Festival Spectaculo Interese hned v první den doslova okouzlil malé i velké diváky

Letošní ročník  dostal do vínku ze všeho nejdůležitější to, co v okamžiku zveřejnění pozvánky k účasti na festivalu podepsala paní Jarmila Hájková, dnes již emeritní ředitelka Divadla loutek Ostrava: „Po dvou pandemických letech, která znemožnila konání festivalu v řádném termínu, se Spectaculo Interesse opět probouzí k životu. S ohledem na to, že v roce 2021 festival neproběhl, bude dramaturgická rada vybírat z inscenací, které vznikly v čase od předchozího ročníku, tedy od roku 2019.  Přihlášky, které jsme obdrželi v roce 2020 a 2021 považujeme za platné.“

Díky takto formulované pozvánce mají ostravští milovníci dobrého loutkového a alternativního divadla nevídanou příležitost zhlédnout od 1. do 6. října velké množství velmi kvalitních inscenací původem z mnoha evropských zemí.  Do Ostravy dorazilo třiadvacet souborů a divadelních uskupení z Francie, Německa, Itálie, Rakouska, Slovinska, Polska, Slovenska a České republiky. Divadelní představení se odehrávají ve Studiu G, na Janáčkově konzervatoři, v Platu a na všech scénách v Divadle loutek Ostrava. Doplňuje je studentská sekce a off-program, který oživuje ulice města.

Z představení Homs Fums. (Foto: Roman Polášek)

Ještě před slavnostním zahájením se na prostranství před Divadlem loutek představili hosté z Francie, soubor Le Cie Escart s alternativním představením Homs Fums. Tři herci v tmavých kostýmech s velkými béžovými maskami na hlavách se procházeli mezi diváky a navazovali oční kontakt i bezeslovné dialogy, což budilo všeobecnou pozornost spojenou s veselými úsměvy i zvídavostí, co bude dál. Nebylo nic. Stačilo to nejdůležitější – navázat kontakt mezi umělcem a jeho divákem.

Souběžně se představily studentky katedry alternativního a loutkového divadla DAMU Daria Gosteva a Anastazie Dobroninská s inscenací Louskáček: Zeleninový balet. Originální nápad zahrát si na miniaturním loutkovém jevišťátku loutkářskou kreaci, při které se loutkami staly nejrůznější druhy zeleniny od zázvoru přes česnek a brambory k mrkvi i dovozovým druhům. Veškerá zelenina představovala téměř všechny postavy z baletu Louskáček a loutkoherečky jejím prostřednictvím zobrazovaly nejznámější scény baletu za doprovodu nádherné hudby P. I. Čajkovského.

Poté přišlo na řadu slavnostní zahájení, při kterém nová ředitelka Divadla loutek Ostrava, dlouholetá ostravská divadelní manažerka Alena Punčochářová, hlavně poděkovala své předchůdkyni Jarmile Hájkové a také bývalé vedoucí obchodně-ekonomického úseku, Jaroslavě Adámkové za skvělou přípravu celého festivalu. Pak už jen popřála festivalovému týmu úspěch a divákům radost a silné zážitky.

Hned poté bylo na hlavní scéně Divadla loutek odehráno unikátní koprodukční představení Divadla Drak a Bratislavského bábkového divadla Kašpárek a Zbojník. Hned první představení festivalu symbolicky otevřelo téma hranic, které propojuje i motiv letošního ročníku festivalu: hranice hry.

Z představení Kašpárek a zbojník. (Foto: Roman Polášek)

Na pozadí 30. výročí rozpadu společného československého státu se na jevišti setkaly dvě ikonické postavy: loutkový Kašpárek a legendární zbojník Juro Jánošík. Kašpárek brzy po odchodu z české vlasti do zahraničí zjistí, že vlastně neví, kde vůbec je. Pozná to vzápětí, když se před ním zjeví ztepilý muž s valaškou v ruce a zvolá „Peníze, nebo život!“ Kašpárek odpoví, že žádné peníze nemá, zato ale že má hlad.

Po Jánošíkově otázce, zdali je tedy chudý, a Kašpárkově přitakání, je pozván ke vstupu mezi zbojníky. Dojde i na Kašpárkovu první zbojnickou akci, na kterou ho Jánošík pošle s uklidňováním, že bude jen bohatým brát a chudým dávat. Právě situace s prvním Kašpárkovým zbojem patřila k nejveselejším okamžikům v sále, neboť po Kašpárkově dotazu, jestli je vůbec přítomen někdo bohatý, se z hlediště ozval dětský hlásek: „Není!“

Nebyl to jediný zábavný okamžik, neboť oba soubory, jak Drak, tak Bratislavské bábkové divadlo předvedly velkou míru sebeironického nadhledu nad typickými národními rysy obou národů: Kašpárkových krajanů Čechů s pivními půllitry a nad ohněm opékanými párky a Slováky s jejich národovectvím zobrazovaným s přehnanou patetičností. Místy velmi sžíravá ironie však v kontextu rozpadu společného státu, a hlavně v kontextu současné politické a společenské situace a atmosféry v zemi pod Tatrami přeplněné populismem a nacionalismem, dohnala některé diváky téměř až k slzám.

Z představení Kašpárek a zbojník. (Foto: Roman Polášek)

V závěru představení byl rozřezán pilkou jevištní portál s nápisem Loutkáři sebe (parafráze hesla Národ sobě na průčelí pražského Národního divadla), a obě části portálu se od sebe vzdálily tak, že na pravé straně zůstalo české Loutkářství a Slováci dostali do rukou na jedné třetině portálu jen Sebe. Byl to pohled velmi symbolický. To oddálení proběhlo za doprovodu slovenské hudby Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.

Když se ale pak na rozdílné světové strany už na prázdné scéně od sebe začaly vzdalovat kompletní soubory českých a slovenských loutek za doprovodu české hymny a slov Kde domov můj, nastalo v sále hrobové ticho. Většině dospělých diváků došlo, co z jeviště v té chvíli říkají opuštěné loutky.

Je nemožné pouhými slovy popsat dojmy z tohoto představení. Bylo to tvrdě nastavené zrcadlo všem, kteří sami sebe obelhávají. Jedni schovaní za kašpárkování při utíkání od skutečného řešení problémů, druzí schovaní za bujaré bušení do prsou a utvrzování, že stačí národ a není třeba nic více, neboť nic většího už není.

Druhé soutěžní večerní představení odehrál soubor Bábkového divadlo Žilina. Velmi poeticky hladivé divadlo nazvané Filemon alebo OzlomKRRK domov, přeplněné hravostí a jevištními kouzly se světlem a vodou v prostoru, předvedla trojice žilinských loutkářů ve složení Ján Demsko, Barbora Juríčková a Matej Valaštík. Příběh o žabákovi Filomenovi, hledajícím svůj domov, zaujal děti všeho věku od tří až do osmdesáti let, a pokud byl v hledišti ještě někdo mladší či starší, byl okouzlen zcela jistě také.

Temná komora. (Foto: Roman Polášek)

Závěr pondělního soutěžního programu patřil Slovinskému divadlu Lutkovno gledališče Ljubljana a jeho Temné komoře. Punkrockový koncert s loutkářskými prvky na motivy Andersenovy pohádky Cínový vojáček měl silně protiválečný náboj. Autor jevištní adaptace a režisér Matija Solce patří k nejoriginálnějším osobnostem současného evropského i světového loutkového divadla a inscenace dosáhla kvalit spojených s jeho pověstí.

Zapotřebí je připojit ještě ostravský soubor Cirkus trochu jinak. Ten se chystá na velké české a evropské turné s velkou světelnou show v žánru nového cirkusu, odehranou pod názvem Oculus. Obří nafukovací loutky Rybáře a Stoleté želvy plující nad hlavami diváků na Masarykově náměstí v soumraku po devatenácté hodině v součtu se vším již popsaným, to byl velmi důstojný začátek ostravského týdne plného kouzel loutkového a alternativního divadla.