Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Autor pořadu The Music Digest Dan Sywala: I začínající umělec si dnes umí obstarat solidní produkci

Autor pořadu The Music Digest Dan Sywala: I začínající umělec si dnes umí obstarat solidní produkci

16.12.2022 Hudba

Hudebního publicistu Dana Sywalu, který pochází z Ostravy, můžete znát třeba díky jeho článkům v časopisech Muzikus, Full Moon nebo z vysílání stanice Český rozhlas Jazz či dříve z kulturních reportáží na Televizi Seznam. Kromě řady svých dalších aktivit pořádá také poslechové pořady pro veřejnost ve Staré aréně v Ostravě. Na úterý 20. prosince pak chystá speciální vydání, ve kterém chce dát prostor začínajícím umělcům, kteří po zaznění svých hudebních ukázek dostanou zpětnou vazbu od profesionálních hudebních kritiků. O tom, jak bude úterní pořad The Music Digest (Feedback Special) koncipován, hovoří Dan Sywala v rozhovoru pro Ostravan.cz.

Zvětšit obrázek

Hudební publicista Dan Sywala.
Foto: Tereza Petráková

V listopadu mě zaujala výzva začínajícím umělcům, kterým chcete dát prostor ve svém poslechovém pořadu The Music Digest ve Staré aréně. Jak tento nápad vznikl?

V září tohoto roku jsem byl pozván do poroty hudební konference Music Navigator a den předtím do soutěže JazzFruit v režii Mladí ladí jazz. Na obou pražských akcích mě extrémně bavilo objevovat perspektivní talenty, kteří navíc mají velký zájem o zpětnou vazbu. Chtěl jsem proto zkusit podobný formát i v ostravské Staré aréně, kde jsem měl poslechové pořady poslední dva roky.

Kolik kapel na výzvu reagovalo a kolik nahrávek nakonec ve Staré aréně bude 20. prosince podrobeno kritickému hodnocení?

Ozvaly se dva tucty autorů a polovina z nich během večera zazní. Všechny výzvy byly velice přátelské, takže rozhodně poskytneme zpětnou vazbu i těm, které do finální dvanáctky nevybereme, alespoň online.

Můžete prozradit i konkrétní jména? Předpokládám, že jde zejména o dosud neznámé interprety.

Zatím nechci prozrazovat, protože v této fázi kolegové Milan Bátor (Ostravan, Český rozhlas Vltava) a Marek Wagner (Full Moon) finalizují svých top dvanáct kandidátů, abychom zájemcům dali před víkendem vědět finální složení. V emailové schránce mi každopádně přistálo úžasné spektrum žánrů: Melancholický rock, optimistický pop folk, melodický nu-metal, jazz a téměř vše mezi tím.

Jaký bude scénář večera?

Na mých tradičních poslechovkách vždy zazní dvanáct skladeb a v půlce je krátká pauza. Tento formát se osvědčil. Po každé skladbě poskytne každý z porotců svůj komentář. Někdo delší, někdo kratší, dle své odbornosti. Podle toho jsem se snažil poskládat porotu, aby nás žánrově prakticky nic nepřekvapilo. Stejně tak jsou to osobnosti, které se nebojí i nečekaného upřímného názoru nebo čistě subjektivní asociace. Během konference Music Navigator jsme si se samotnými autory v publiku nejvíce sedli, když jsem zmínil dvě nebo tři formace, které mi jejich tvorbu připomněly, bez ohledu na to, jestli se jednalo o známější nebo třeba také začínající kapelu. „Vy je znáte?! Všechny milujeme!“ hbitě reagovali a pak i lépe vnímali výtky nebo spíš doporučení celé poroty, třeba v rámci zlepšení anglické artikulace nebo pečlivější propagace. Díky velice přátelské atmosféře se uchytila i doporučení typu: „Nehrajte na jistotu, nebojte se znít nasraněji.“

Z hudební konference Music Mavigator. (Foto: Libor Galia)

Předpokládám, že všichni muzikanti, jejichž nahrávky byly vybrány, skutečně dorazí. Je to tak? A budou mít možnost s porotci i diskutovat, pokud se jim třeba jejich hodnocení nebude líbit?

Poskytnout zpětnou vazbu je skutečně lepší osobně, a proto jsem rád, že značná část odpověděla pozitivně. Jsou i tací, kteří z pracovních nebo koncertních důvodů dorazí i z trochu větší dálky nebo si dokonce zařizují ubytování, aby networking mohl po akci pokračovat. Stejně tak se ozvalo i několik autorů, kteří mají na kontě vysloveně první skladbu. Ti věřím dorazí, i kdyby se do finálního tuctu nedostali, nejen proto, že zpětnou vazbu dostanou dodatečně. Debatě jsme každopádně otevřeni během akce i po ní.

V minulosti jsem byl členem porot dvou hudebních soutěží, do kterých se každoročně hlásily desítky lidí. Pamatuji si, že mezi přihlášenými výrazně převažovaly poměrně tuctové záležitosti a byla tam i řada kapel, které vůbec nebyly sehrané, prostě jim chyběla soudnost. Jakou máte zkušenost vy? Jaká je kvalita přihlášených nahrávek?

V tomto ohledu jsem příjemně překvapený. Ano, ozvalo se několik formací, kde byla produkce sice poměrně slušná, ale spíš se hrálo trochu na pohodu a občas jsem některé od sebe nemohl odlišit. Na druhou stranu, výhodou je, že i začínající umělec si dnes umí obstarat solidní produkci. Proto perspektivní projekty, kde by obsah vynikl i bez dobré produkce, umí hodně dobře zapůsobit. Jsem moc rád, že dáme prostor i několika opravdu velkým talentům.

Bude mít poslechový pořad i formu soutěže? Bude vyhlášen nějaký vítěz? Myslím, že pokud půjde o skutečně kvalitní záležitost, zasloužil by si nějakou odměnu, třeba aspoň formou publicity. Myslíte i na tohle?

Na konci každého měsíčního poslechového pořadu se hlasuje a toho se budeme držet i tentokrát. Je to ten extra prvek, který si publikum užívá během diskuzí ještě v sále a pak i následně v barové kavárně. Výsledky hlasování bych rád ohlásil druhý den na události akce na Facebooku. Porotu jsem zvolil rozmanitou a s celou řadou kontaktů, abychom se pak mohli pokusit těm nejlepším pomoci, dle svých médií a platforem.

Z pořadu The Music Digest v Paláci Akropolis. (Foto: Martin Bambušek)

Poslechových pořadů jste už ve Staré aréně uspořádal v minulosti více. Jak jsou tyto pořady koncipovány? A jak jsou vymezeny žánrově? Budou pokračovat i v příštím roce?

Kromě pandemických přestávek probíhala poslechovka The Music Digest (dříve jako Ambientně rocková projekce) každý měsíc. Akce stojí na novinkách, výročích a blížících se zajímavých kulturních akcích. Snažím se o co největší žánrové spektrum od progresivního rocku přes moderní jazz až po world music nebo inteligentní pop. Následně publikum hlasuje v tištěném programu, kde mají i mé koncertní tipy na následující měsíc. I kvůli cestování budu muset ale měsíční četnost ve Staré aréně omezit. Nesmírně se osvědčily festivalové speciály věnující se doporučením z programu Colours of Ostrava nebo Brutal Assault, které jsme pořádali koncem jara. Stejně tak jednám s jinými prostory o příležitostných žánrových speciálech, zaměřenými třeba na moderní jazz.

Jaký typ publika na tyto pořady chodí?

Od mladých nadšenců, kterým chybí hudební tipy, přes profesionální muzikanty až po starší posluchače, kteří chodívali na burzy za minulého režimu a jsou zvědaví, co se v hudebním světě děje dnes, bez ohledu na žánr. Jeden můj známý mi před časem řekl: „Díky tomu, že máš za jménem Český rozhlas Jazz, ti starší garda dá alespoň šanci.“ Hlavně v začátcích jsem se mohl spolehnout na velkou podporu rodiny a přátel, kde je celá řada hudebních nadšenců a zvědavců. Následným přirozeným doporučováním se začali přidávat i další, kteří hledají hudební inspirace. V Ostravě mě hned na první akci hodně potěšil komentář mladší slečny: „Colours letos nebyly. Chybí mi zdroj, kde bych pobrala kupu hudebních doporučení. Tady jsem jich dostala pomalu dvě desítky.“

Ještě jako student jsem pravidelně chodil na různé poslechové pořady, kde se dala slyšet velmi zajímavá muzika, která tehdy nebyla moc dostupná. Bylo to na sklonku minulého režimu a tyhle pořady byly příležitostí, jak slyšet hudební novinky, navíc si pamatuji určitý pocit sounáležitosti, protože tam chodili lidé, které muzika opravdu zajímá do hloubky. Dnes je úplně jiná doba, internet je kvalitní muzikou přesycen. Jaký smysl mají poslechové pořady dnes?

Právě kvůli té přemíře chci působit jako určitý filtr, když se hudební žurnalistice věnuji už nějakých patnáct let. Když jedu na filmový festival, vím, koho se zeptat na tipy. To samé mám u divadla, restaurací nebo cestování. Vážím si toho, že pro mnoho lidí jsem ten hudební zdroj já. V pražském klubu Palác Akropolis jsme spolupráci na měsíčním pořadu The Music Digest spustili letos v září a už přibližně šest let pouštím hudbu v pražské centrále SONS (Sjednocená organizace pro nevidomé a slabozraké), kde nechybí jak špičkový zvuk, tak nekompromisní slepecký humor. Vše začalo jako charitativní projekt, který se neustále vyvíjí.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.