Marcynovo Moře dní v ostravském centru Provoz: Příliv a odliv, který zaplavil všechny smysly

Prostor, v němž se celá akce odehrála, má rozměry běžné zkušebny či většího obýváku. Pár divanů k sezení, větší zbytek na stání a to je celé. Má to své výhody a naopak. První na řadě byl Charmaine’s Names. Oproti mystifikaci, uvedené v anotaci této americké formace (skvadra je označení pro skupinu), se před zraky lidí objevil jeden jediný týpek v legínách s prořídlými vlasy. Hudba, kterou pouštěl na svém notebooku, lavírovala na hraně psychedelického popu vydatně živeného všelijakými obskurními zvuky, které vyplodí bez většího úsilí kdokoli.

Charmaine’s Names. (Foto: Aleš Honus)

Půlhodinka s tímhle týpkem byla hodně zvláštní. Protivná hlasitost jeho produkce a bizarní tanečky, které Charmaine’s Names předváděl vestoje i vleže, působily roztodivně a tragikomicky. Neodbytný pocit trapnosti sílil a vystoupení tohoto umělce vyznělo i přes jisté, spíš nechtěné než záměrné komické gagy trochu smutně. Nepomohlo ani dlouhé „masérské“ verbální okénko, kterým zjevně zaskočený Amík házel udičku na netečné, leč tolerantní publikum, zjevně už toužebně čekající na hlavní bod večera.

Charmaine’s Names. (Foto: Aleš Honus)

Představení Charmaine’s Names v Ostravě nevyznělo přesvědčivě. Kde není osobní kouzlo, přirozenost a intuice, nemůže být ani pomyslný zámek v oblacích. K podobné one man show musí mít člověk charisma, které dává každé extravaganci opodstatnění, kouzlo a smysl. Možná by písně tohoto umělce vyzněly jinak v kapelním podání bez křečovité manýry a s větším nadhledem. Těžko říct. Jedna dobrá zpráva z toho ale přece jen plyne. V Ostravě není snadné opít rohlíkem. Tleská se tomu, kdo si to zaslouží. S nebohým Charmaine’s Names se rozloučíme záměrně felčarským výrokem Oscara Wilda „Všechno špatné umění je výsledkem dobrých úmyslů.“

*

Druhá půlka večera měla pro mě osobně ranhojičský účinek i bez Oscara Wilda. Stačilo k tomu Moře dní, které představilo Ostravě koncertně své písně. Kdo sleduje počínání této kapely, kterou zformoval Marcyn Hampel, věděl předem, že nejde o žádnou banalitu. Kdo zavítal náhodou bez předchozí zkušenosti, musel být přinejmenším příjemně zaskočen.

Kapela Moře dní. (Aleš Honus)

Hampela na pódiu doplnili také kytarista Marek Slonina, baskytarista Marek Chopper Czopnik, hráč na klávesy Kubo Hajduch, bubeník Petr Novák a šestici doplňuje Lukáš Lukáš, známý mimo jiné z kapely Buty.

Kapela Moře dní. (Aleš Honus)

Zvuk a poetika Moře dní osciluje na vlně smysluplných vzorů nezávislou kytarovou scénou osmdesátek a devadesátek počínaje a ostravskými Buty konče. Jsou to ovšem vlivy osobitě přetavené autorskými texty Marcyna a spřízněných duší a hudebním i interpretačním přínosem všech přítomných. Moře dní je nasáklé neotřelými harmonickými postupy a v každém taktu se skrývá vycizelovaná aranžérská práce. Jasnou přiznávkou svým soukmenovcům a mentorům byl song Pocit, který kapela vystřihla v pozoruhodné skrumáži nepravidelných rytmů.

Kubo Hajduch. (Foto: Aleš Honus)

Sice se před notně zahuštěným publikem objevila šestičlenná kapela, ale zvuková stránka byla vyřešena parádně. Příjemné volume, konkrétní čitelnost všech nástrojů, snad jen zpěvu nebylo při větší dynamice příliš rozumět. To je ale požadavek i na hlavního zpěváka, kterým je právě Marcyn. Jeho hlas má vypravěčské kouzlo a masivní dynamický potenciál. Umí pohladit osobně laděnou poetikou, ale dokáže se i urvat z řetězu a nechávat za sebou grungeové střepiny.

Marcyn Hampel. (Foto: Aleš Honus)

Moře dní mě osobně baví i z dalšího důvodu. Je to kapela, která umí živě vyprodukovat opravdu hutnou energii. Partička, která si během koncertu dělá ze sebe neustále legraci, baví se s publikem a nebojí se emocí, když se stane něco nečekaného. Za touto takticky nenásilnou a uvolněnou atmosférou nehledejme lhostejnost či aroganci.

Lukáš Lukáš. (Foto: Aleš Honus)

Moře dní produkuje písně, které takový přístup vylučují: jsou fenomenologické, rafinované a sofistikované. Uplývají spíše v pomalém floydovském tempu, ale jejich celkové provedení včetně výtečných sólových vyhrávek a precizní rytmiky svědčí o něčem úplně jiném.

Marek Chopper Czopnik. (Aleš Honus)

Písně Moře dní mají opravdovou sílu a imaginaci, což ukazují nejen první singly této kapely, ale i sobotní první koncert. Mají značný potenciál oslovit široké spektrum lidí, ale hodně bude záležet také na tom, jestli si tahle slibná formace najde čas a dotáhne některé věci do konce. Žijeme v době, která často chrlí zbytečnou hudbu. Moře dní je jednou z nemnoha nových českých kapel, které tvoří výjimku.