusemi (Adam Rek), kytarou (Jiří Balcařík), baskytarou (Přemysl Mixa), klávesami (Jiří Janík) a hammondkami (Petr Bodnár) nechyběla tradiční dechová sekce a smyčcové nástroje. Sólové linky a improvizace byly spontánní a perfektně ztvárněné. Nechyběly ani sólové výstupy v podání některých zpěvaček a zpěváků sboru. Vesměs šlo o báječné výkony. Tam, kde chyběla technika, bohatě přebývalo spontánní nasazení a nadšení pro společnou věc.

Terry English. (Foto: Jan Tajzich)

Do některých písní Terry English obratně zapojil také publikum. Asi největší zábavou byl společný zpěv písně O Happy Day, v níž se ukázalo, jak jsou na tom muži a ženy rozdělení do samostatných sekcí. A jako obvykle se potvrdilo, že dámy umí na pilu zatlačit daleko víc než pánové!

Nejkrásnějším okamžikem pro mne osobně byl společný zpěv Půlnoční, z něhož se stala hezká tradice. Tato píseň se asi nikdy neomrzí, její příběh je totiž vyprávěn bez patosu a iluzí. Prostě upřímné přání. S podobným nasazením si lidé v kostele zazpívali také pásmo českých a moravských koled. V tom okamžiku proti sobě stály dva obrovské sbory. Vzácná chvíle a souznění, které se jen tak neslyší.

Z koncertu Ostrava zpívá gospel. (Foto: Jan Tajzich)

Ani tentokrát organizátoři v čele s iniciativní Barborou Filipovou nezapomněli učinit dobrý skutek finanční podporou Společnosti pro ranou péči. Nechybělo poděkování lidem za přízeň, městu Ostravě a všem sponzorům za vstřícnou finanční pomoc. Věcí, která by se dala ošetřit lépe, je zvuková stránka. Je mi jasné, že se učinilo v rámci možností maximum, ale chtělo by to vyřešit ozvučení tak, aby bylo vše srozumitelné i divákům na postranním ochozu. Žádné velké vrásky to však na výsledném dojmu neudělalo. Celý koncert byl radostný a samotný závěr přímo euforický.

Sbor v jedné z posledních písní procházel a probíhal řadami plného kostela, zdravil se s diváky a tancoval. Jestli se někde dalo na chvíli zapomenout na starosti každodenního života a potěšit se dobrou hudbou a křesťanským vyznáním víry, bylo to právě tady. Obrovský dík za Ostrava zpívá gospel a jeho masivní dávku duchovní energie a obyčejné nenahraditelné lidskosti. Právě té je v našich časech nejvíc zapotřebí. Někteří totiž zapomínají na to, že všichni jsme jenom lidé, a ač to tak někdy nevypadá, jsme na jedné společné cestě.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.