Druhé kytarové album Milana Bátora je zdařilou poctou nejvlivnější kapele všech dob

V pořadí již druhé album kytaristy Milana Bátora, které obsahuje aranžmá od italského kytaristy a skladatele Maria Gangiho, je tentokrát plné hudby skupiny z největších, a to The Beatles. Už toto spojení je předurčeno k úspěchu, neboť hudbu liverpoolské čtyřky máme všichni v naší DNA a způsoby jejího možného provedení jsou nevyčerpatelné.

Interpretace Gangiho aranží v podání Milana Bátora je velmi zdařilá. Pokud se zaposloucháme do jednotlivých skladeb, které nepřesáhnou stopáž čtyři a půl minuty, ocitneme se ve světě tolik známé muziky The Beatles, avšak jsme překvapeni způsobem možné práce s harmoniemi.

Přiznám se, že onen koktejl britského základu a jazzového podání je pro mne velmi překvapivý. Velmi zdařilé jsou kupříkladu písně, kde je velmi sofistikovaně vedená basová linka, jako např. pregnantní Can´t Buy Me Love či Penny Lane, All My Loving a další. Je zkrátka vidět, že italský mistr byl původem basista a toto umění mu bylo velmi blízké.

Už i můj učitel Richard Kroczek starší nás jako studenty kytary učil, že dobře vedená basová linka je základem písně a znakem inteligence muzikanta. Široká paleta barev plně vyzní v baladách rozšiřující ladění nástroje do D jako jsou například And I Love Her či Norwegian Wood a v detailech při práci s přirozenými nebo umělými flažolety, tzv. string noise (zvuk při přesunu poloh), či práci s ozvučnou deskou.

Notoricky známé písně jako Yesterday (ta se objevila už na předchozím Milanově albu) či Let It Be nebo Hey Jude zde mají místy nový kabát a původní melodie je pozměněna ve prospěch hudební hravosti.  Skladby plynou a plynou, přirozeně přetékají mezi různými tóninami, opouštějí původní motivy a posluchač si občas říká, kam až tohle může zajít. Podobně kouzelně pracovali ve svých sólo skladbách Joe Pass či Chet Atkinson, kteří mne při poslechu napadli. To vše Milan asi ví a možná právě proto se rozhodl nás ostatní seznámit s Gangiho tvorbou, za což mu patří dík.

Milan Bátor si ve své interpretaci hraje s tempy a barvou kytarového zvuku, dynamikou a všemi přirozenými ruchy tak, jak mu klasická kytara umožňuje. Jeho interpretace je přesvědčivá a jeho nástroj zní velmi plně ve všech kytarových polohách.

Velmi zdařilý je i zvuk nahrávky, který je dílem mistra zvuku Marka Hoblíka. Nahrávka tak zní plněji než předchozí Milanovo album Works For Solo Guitar, které obsahovalo čistě autorskou tvorbu Maria Gangiho.

Měl jsem možnost mít v ruce luxusní vinylovou verzi, která je vybavena pečlivě připraveným dvoujazyčným a výpravným bookletem. Dozvíte se nejen faktografické údaje, ale také řadu zajímavostí o vzniku skladeb i Milanovy komentáře o nich.

Černobílé fotografie od Tomáše Rossiho, pořízené během natáčení, přirozeně ladí s důležitými ilustracemi a připomínají hru v pexeso. Ilustrace jsou dílem výborného zpěváka a výtvarníka Jiřího Bosáka. Jsou v nich jsou zašifrované odkazy na písně a životní události The Beatles a je radost hledat jejich skrytý význam. Sám jsem všechny aluze na písně nerozklíčoval a budu se muset maestra Bosáka při nebližší příležitostí zeptat. Booklet je přesně takový, jaký sběratelé milují, tedy bohatý, barevný a vícestránkový.

Je dobře že album vzniklo. Přijít s něčím takovým vyžaduje skutečně velkou odvahu a hodně píle. Milan má Gangiho rád, Milan má skupinu The Beatles rád, Milan má sběratelský formát rád, ale především – Milan má rád hudbu a kytaru. A to je v nahrávce slyšet.

Klobouk dolů a přeji mu jak dobrý prodej, tak energii do uzavření plánovaného triptychu italského autora.

Autor je hudební pedagog a kytarista