Historka o sv. Magdě v Komorní scéně Aréna je jevištní báseň s detektivní zápletkou

Johanna Kaptein (1973) píše divadelní a rozhlasové hry i prozaické texty. Vystudovala na Universität der Künste v Berlíně scénické psaní a v roce 2006 byla pozvána na tvůrčí pobyty do londýnského Royal Court Theatre a vídeňského Burgtheateru. V roce 2007 obdržela stipendium Thomase Bernharda, jednu sezónu byla domácí autorkou v divadle v Karlsruhe.
Za svůj debut Historka o sv. Magdě byla oceněna na dramatické soutěži německé Schaubühne při festivalu F.I.N.D., kde byl uveden jako scénické čtení. Za rozhlasovou verzi této hry získala cenu Ganz Ohr rozhlasové stanice NDR. Světová premiéra hry se uskutečnila v Staatstheater Karlsruhe v roce 2007.

V původním textu děj začíná v malém a ospalém turistickém centru u moře, kam přijíždí se svým manželem tajemná žena, kterou odtud kdysi vykázali. Je to Magda – původně zamlklá a poněkud ztracená dívka, která prodávala erotické prádlo v obchodě ve své rodné vsi, až se jednoho dne rozhodla odejít hledat štěstí do města. Tam ji potkala bizarní příhoda: v opilosti byla přinucena na záchodcích k orálnímu sexu a v další restauraci ji opil jiný neznámý muž. Z banálního setkání se nečekaně vyvinul „vážný vztah“ a nesmělá Magda byla postavena před úkol nahradit čerstvému vdovci jeho manželku, která zemřela při autonehodě. Muž si Magdu odváží na venkovský statek v horách, kde probíhá Magdino zapracování do rodinného řeznického podniku i její postupná přeměna na zemřelou Mariannu.

Z inscenace Historka o sv. Magdě. (Foto: Roman Polášek)

Johanna Kaptein napsala svou hru poněkud nezvykle. Repliky nejsou přesně určeny konkrétním postavám. Autorka pouze předepisuje počet herců (pět), mezi které by se měly repliky teprve rozčlenit. Pět herců, pět bezejmenných hlasů bez tváře, pět svědků, zprostředkovatelů, soudců, protokolantů postupně skládá polyfonní proud vzpomínek, příběh jedné mladé ženy, Magdy.

Autorka jako by tímto postupem zdůrazňovala, že se zde skutečně vypráví příběh o Magdě, nikoli její objektivní historie. Kým je tedy tento příběh vyprávěn? Dvěma ženami z města, kde se Magdin příběh uzavřel. Ty postupně odhalují, kdo je Magda, kdo jsou další zúčastněné postavy i ony samotné a v dialogu, který se pohybuje na pomezí klevetění, vyprávění a přímého zobrazování událostí, si udržují jakýsi brechtovský odstup od příběhu: dohadují se dokonce, jak to vlastně všechno bylo, znejišťují sebe i posluchače, až se ukáže, že jsou to prodavačky v kavárně, kam Magda přišla sníst dort poté, co zabila svého manžela.

Magda patří k ženám, jež vložily svůj osud do rukou muže. Postupně jí však vše přerůstá přes hlavu, až přijde exploze. Když dojde na svatbu, Magda z ní utíká do řeznictví, kde ji znásilní ženichův otec. Nic z toho však Magdu nepřiměje ani k hlásce protestu, natož k tomu, aby vzala svůj osud pevně do rukou. Teprve když se s manželem vydá k moři, začne nečekaně jednat: shodí muže z útesu a popadne ji nezastavitelná touha jíst dorty a mluvit.

Z inscenace Historka o sv. Magdě. (Foto: Roman Polášek)

Stejně jako i ostatní hry J. Kaptein, je i tato komponovaná zajímavým způsobem a naplněná množstvím motivů. Nezapře svou ženskou autorku a typické ženské prvky: žena-světice, úloha ženy-manželky a vyrovnání se s mužskou surovostí.

Sv. Magda (Magdalena z Magdaly) v sobě slučuje tři ženy známé z evangelií, které přes veškeré odlišnosti mají jedinou, ženskou tvář. Všechny tři byly svatořečeny po životě prožitém v naprosto odlišném prostředí, ale protkaném jak velkým utrpením, tak velkou službou ostatním.

Někde tady, snad vedle zmínky o trojjediné ženě, mou být kořeny rozhodnutí dramaturga i režiséra ostravské inscenace, že čtyři herečky budou označeny v programu v inscenaci jako První až Čtvrtá a pátou účinkující bude Baletka. Jmenovitě tedy 1. – Michaela Bajgarová, 2.- Anna Čonková, 3. – Teteza Cisovská a 4. Renáta Klemensová. Baletku beze slov předvádí a tančí Julie Svitičová jako host.

V dramaturgicko-režijní koncepci dvojice Tomáš Vůjtek a Tomáš Loužný, který text výrazně upravil, není na prvním místě snaha převyprávět publiku srozumitelně a chronologicky životní příběh Magdy. Divák přicházející na představení seznámený s anotací z pera překladatele sice zaznamená v toku řeči všech čtyř účinkujících hereček repliky a zmínky týkající se některých okamžiků ze života Magdy, ale pokud takový divák přišel na divadelní detektivku s pátráním po příčině zmizení muže, kterého naposledy někdo viděl kdosi ve společnosti Magdy na útesech vysoko nad mořskou hladinou, se přesto všechno žádné detektivky nedočká.

Z inscenace Historka o sv. Magdě. (Foto: Roman Polášek)

Ostravští inscenátoři nevycházejí z příběhu Magdy, ale ze struktury textu Johanny Kaptein a jejích zmínek o všem, co je spojeno s životním údělem ženy degradované jen na tělo uspokojující muže a jeho sexuální apetit. Tento přístup k předloze ovšem s sebou nese jedno riziko: problém v orientaci diváka. Ti jedinci v publiku, kteří po čase rezignují na snahu dešifrovat, která ze čtyř hereček představuje Magdu, a co jsou zač ty další tři, se však ještě mohou dále dělit do dalších diváckých skupin: jedni budou citlivě zaznamenávat všechny repliky dotýkající se přístupu k ženě jako k pouhému sexuálnímu objektu, dalších se dotknou zmínky o sexuálním i fyzickém násilí vykonávaném na ženách, další osloví metafora s přineseným křížem s ukřižovaným Kristem.

Pravděpodobně se najdou se i takoví, kteří přestanou poslouchat zdánlivě nelogický proud řeči všech čtyř hereček v nesourodých monolozích a dialozích a soustředí svoji pozornost na postavu Baletky a její důmyslně vystavěnou taneční pohybovou kreaci, která protéká celým představením od začátku až do konce. Tyto diváky zaujme nejen důkladná rozcvička s prvky protahujícími svalstvo i klouby celého těla, ale také dokonalý taneční projev umělkyně. Její tělo bezvládně visící v závěru inscenace na řetězu s hákem připomíná kusy zavěšeného masa v chladírenském boxu v řeznictví. Je symbolickým znakem konce člověka, který už rozdal vše, co mohl, a byl využitý i zneužitý jinými i sebou samotným. Velmi sdělná a velmi silná je tato metafora v kontextu s tělem Ukřižovaného na kříži. I velký kříž – zde další připomínka těžkého životního údělu ženy – je dalším velmi silným prvkem jak výtvarným, tak emocionálním.

Z inscenace Historka o sv. Magdě. (Foto: Roman Polášek)

Do Komorní scény Aréna však převážně chodí kmenoví diváci: takoví, kteří jsou zvyklí vnímat divadlo náročného diváka, divadlo, které působí na vnímatele komplexem výtvarného umění, hudby, pohybu, tance, na divadlo vycházející z textu symbolického, metaforického a filozofujícího, který rozhodně prvoplánový. A také angažovaného. Součet všeho shora řečeného nabízí Historka o Sv. Magdě. Když se k tomu ještě připočte vyzrálé herectví, neboť herecké kreace Michaely Bajgarové, Anny Čonkové, Terezy Cisovské a Renáty Klemensové nacházejí silnou odezvu v publiku díky velmi výraznému, místy až uhrančivému projevu všech čtyř hereček, pak je výsledek jasný. Komorní scéna Aréna má nyní na repertoáru další inscenaci, kterou lze zařadit k současnému divadlu nejvyšších kvalit.

*

Johanna Kaptein: Historka o sv. Magdě. Režie a úprava textu: Tomáš Loužný. Dramaturgie: Tomáš Vůjtek. Překlad: Michal Kotrouš. Výprava: Ján Tereba. Hudba: Ivo Gregorec Sedláček. Komorní scéna Aréna v Ostravě. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 16. března 2024.