Tereza Kavecká: Nedokázala bych žít bez slunce a lidského tepla v podobě lásky

Neznám mnoho zpěvaček, které by svou uměleckou dráhu dělily mezi operní a muzikálový zpěv. Čím to, že tobě se tak daří v obou disciplínách?

Děkuji. Nejsem schopna za sebe hodnotit, nakolik se mi daří zvládat obě disciplíny, ale mám oba žánry velmi ráda. Muzikál přináší větší herecké a pohybové výzvy a opera zase bravurní pěveckou techniku. Přiznávám, je velmi náročné tyto žánry v provozu divadla kombinovat, dopoledne zkoušet muzikál a večer zvládnout zazpívat operní či operetní představení. To už je mnohdy nad mé, hlavně fyzické síly.

Aktuálně usilovně pracuješ na blížící se premiéře muzikálu The Sound of Music. Jaké místo tento kultovní titul zastává ve tvém osobním muzikálovém žebříčku?

Tento muzikál je pro mne v mnohém výjimečný. Nebudu hodnotit svou roli Marie, která mi velmi přirostla k srdci. Celý příběh je velmi silný a emotivní. A tím největším pojítkem v něm jsou děti! Sedm dětských rolí. Mám to velké štěstí, že je mohu vést, pracovat s nimi. Zvládají náročné pěvecké i herecké party, jsou skvělý tým, co víc si přát. Moc si to užíváme. Pláčeme spolu, smějeme se spolu, řádíme spolu, i když už nám únava doslova podlamuje nohy. Teď momentálně tedy tento titul řadím na první místo ve svém srdci.

To je tak skoro vždycky, když něco člověk studuje a rozkrývá, viď? Mnohokrát jsem si toho všiml i u dalších umělců…

Ano. Čím víc jdeme do hloubky, tím víc nás to pohltí. Usínáme a budíme se i s myšlenkou na dobu druhé světové války…Co vše lidé překonali.

The Sound of Music měl premiéru 16. listopadu 1959 v New Yorku. Ublížil mu nějak zub času, nebo tento příběh není nutno jakkoli aktualizovat?

Příběh je, řekla bych, nadčasový. Je skutečný! Velmi lidský. Aktuální poselství je zejména láska, vztah k rodině, k rodné zemi a k Bohu. Samozřejmě, že do událostí velmi zasáhne i válka. Lidé i dnes utíkají před válkou ze své rodné země.

Ze zkoušky nové inscenace. (Foto: Tomáš Ruta)

Připomeňme, že muzikál je zpracován podle autobiografie Marie Augusty Trappové a jeho děj se odehrává v době příchodu nacistů do malé osady v rakouských horách. Tvoje postava je mladá jeptiška Marie, která po vstupu do kláštera poznává, že to byla chyba. Co si uvědomila?

Marie vstoupila do Nonnberského kláštera jako novicka a byla poslána do rodiny kapitána Georga Von Trappa jako guvernantka. Tam si velmi oblíbila děti a zamilovala se do kapitána. Prostě zjistila, že je silnější pouto, než láska k Bohu. Zajímavostí je, že Marie Reinerová byla dokonce zčásti Češka.

Vztah k dětem je i tvé osobní téma. Jsi nejen maminka, ale i vedoucí dětského operního studia Slezského divadla. Jak děti zvládají přípravu na tuto náročnou inscenaci?

Zvládají to skvěle! Jsou opravdu statečné a přistupují k přípravě velmi zodpovědně. Roli Kurta hraje můj syn Ondřej a zažíváme tak doma velmi krušné chvíle. Jezdíme ze zkoušek pozdě večer a nezvládáme úkoly do školy a jiné povinnosti.. Rozumím tak o to víc všem rodičům účinkujících dětí. Je to náročné.

Hudba tohoto muzikálu má ze všech Rodgersových a Hammersteinových děl nejblíž k operetě. Vyhovuje ti tato stylová blízkost? Operetě se přece jen věnuješ řadu let a nedávno jsi sklidila velký ohlas za svou Lízu v Lehárově Zemi úsměvů.

Ano, vyhovuje. Mohu tak více uplatnit klasičtější pěveckou techniku. Je tam dokonce jódlovací píseň. To bylo i pro mne nové poznání. Když jsem s dětmi opakovaně zkoušela tuto píseň, doslova jsem si „vyjódlovala“ krk a druhý den jsem málem nedozpívala právě Lízu v Zemi úsměvů.

Během rozhovoru jsi několikrát zmínila velkou únavu, krušné chvíle apod. Co ti dává sílu podstupovat ten náročný a možná i trochu nevděčný proces, který vede k nové inscenaci?

Potřebuji hlavně spánek. Ten mi dodává sílu. A ani to se teď moc nedaří. Věřím ale, že to zvládneme a inscenace bude úspěšná! Moc si to přeji hlavně kvůli dětem. Je za námi obrovský kus práce.

S Romanem Harokem na zkoušce. (Foto: Tomáš Ruta)

Máš štěstí na kolegy, s nimiž si na jevišti rozumíš? Koho v chystané inscenaci vedle tebe uvidíme?

Mám velké štěstí na kolegy. Kapitána Von Trappa hraje skvělý Roman Harok. Je to báječný parťák s velkým srdcem a hlavně vřelým vztahem k dětem. Při zkouškách dětem obětavě pomáhá… Jsme už, řekla bych, taková velká, divadelní rodina (úsměv). Dále Katy Jorda jako Abatyše, Martin Valouch jako Max, Soňa Jungová v roli Elsy a mnoho dalších. Mou alternací je skvělá Radka Coufalová z Brna. A hlavně mám štěstí na báječné děti!

To je dobrá zpráva. Lidé asi znají hlavně film, který získal deset nominací na Oskara a rovných pět jich proměnil. Věříš, že bude vaše inscenace také úspěšná?

Vzhledem k tomu, jak se nám zatím moc nedaří zkušební proces kvůli nedostatku času na dozkoušení tak náročného díla, by mohla být velmi úspěšná (smích). Když jde vše moc hladce, inscenace většinou projde bez většího povšimnutí. Je to takové naše divadelní rčení. Každopádně si pro všechny přeji úspěch. Hlavně děti si ocenění zaslouží.

Režisérem inscenace je Roman Štolpa. Jaká je s ním spolupráce?

Pana režiséra Romana Štolpu jsem poznala v inscenaci Funny Girl. Nechává nám velký herecký prostor, který můžeme podle svého využít. Já osobně mu v mnohém velmi rozumím a není třeba slov… stačí oční kontakt a jistá dávka napojení se na danou roli, pokud ji dobře známe. Práce s operním souborem je jiná než práce s činoherci a potřebujeme více vedení. Mnozí například nikdy na jevišti nemluvili. V opeře to není běžné. Snažíme se vzájemně pomáhat a to je důležité. Pro mne je, byla a bude na prvním místě týmová práce. A v tom jsme s panem režisérem také zajedno.

Premiéra Sound of Music přichází v době významných interních změn ve Slezském divadle. Jednou z nich je po dlouhé době také post šéfa opery, který získal dirigent Marek Prášil. Je to podle tvého názoru správné rozhodnutí, které může divadlo posunout?

Post šéfa opery je pro nás momentálně velmi důležitý. Marek Prášil by podle informací, které mám, měl nastoupit od ledna 2024 a vzhledem k širokému záběru, který náš operní soubor má (opera, opereta, muzikál), je to správná volba. Marka znám mnoho let a věřím, že to bude výborná spolupráce. Určitě má co nabídnout a může náš soubor a i divadlo jako celek posunout.

Otázka pod čarou: líbil by se ti život jeptišky?

Tak to s jistotou vím, že ne! A to moje prateta byla jeptiška v Koclířově a jako rodina jsme tam často jezdili. Sestry v klášteře byly moc milé a hodné, ale byl tam pro mne nepopsatelný chlad. Možná právě tento chlad klášterních zdí Marii Reinerovou táhl do hor. Nedokázala bych žít bez slunce a lidského tepla v podobě lásky.