Rozverná ostravská pohádka O veselé žabce koketuje s operním žánrem

Ladislava Vrchovského znají čtenáři Ostravanu především coby všestranného autora recenzí, reportáží a rozhovorů. Pro mne osobně je to kolega, který má velký přehled, čerpám od něj inspiraci, vědomosti, a tak jsem byla potěšena, že můžu být svědkem i premiéry jeho autorské tvorby pro děti.

Pohádku O veselé žabce uvedli tvůrci v malém sále Domu kultury Poklad v Porubě. Od počátku byla v sále příjemná atmosféra, protože pohádka přilákala velké množství diváků. Pohádka je vhodná pro děti od tří let, a tak se na nedělí premiéře sešlo věkově rozmanité diváctvo.

Tvůrci vytvořili kombinaci hrané a zpívané pohádky, která děti seznamuje i s prvky opery. Humorné scénky dopadly na úrodnou půdu a bavily nejen děti, ale také dospělé. Celým dějem provázejí Kateřina Homolová a Valter Koterba.

Děj se točí kolem knihy pohádek, o které by se dalo říct, že zlobí a nespolupracuje. Nechce se nechat číst, své čtenáře odrazuje různými prostředky a jen díky odvážné Kateřině, která najde cestu, jak s knihou komunikovat, se děti dočkají pohádky O veselé žabce.

Laskavá pohádka má několik částí, které na sebe navazují a děti je mohou rozklíčovat především díky kostýmům. Nejprve se celý soubor dětem představí, zde autor myslí hlavně na ty, kteří se s divadlem teprve seznamují. Následuje pasáž s knihou pohádek. Kniha v nadživotní velikosti slouží jako velká rekvizita, za kterou se skrývají Jitka Borovičková, Ivana Konečná a Halina Masná, a pohybují s dalšími rekvizitami – obrázky, které pomáhají knize odlákat čtenáře.

Z pohádky O veselé žabce. (Foto: L. Vrchovský)

Ať už je to zlý medvěd, dravé ryby nebo příšera, ani jedna bytost neodradí hlavní hrdiny od cesty k pohádkám. Trojice hereček je oblečená v černém a neruší tak ústřední dvojici na forbíně. Ta je v civilnějším oblečení, které jsou laděny do zemitých přírodních materiálů.

Proměna všech herců do rozverných žabích kostýmů nastane v následuji pohádce o žabím princi, který se vydá do světa a hledá si svou nevěstu. Na cestě narazí na smutný zakletý rybník a svou kouzelnou mocí pomůže nejen obyvatelům vodního světa. Tato pasáž byla bohužel technicky velmi tichá, což mohlo být pro hodně dětí nečitelné. Jelikož se jedná o jakousi pohádku v pohádce, měl by být přechod pro děti jasnější. Možná by prospělo představení méně omáčky, aby se děti v celém kontextu neztrácely.

Z pohádky O veselé žabce. (Foto: L. Vrchovský)

Příběh je ale velmi hezky vymyšlený, celkově má originální nádech, vynikající nápad, jen by bylo ideální udržet dětskou pozornost tak, aby po odchodu z divadla věděly, co vlastně sledovaly. Pozornost dětí se ztrácela právě ve chvíli, kdy bylo málo rozumět hercům. Nicméně,interakce s dětmi zafungovala a děti reagovaly a spolupracovaly. Velmi pěkné byly písně s texty Ladislava Vrchovského a hudbou Jakuba Homoly, které měly čitelné sdělení a příjemné melodie.

Celkově oceňuji velmi originální nápad se zlobivou knihou. I samotná pohádka o žabce byla sama o sobě dobře vystavěná. Na čem by se dalo zapracovat (s ohledem na nekompromisní diváckou cílovku) jsou technické parametry – zvuk, tempo herců a dynamika představení. Dokonalá znalost textů písní by všemu také prospěla a pak by byla pohádka lákavým zpestřením porubské scény.