Ještě je fáč pro naše pláče, zpívá Vladimír Javorský na skvělém albu Ještě je

Javorský se moudře obklopil suitou muzikantů, kteří jeho křehkým, folklorně podbarveným textům a melodiím vdechli přiléhavé hudební aranžmá a současný výraz. Klíčovou postavou nahrávky je v tomto směru multiinstrumentalista Marian Friedl, jehož bezbřehá muzikalita se prostírá na pestré témbrové paletě všech písní. Friedl Javorského písně obarvil crossoverovou multižánrovostí: kombinace jazzu s folkem a folklorem není samozřejmě nic nového pod sluncem, ale Javorského album si zaslouží respekt, protože se vzdaluje běžným standardům. Ještě je není prvoplánové album. Obecně pro něj platí, že čím vícekrát písně uslyšíte, tím víc detailů a fines objevíte.

Javorského texty překvapí širokým rejstříkem témat: dětství, láska, rodina, příroda, přátelství, čas, smrt… Objevují se v nich symboly a znamení, které Javorský na své cestě životem zažil a potkal. Často si vystačí s lapidární zkratkou, jako třeba v písni Bílá husa: „Mlha je bílá husa / smutně letí / na křídlech vzpomínky / má oči dětí.”

To podstatné však texty řeknou i s touto gnómickou stručností. Úvodní vzpomínka na otce v písni Tatíčkovi končí nádherným veršem: „A tak se zas vrátí / do světničky svojí / tam tatíček nebe i srdce / v tichém tanci stojí.”

O kvítku fialky Javorský zpívá a veršuje s bezmála reynkovskou spiritualitou v písničce Fiala: „Z hlíny jsem vyroscená / vodou jen orosená / větrem jsem učesaná / přec Bohem milovaná.” Nechybí ani protipóly v podobě bezstarostné tancovačky Ež ja pujdu z Běle a divoce rozdováděné písničky Čerti, nicméně vážnější a zacílená témata rozhodně dominují. Javorský je vynikající textař s osobitou poetickou imaginací.

V jeho písních nenajdete jediné zbytečné slovo ani omšelé a použité rýmy. Všechny verše, tropy a figury svědčí o myšlenkové zralosti a původnosti jeho fantazie. V písni Hvězdy se můžeme společně ptát: „Kam odcházejí / kam padají / hvězdy? Tak jako všechno, tak jako všechno / Padají ke svým nohám / Padají zas jen ke svým nohám / a když si padnou na malíček / a když si padnou na malíček / tak to zabolí.” V opakování některých slok se zračí řemeslná stránka jeho textů.

Zcela mimořádným a nadčasovým textem je závěrečná titulní píseň Ještě je, věnovaná Vladimírově mamince, která patří k nejkrásnějším v současné české textařině: „Ještě je vítr na zemi a déšť a zvuk hromu / ještě je tráva a oheň a cesta domů / ještě je studna, vůně a dotek a za komínem ptáče / pro naše touhy, pro naše pláče.”

Javorského zpěv je civilní, pokorný, soustředěný, podobně jako je neafektované, přesné a koncentrované jeho herectví. Není sice majitelem velkého a výrazově mnohotvárného hlasu, ale to je v případě tohoto alba spíše pozitivum než slabina. Mnohem důležitější totiž je, že hlas Vladimíra Javorského se umí dotknout duše a vzít za srdce. Je sice křehký, ale má i hřejivé barytonové hloubky, které zní sametově a konejšivě. Své písně vypráví jako příběhy. Vnímá svět takový, jaký je a hledá radost.

Poetická atmosféra Javorského písní dokáže posluchače prostoupit, jako lehká námraza rozkvetlou jarní louku. Jakoby se člověk dotýkal samotné podstaty života v jeho věčném zrození a zmaru. Není to album, které by posluchače vyzývalo k euforii. Javorský vás vezme do pokoje, kterým „procházejí ptáci”, kde „roste orchidej”, kde „proběhla píseň”. Některé písně mají kromě nesporné hudební i textové kvality i výrazný hitový potenciál: Tatíčkovi, Fiala, Bílý květ, Motýli, Hvězdy, Ticho…To vše jsou písně, které svou bezprostředně návykovou melodikou okamžitě utkví v uších.

Hudební ztvárnění Friedla a jeho spřízněných muzikantů (Štěpán Flagar, Martin Kocián, Michal Wierzgoň, Petra Jelénková a Anežka Šidlová) propůjčilo albu Ještě je originální zvuk, srdečnost a laskavost. Volba jednotlivých nástrojů a aranží je neomylná a každé písni dodala osobní rozměr. Jazzové prvky se prostupují s folklorními a folkovými motivy přirozeně, hravě a nenásilně. Potěší i moderní feeling a báječně pulzující rytmika. Instrumentální pasáže mají stejný význam jako ty zpívané, často také zabírají zhruba podobný časový úsek.

Takovou něhu a péči si Javorského nádherné písně vskutku zasloužily. Vznikla mimořádně půvabná deska, k níž se budou lidé rádi vracet, aby si znovu připomněli, že „ještě je vítr na zemi a déšť a zvuk hromu…“.

Vladimír Javorský: Ještě je. Celkový čas: 55:18 Indies Scope, 2022.