Herečka Beáta Hrnčiříková: Mír a Tři Tygři ukazují, že se nesmíme brát tolik vážně. Mám ráda nekorektní humor

Patříte mezi tu nejmladší hereckou sekci Divadla Mír. Jak se vám vplulo do toho života herečky, která už je v angažmá?

Vplulo se mi celkem příjemně. Většinu našeho „mírového týmu“ nebo rodiny, jak my si říkáme, jsem už znala, takže jsem nevstupovala tak úplně do neznámého prostředí. Myslím, že si pořád ale ještě zvykám. Situace během covidu nám nedovolila hrát, takže hned co jsem nastoupila, moje radost z angažmá skončila. Teď už ale druhou sezonu hrajeme a já se nemůžu dočkat dalších výzev.

Neměla jste obavy jít hned po škole do komerčního projektu? Přece jen v divadle, které funguje příspěvková organizace, má herec takříkajíc svoje jisté.

Vůbec ne. Byla jsem si jistá, že do Divadla Mír chci víc než do jakéhokoliv jiného divadla. Vše se mi jen za tu dobu strávenou tam potvrdilo. Jestli je někdo hodně nápaditý a jde si i přes mrtvoly za svým, tak je to Albert Čuba a ani covid situace ho nezastaví. Je o mě dobře postaráno.

V inscenaci Chlap na zabití. (Foto: Jan Lipovský)

Jak to myslíte, že jde přes mrtvoly? To nevyznívá úplně jako poklona, i když chápu, že jste to tak asi chtěla říct.

Samozřejmě to bylo myšleno jako poklona. Bylo to obrazně řečeno. Sám Albert o svých nápadech většinou nepochybuje. Nebo to aspoň nedává znát a my všichni mu věříme.

Narodila jste se v Ostravě, ale pak jste žila na jihu Čech. Šla jste sem zpět za studiem na Janáčkově konzervatoři?

Nějaký čas jsem žila i v Havířově a pak chvíli s babičkou a dědou v jižních Čechách. Můj taťka hodně jezdil pracovat do Anglie. Před nástupem do první třídy jsem se vrátila s mým tatínkem do Havířova. Ostravská konzervatoř tudíž nebyla úplně z ruky.

Neměla jste někdy nutkání vrátit se? Jižní Čechy jsou krásné.

Moc ráda vzpomínám na dětství tam. Bydleli jsme v malé vesnici jménem Vícemil. Myslím, že momentálně nemá ani 100 obyvatel. Je to hned kousek od Červené Lhotky. Chodili jsme tam na procházku pěšky. Jiné děti měly za trest zakázanou například televizi a já musela trhat plevel. Bylo to skvělé. Plánuju mít na takovém místě jednou třeba chaloupku. Klidně hned ve Vícemilu.

Jak to zpětně berete, že jste část dětství žila u prarodičů? Máte pocit, že vás to třeba v něčem zocelilo? Teď vidím, že ve Vícemilu skutečně žije jen 88 obyvatel, to jste tam snad byla jediné dítě, ne?

Byla to skvělá část mého dětství. Dětí nás tam bylo více. Pamatuju si, že jsme pro sebe navzájem dělali hon za pokladem. Poprosili jsme někoho doma, ať nám koupí balíček bonbonů, někam ho schovali a pak jen stačilo zakřičet na ostatní. Všichni to samozřejmě hned slyšeli, protože to tam je opravdu malé. Vyrůstat na takovém venkově je mnohem svobodnější než ve městě. Jelikož tudy nejezdí ani auta, nemají o vás doma takový strach, takže si můžete běhat po polích a lukách, jak je libo.

V inscenaci Divadla Mír Lakomec.(Foto: Jan Lipovský)

Jak už bylo řečeno, působíte v Divadle Mír. Zároveň se angažujete ve skečích, které produkují Tři Tygři. Je to i váš humor? Takový máte ráda?

Řekla bych, že ano. Mám ráda nekorektní humor a například ani ten černý mi není úplně cizí. Všichni se rádi zasmějeme. Najde se spousta lidí, kteří samozřejmě řeknou, že „tygří” humor je založený už jen na vulgarismech. Určitě ani vulgární vtipy mě nějak nepohoršují. Nesmíme se brát přece tak vážně. Tohle mě naučili kluci z divadla.

Boom Tři Tygrů a jejich popularita dolehla i na vás. Koukal jsem, že máte spoustu fanoušků třeba na Instagramu. Sociálními sítěmi dnes mladá generace hodně žije. Je v tom pro vás ale nějaká nevýhoda?

Otázkou je, jestli je to vůbec výhoda. Já to asi nějak neřeším. Na sociálních sítích sama strávím spoustu volného času, to nebudu lhát, ale nějak už Instagram nevyužívám naplno. Ze začátku jsem zkusila nějakou tu spolupráci, nicméně jsem zjistila, že mě to spíše otravuje. Asi to není nic pro mě. Nevýhodou určitě je, že v momentě, kdy člověka nesledují jen jeho kamarádi, tak si musí trochu dávat pozor, co přidává apod. Nedejbože, když řeknete něco, co se jiným lidem nelíbí. Všichni mají velký názor a hned vám ho chtějí hrozně napsat. Ale to už tak dneska funguje.

Přišel s popularitou a spoustou sledujících i nával ctitelů?

Tak pár romantiků bych mezi zprávami našla… (smích)

Z inscenace Tik Tik. (Foto: Jan Lipovský)

Teď se to v Divadle Mír točí kolem inscenace Ledvina, kde jste v alternaci s Marií Annou Kupcovou. Hořká komedie o manželství, empatii a lásce. Jak se vám hraje Diana? Je Ledvina v něčem odlišná oproti té „klasické“ divadelní komediální tvorbě v Míru?

Diana není úplně moje krevní skupina, ale zároveň ji v něčem chápu. Dle mého názoru je každá komedie Divadla Mír odlišná. Na rozdíl ale například od inscenace TikTik komedie Ledvina v sobě schovává hlubší myšlenku.

V čem Diana není vaše krevní skupina a v čem ji tedy chápete?

Ještě jsem vlastně zapomněla dodat, že vlastně to, že se s Marii alternujeme, není tak úplně pravda. Nemám představení nazkoušené. Naneštěstí Marie jednou onemocněla, tak jsem se musela za pár hodin naučit její text. Je to hlavně její role, já to jen občas zaskočím, abych si to připomněla, kdyby se zase náhodou něco stalo. Každá svou Dianu hrajeme samozřejmě jinak. Chápu nějakou Dianinu vnitřní zmatenost, i když na první pohled se může zdát jako obyčejná kráva. Víc prozradit samozřejmě nechci, abych divákům neukradla zážitek.

Já o vás vím, že ani tanec či zpět vám není cizí. To už je jen krůček k muzikálům. Lákal by vás tento žánr?

No s tím tancem už bych snad ani nesouhlasila. Skončila jsem s tancem po příchodu na konzervatoř, jelikož to bylo naprosto nemožné stíhat. Na škole jsme měli tanec a velmi mě bavil, ale byl jen jednou týdně a člověk toho moc nestihne. A co se týče zpěvu, řeknu to takhle, nemyslím si, že zpívám špatně, to vůbec ne. Jen si v něm asi nejsem tak jistá. Muzikál by byl určitě výzva. Ale jsem nervózní už jen, když si to představím.

Kým by byla Beáta Hrnčiříková, kdyby nebyla herečkou?

Tuhle otázku jsem si už v životě sama párkrát pokládala a upřímně jsem nikdy nenašla odpověď, která by mi dávala smysl. Kdybych nebyla herečka, už bych nebyla ani Beáta Hrnčiříková.