Ostrava tancem opečovávaná. Desátý ročník Move Festu provázely několik dní opakované ovace vestoje

Nedělním večerem festival sice oficiálně skončil, ale nepochybuji o tom, že jeho ozvěny budou městem rezonovat ještě dlouho. Připravil totiž Ostravě ten nejkvalitnější kulturní „wellness“, jaký si jen mohla přát.

Návrat ke kořenům

Každá hloubková péče musí začít u základů. A tím je pro Ostravu její vlastní kulturní scéna a taneční komunita, jakož i umělci, kteří z ní vzešli a nyní pokračují ve svých aktivitách na místech od moravskoslezské metropole více či méně vzdálených. Vazby k „rodné hroudě“ naštěstí nelze snadno zpřetrhat. I díky tomu v rámci programu desátého Move Festu vystoupily výrazné ostravské osobnosti.

The Choice. (Foto: Kamil Hauptmann)

Hned v úvodním festivalovém představení španělského choreografa Asiera Edesa The Choice jsme mohli vidět tanečnici Markétu Pospíšilovou (bývalou členku baletu Národního divadla moravskoslezského a prestižního souboru Les Ballets de Monte Carlo) a herce a muzikanta Igora Orozoviče (bývalého člena činohry NDM nyní působícího také v Národním divadla v Praze).

Zátěž bez tíže. (Foto: Kamil Hauptmann)

Projekt Zátěž bez tíže, kterým ožil prostor Futureum v Dolních Vítkovicích, spoluvytvářela s Ilonou Jäntti absolventka Janáčkovy konzervatoře Šárka Bočková (nyní členka souboru Cirk La Putyka) a řada špičkových ostravských performerů, akrobatů a artistů (mezi nimi také například performerka a tanečnice Viktorie Szalóczi, rovněž absolventka ostravské konzervatoře a nyní členka La Putyky).

Fresh Dance. (Foto: Kamil Hauptmann)

V rámci komponovaného večera Fresh Dance, věnovaného mladým tvůrcům, představila svou práci také absolventka Janáčkovy konzervatoře Nela Rusková spolu s dalšími aspirujícími tanečníky a choreografy.

Péče je podpora

Kultivovat a hýčkat vzájemné vztahy je samo o sobě uměním, nicméně ani umění se bez této dovednosti neobejde.  Move Ostrava i Move Fest fungují od samého začátku v napojení nejen na české, ale i na zahraniční tvůrce a organizace. Dalo by se říct, že letošní ročník festivalu v tomto smyslu ovládla slovenská taneční scéna. A tak návštěvníci mohli zažít intenzivní kúru s výběrem toho nejlepšího, co slovenský současný tanec nabízí.

The Matter. (Foto: Kamil Hauptmann)

Taneční duet Matter o zrání v tanci odehráli v Ostravě už podruhé Anna Sedlačková a Daniel Raček, energetické vlny Farské zahrady zase rozvířil slovenský kolektiv mimoOs v choreografii Petera Šavela Tetsu. Studenti bratislavské Vysoké školy múzických umení měli své pevné místo v programu Fresh Dance, kde se k nim připojili také mladí tanečníci z rakouské školy Salzburg Experimental Academy of Dance a české a slovenské obsazení se prolínalo i v několika dalších inscenacích.

Zhmotněním intenzivní mezinárodní spolupráce se však stal projekt The Urge (Grows) turecké choreografky Ceren Oran, do něhož se zapojily týmy z Česka, Slovenska i Německa. Vystoupení jednotlivých týmů v různých veřejných prostorách Ostravy vyvrcholilo v sobotu „plnou“ verzí této inscenace v interiérech Trojhalí, kdy se všichni tanečníci propojili v jeden silný, úchvatný celek.

Kultivace okolí

Starost o nitro by přišla vniveč, kdybychom nevěnovali pozornost tomu, co nás obklopuje. Po ztrátě domovské scény v Kulturním centru Cooltour se Move Fest vydal cestou hledání nových neokoukaných prostor a dal tak divákům příležitost objevovat místa, která by možná jinak minuli bez povšimnutí.

Tetsu. (Foto: Kamil Hauptmann)

Některé body programu fungovaly primárně na principu propojení s okolím (ať už venku či uvnitř) a především se stávajícími i novými diváky – kolemjdoucími, přihlížejícími nebo i těmi, co se zrovna dívají z okna. Interpreti v The Urge takto roztančili například Alšovo a Jiráskovo náměstí, Dolní Vítkovice nebo už zmíněné Trojhalí.

The Urge v Dolních Vítkovicích. (Foto: Kamil Hauptmann)

Tetsu zachránilo před deštěm diváky i platan ve Farské zahradě a pohledy do hlubin, zatajený dech a husí kůži připravila divákům site-specific inscenace Zátěž bez tíže, které se zkoušela i realizovala v bývalé mlýnici a výklopníku uhlí.

Zátěž bez tíže. (Foto: Kamil Hauptmann)

Pevnou kostru festivalu tvořily Komorní scéna Aréna, Janáčkova konzervatoř a Kulturní domu Poklad, kde Move Fest zahájila premiéra The Choice a odehrál se tu i jeho zlatý hřeb, oceňovaná inscenace Ostrov choreografky Jany Burkiewiczové.

Sdílení je péče

Pozornost, kterou dáváme ostatním i sami sobě, se nám dříve či později vrátí – a často způsobem, jakým to vůbec nečekáme. Vzájemná výměna energií, nebo chcete-li péče, fungovala během festivalu lépe, než jsem si troufla očekávat (přece jenom se Ostrava zdá vůči některým uměleckým formám stále odtažitá).

Představení Ostrov v DK Poklad. (Foto: Kamil Hauptmann)

Už první festivalový den ale moji mírnou skepsi rozpustil a ty další ji proměnily ve spokojenost. Na představeních jsem se totiž potkala se starými známými, kteří festival provázejí od jeho prvního ročníku, se známými tvářemi z tanečních škol, kurzů, divadel a dalších ostravských kulturních institucí. Běhen diskusí jsem vyposlechla zvídavé dotazy. Pozdravila jsem kolegy taneční publicisty z Prahy a dalších měst, kteří Move Fest přijeli reflektovat i zde uspořádat mezinárodní workshop a přiznali se, že se jim z Ostravy vlastně ani nechce vrátit domů (nebo alespoň já jsem si to tak vyložila).

V divadle, venku nebo na narozeninové oslavě na bruslích jsem viděla bavit se děti, studenty, páry, skvělé taneční profesionály, hrdé rodiče vystupujících a vlastně všechno mezi tím. Při zprávě o vyprodaných sálech a během standing ovations (které následovaly takřka po každém představení), jsem zatlačila pomyslnou i velmi skutečnou slzu a v duchu vzkazovala realizačnímu týmu Move Festu a všem, kdo ho navštívili: Podesáté, ale rozhodně ne naposled!