Představení V kruhu se snaží bořit mýty kolem tématu duševního zdraví

Dřevěná skříňka, zlatá fólie, japonská soška pro štěstí Maneki Neko a kruh zavěšený vysoko nad jevištěm. Mezi těchto pár předmětů – a zároveň jakýchsi symbolů proměn našeho vnitřního světa  – na jinak holé scéně vstoupila postava zabalená do mikiny s kapucí a tepláků. Usedla na zem a schoulila se do sebe, jakoby se chtěla před vším schovat. Ticho postupně narušily úryvky rozhovorů s těmi, kdo se v životě museli potýkat či se potýkají s duševním onemocněním. Za zvuku jejich niterných zpovědí se i zahalená postava začala pomalu rozhýbávat a otevírat, komunikovat a znovu utíkat.

Z představení V kruhu. (Foto: Kamil Hauptmann)

Tímto obrazem zahájila Klára Hajdinová své první autorské představení, v němž se ukázala jako všestranná performerka, zdatně propojující vzdušnou akrobacii s mluveným slovem, tancem i zpěvem. Proměňovala se plynule z dětsky upřímné ženy do divy zpívající píseň o životě s antidepresivy, do elegantní artistky, nebo nebojácné zástupkyně všech, kdo potají i nahlas bojují se svými démony.

Proměňovaly se také významy kruhu – ústředního prvku inscenace. Mohl představovat pilulku, ke které v naději na vnitřní klid utíkáme, stejně tak odkazovat na nekončící koloběh nepříjemných stavů, zlepšení a propadů, doby s medikací a bez. Kruh je však zároveň místem bezpečí a přijetí. A v neposlední řadě je nářadím v jedné z novocirkusových disciplín, kterým se Klára Hajdinová primárně věnuje.

Z představení V kruhu. (Foto: Kamil Hauptmann)

Představení V kruhu nejenže obecně dokumentuje příběhy lidí bojujících s nějakou formou duševního onemocnění, ale je i velmi intimní zpovědí protagonistky, která po dlouhou dobu zažívala úzkost a panické ataky. Jak sama říká, sólovou inscenací překonala některé ze svých největších strachů a vystoupila daleko ze své komfortní zóny, kde mohla najít nové možnosti vyjádření (k tomu jistě dopomohla spolupráce s umělkyněmi Cécile Da Costou a Eliškou Brtnickou). I přes tento osobní rozměr ale umí Hajdinová nahlížet téma duševního (ne)zdraví komplexně a s pochopením pro „ty okolo“ – přátele, rodiče, kolegy, kteří si často neví s náročnými stavy rady a jejich rádoby pomáhající doporučení situaci spíše zhoršují.

Bezmoc je totiž také součástí začarovaného kruhu. Prolomit ji často zvládne až odborník – psychoterapeut nebo psychiatr. Kolem odborné péče v této oblasti se ale stále vznášejí předsudky a domněnky. Ty se autorka rozhodla prolomit pomocí závěrečné diskuze, do níž kromě diváků zapojuje také psychoterapeuta. K debatám v Ostravě byla přizvána psycholožka a psychoterapeutka Kateřina Ožanová a zodpovídala otázky z publika jak po dopoledním uvedení pro studenty Janáčkovy konzervatoře, tak po večerní repríze pro širokou veřejnost. Diskuzi moderovala Kateřina Huberová.

Moderátorka K. Huberová, K. Hajdinová a psychoterapeutka K. Ožanová. (Foto: K. Hauptmann)

Performance Kláry Hajdinové svým námětem rozhodně nešokuje, přece jen, jak bylo řečeno výše, se o psychických problémech mluví stále více a otevřeněji. Přesto v této one-woman show najdeme nuance, které nás nutí přemýšlet o dané problematice jinak. Jednou z nich je upozornění na tendenci nasazovat si různé pomyslné masky, abychom před světem (a často i sami před sebou) obstáli, připadali zdraví, výkonní, bezproblémoví. Chceme si namluvit, že všechno je vlastně v pořádku, že léky ledacos vyřeší, že to špatné potlačíme někam hluboko. Mohou to být masky věčného optimismu a pozitivní nálady, workoholismus nebo iluze dokonalosti – aby náš život vypadal skoro jako ta zlatá kočička pro štěstí, usměvavá, nablýskaná a neunavitelná.

Z představení V kruhu. (Foto: Kamil Hauptmann)

Díky práci Kláry Hajdinové se můžeme pokusit podívat se pod tento „ochranný štít“. Ne proto, abychom se vyděsili a utekli, ale naopak přijali nedokonalost, svou i těch druhých.