Čeho se tam dotknout máš. Krátkometrážní debut kapely Stratopilot je možná příslibem něčeho většího

Projekt se zrodil z iniciativy Jakuba Krajíčka, skladatele, který byl doposud znám zejména jako autor scénické hudby k divadelním představením nebo hudby k televizním dokumentům. Jeho ambice vytvářet i písně, které by mohly fungovat samostatně, vyústily ve spolupráci s textařem a kytaristou Františkem Kučou, jenž již dříve zúročil svůj talent zejména coby hlavní autorská osobnost ostravské kapely CI3 (respektive Cafe Industrial).

V pořadí třetím členem, který do kapely přišel, je zkušený bubeník a perkusionista Viktor Dořičák a čtveřici pak doplňuje o generaci mladší zpěvačka Veronika Boráková, jejíž nezaměnitelný vokál ve výsledku vytváří spojovací článek jinak žárově dost různorodých písní.

Album otevírá track s názvem Intro. Roli, jakou by se dalo od útvaru s tímto názvem očekávat, výrazně překonává. Jde o plnohodnotnou skladbu, byť netrvá ani dvě minuty a ani neobsahuje žádný text. Elektronické zvuky spolu s tajuplně rozmáchlou melodií a éterickým ženským vokálem plní funkci bombasticky vystavěného úvodu, jenž svou žánrovou neukotveností působí jako soundtrack k epickému filmovému příběhu. Ani se nechce věřit, že motiv pro tuto neobyčejnou melodii byl inspirován takovou banalitou, jakou je zvuk při zapnutí pračky.

Druhá skladba s názvem Stratopilot pulsuje po celou dobu tanečním rytmem a v jejím úvodu slyšíme hlas ostravského hereckého barda Norberta Lichého. Zásadním elementem je zde opět zpěv Veroniky Borákové, všestranné umělkyně, která loni sbírala ovace díky svému debutovému albu a nyní dokonce bude účinkovat v hlavní roli v chystaném komorním muzikálu Interview… „Kam to letíš, co čekat tě má? Čeho se tam dotknout máš?“ zpívá Veronika v ústřední písni, která posluchače zavede do stratosféry, odkud se mohou podívat na svůj život z nadhledu. A taky: „Doufám, že poznáš, v čem vězí hodnota, když máš na chvíli oči stratopilota..“ Rozhodně jde o nejsilnější věc na albu.

Třetí skladba dostala název 5.23 a působí jako tak trochu osmdesátkové retro. Pravděpodobně nejvíce popová píseň je inspirovaná ranním svítáním na sídlišti, ve kterém paneláky připomínají „barevné houby“ pohlcující sluneční svit. Mimochodem, je to další parádní ukázka textařského potenciálu již zmíněného Františka Kuči.

Z ostravského sídliště se v dalším songu kapela přesouvá do přírody kolem řeky Odry. Píseň Jistebnické rybníky má tajuplnou, možná lehce hororovou atmosféru, a svým poklidným tempem z kolekce tak trochu vyčnívá.  Poslední skladba Městem pak koncept celého minialba uzavírá ve středním tempu. Má velmi příjemnou, lehce zneklidňující atmosféru, ovšem sílu předchozích čtyř písní nemá, naopak svým celkovým vyzněním budí dojem, že ještě nebylo řečeno vše. Ale bylo, alespoň prozatím. Po necelých sedmnácti minutách nahrávka končí.

Stratopilot. (Foto: Petr Chodura)

Kolekce Stratopilot rozhodně není plnohodnotné album – a kapela ho ani takto neprezentuje. Působí spíše jako pokusný balonek a možná jako zárodek něčeho většího. O tom, jakou má Stratopilot budoucnost, patrně rozhodnou až první koncerty a zejména další nahrávky. Zatím není jasné, zda se kapele podaří udržet a rozvinout vzájemnou tvůrčí chemii, která dá život dalším a alespoň stejně dobrým písním.

Nahrávka je přesto důvodem, proč Stratopilota máme brát vážně. Začátek je to slibný, ale s oslavami zrodu skutečně zásadní kapely je třeba počkat na další nahrávky. Anebo na křest v klubu Dock (23. 11.), který bude zároveň prvním živým vystoupením kapely.

Stratopilot: Stratopilot. Celkový čas: 16.55. Vydáno elektronicky 11. října 2023.