Jana Ryšlavá o jubilejním desátém Move Festu: Cítím radost, vděčnost i nostalgii

Move Fest Ostrava letos oslaví svoje první kulatiny. Jaký je to pocit, ohlédnout se za těmi deseti lety a vidět, co jsi spolu s týmem Move Ostrava zvládla vybudovat?

Zažívám pocit radosti, vděčnosti, ale i nostalgie, která k tomu ohlédnutí prostě patří. Nasbírala jsem za tu dobu spoustu vzpomínek, některé jsou zaprášené, jiné stále čerstvé. Radost mi přináší fakt, že festival je oslava a místo pro setkávání, vznik nových projektů, přátelství a inspirace pro další tvorbu. Vděčnost patří týmu Kulturního centra Cooltour za podporu a důvěru , kterou jsem dostala, aby festival a platforma Move Ostrava vůbec mohly vzniknout. Vděčná jsem samozřejmě i za současný tým, který nezaváhal a dokázal překlenout náročné období pandemie a uzavření Cooltouru, takže festival přešel bez jediného vynechání na svou vlastní cestu. Velkou motivací je nám i rozrůstání festivalové rodiny o Move Fest Košice a Move Fest Valmez a jejich týmy. Takže nezbývá než vyjádřit obrovský dík všem, s kým jsme se na naší desetileté cestě osobně i pracovně potkali.

Vzpomínáš si, jak vznikal první Move Fest? Jak moc se jeho organizace lišila od způsobu, jakým se rodí současné ročníky?

První ročník Move Festu vznikal absolutně živelně. Ačkoli byl tým Cooltouru zkušený, organizace festivalu na poli fyzického divadla, nového cirkusu a současného tance znamenala obrovský skok do neznáma. Chtělo to kus odvahy! Na prvním Move Festu jsme představili tvorbu v dané oblasti za několik předešlých let a mohli jsme tím pádem vybírat z velkého množství inscenací. V současné chvíli pracujeme mnohem více s tématem a konkrétním zaměřením, spolupracujeme intenzivněji s dalšími festivaly a snažíme se plánovat v delším časovém horizontu. Narozdíl od minulých let, kdy jsme inscenace „jen“ přiváželi, se nyní soustředíme na to, aby vznikaly projekty přímo pro Ostravu a s ostravskými performery.

Ty sama v Ostravě už trvale nežiješ, většina týmu je však ostravská a platforma Move Ostrava je s moravskoslezskou metropolí pevně spojena. Dalo by se říci, že je festival už dnes vnímán jako stabilní bod ostravského kulturního programu, na který se diváci těší a mají o něm povědomí?

V prvé řadě bych chtěla říct, že Ostrava je pro mě obrovská srdcovka, a ačkoli jsem se přemístila za novou inspirací a změnou jinam, stále se sem ráda vracím! Co se festivalu týče,  ten své místo na ostravské kulturní scéně rozhodně má. Nejvíce se to projevilo během pandemie , kdy jsme měnili datum konání z května na říjen a mnoho lidí se ptalo, kdy festival bude. Stabilita a jistota je v nezávislé kultuře vždy s otazníkem, ale jsme rádi, že se k nám diváci vrací. V diářích mají Move Fest zapsán  i performeři, kteří u nás dříve účinkovali, nebo lidé žijící mimo Ostravu, kteří by město rádi zažili skrze pohyb.

Samozřejmě nás těší zájem stávajících návštěvníků, ale tím, že do programu zařazujeme i pohyb ve veřejném prostoru a na netradičních místech, se snažíme přiblížit novým divákům, kteří se s tancem setkávají poprvé a do divadla by na něj možná nikdy nešli. Máme skvělé ohlasy na podobné projekty v rámci naší celoroční činnosti, například na inscenaci The Urge nebo mužské trio v choreografii Helen Weinzierl, které jsme odehráli letos v červnu u Nové radnice.

Desátý Move Fest máme sice ještě před sebou a říká se, že každý nový ročník je lepší, než ten předešlý. Nicméně, utkvěl ti za uplynulou dekádu nějaký nezapomenutelný festivalový zážitek?

Každý ročník měl něco absolutně nezapomenutelného, ale zmíním několik momentů, které pokaždé stály za to. Například jiskření, propojení a pocit sounáležitosti mezi performery a diváky během potlesku vestoje. Hrdost při zvládnutí zdánlivě neřešitelného problému – překonání finančních nejistot, prezentace velkých festivalových hvězd, zajištění méně dostupných prostor (vzpomenu třeba natáčení filmu Luxury Memories v Ostravici s mladými tanečníky). Magické jsou i diskuze, kdy se do tvorby ponoří diváci společně s performery a navzájem sdílejí své dojmy. Nikdy nezapomenu ani na vyhrocenou situaci, kdy jsme ukončili festival takříkajíc za pět minut dvanáct, protože druhý den začínal další lockdown. Právě proto jsem tak vděčná, že se nám podařilo zachovat kontinuitu festivalu.

Desítku ročníků definovalo deset různých témat. Dokážeš je vyjmenovat všechny? Které z témat se jevilo jako největší risk ve smyslu divácké připravenosti, možných reakcí, návštěvnosti festivalu…?

Nevyjmenuji je teď všechny, ale vzpomínám si dobře na Loveckou sezónu, Tanec a technologie, Tanec a módu, Překročení svých hranic nebo Pohyb a krajinu. U tance a pohybu riskujeme skoro pokaždé, ale s každým vybraným tématem a představením se snažíme myslet na to, pro jakou demografickou skupinu a typ diváka jsou určena. Vždy mě zajímá také dialog mezi divákem a performerem. Omezení se objevují spíš ve finanční stránce než co se týká možností publika.

Byl Move Fest od začátku zamýšlen jako mezinárodní festival, nebo k jeho propojení se zahraničím došlo až později?

Abychom zajistili kvalitní dramaturgii, neděláme rozdíly v tom, odkud inscenace pochází. Zajímá nás, co přináší a jak komunikuje v rámci tématu a programu. Zahraničí samozřejmě nabízí širší možností, ale zároveň jsme si vědomi unikátnosti ostravského regionu, který má blízko k Polsku, Slovensku a historicky také k Německu. Tento mix přímo vybízí k propojování lokální a globální tvorby. Pro mě osobně bylo zásadní získávat přehled o mezinárodním dění na zahraničních přehlídkách a setkáních, například CINARS v Montrealu.

Jak už jsi zmínila, velkou změnu v životě festivalu způsobila pandemie a uzavření Kulturního centra Cooltour, které Move Festu poskytovalo domovskou scénu. To se může zdát jako negativní okolnost, ale jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré. Jak vnímáš období před a po tomto pomyslném předělu?

Ztráta Cooltouru nás přinutila vyjít z komfortní zóny a spoustu věcí redefinovat. Bylo to náročné, ale vedlo to ke spolupráci s dalšími institucemi a spolky v Ostravě, což je skvělé a pomáhá nám to intenzivněji přemýšlet nad veřejným prostorem. Rozhodně to ovlivnilo i dramaturgii – hledáme cesty, jak být blíže divákovi a komunikovat s ním jinými způsoby. Jako velkou ztrátu vnímám fakt, že po zániku Cooltouru nemá Ostrava vhodnou scénu pro uvádění čistě tanečních inscenací, což má za následek velké dramaturgické omezení při snaze etablovat se na světové pohybové scéně.

Letošní ročník Move Festu je zarámován tématem kultivace a péče  – o sebe, své blízké či okolí. Proč právě toto zaměření?

Věřím, že úlohou a esencí kultury je kultivovat a pečovat o své okolí. Cítím, že toto téma rezonuje napříč celou společností. Od událostí typu Covid nebo válka jsme se vlastně jen posunuli, bez jakékoli hlubší regenerace, a měli bychom si připustit, že potřebujeme péči, spolubytí, objetí kulturou a pohybem, objetí mezi sebou navzájem. A tuto potřebu může festival pomoci naplnit. 

Účastníci projektu The Urge v Plzni. (Foto: Anna Holcová)

Předpokládám, že jubilejní ročník se neobejde bez oslav a speciálních narozeninových překvapení a že se ohlédnutí za uplynulou dekádou promítne i v programu. Můžeš nám prozradit, co všechno v tomto ohledu na návštěvníky Move Festu 2023 čeká?

Mám radost, že se letos povedlo ostravskému publiku přivézt projekt The Urge v celé jeho šíři. Uvidíme jak český, tak slovenský a německý tým na různých místech Ostravy a zároveň všechna obsazení zatančí toto představení společně. Rovněž představíme site-specific performanci Ilony Jäntti a Šárky Bočkové – je to návrat ke kořenům, propojení lokální a světové tvorby a prostor pro spolupráci s místními tvůrci. Dále srdečně zvu na premiéru inscenace The Choice, ve které se mimo jiné představí Markéta Pospíšilová a Igor Orozovič, kteří v Ostravě v minulosti působili. Oslavy vyvrcholí na roller skate párty, kde si dopřejeme ještě více větru ve vlasech.

Až skončí všechny narozeninové večírky, je nasnadě se ptát, co bude dál. Máš vizi, jakou cestou by se měl festival, a potažmo platforma Move Ostrava, ubírat?

Určitě chceme pokračovat v poskytování prostoru pro výměnný pobyt a prezentaci studentů. Posluchači Janáčkovy konzervatoře letos zatančili choreografii Thrift Vladislava Šoltyse na Move Festu v Košicích a do Ostravy výměnou přinášíme choreografie Nely Ruskové a studentů Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Diváci budou moci vidět a setkat se i s čerstvými absolventy Salzburg Experimental Academy of Dance. Dále se plánujeme zaměřit na rezidence, aby mohly spolu s festivalem vznikat i další inscenace a v Ostravě výhledově vyrostla domovská scéna. Pro stabilní fungování a rozšíření dramaturgických možností bude také třeba efektivně a udržitelně plánovat, ideálně na dva až pěl let dopředu.