Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Ředitel Dramoxu Martin Zavadil: Chceme dostat divadlo mezi více lidí. Dnes máme sedm záznamů s Norbertem Lichým

Ředitel Dramoxu Martin Zavadil: Chceme dostat divadlo mezi více lidí. Dnes máme sedm záznamů s Norbertem Lichým

25.3.2024 06:33 Divadlo

Jak sám říká, je jedním z otců myšlenky Dramoxu. Platformy, která do vašeho obýváku dostane představení ostravského Divadla Petra Bezruče či třeba operu z Los Angeles. „Chceme, aby divadlo bylo divákovi blíž a dostupnější,“ říká ředitel Dramoxu Martin Zavadil.

Zvětšit obrázek

Ředitel Dramoxu Martin Zavadil.
Foto: archiv

Co je to vlastně Dramox?

Skvěle strávený večer s divadlem doma, divadlo online. Dramox funguje v principu podobně jako Netflix nebo Voyo. Dnes u nás máte přístup k více než čtyřem stovkám představení z českých i některých zahraničních divadel. Nechybí pochopitelně ostravská divadla jako Komorní scéna Aréna, Divadlo Petra Bezruče či Divadlo loutek, ale také Studio G a scéna Bajka Těšínského divadla. A chystáme také intenzivnější spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským.

Pro koho je Dramox primárně určen?

Pro každého, kdo chce zažít krásný večer. Když se posadíte do divadla a rozhlédnete se kolem sebe, tak to je většina našich diváků. I když je ta paleta širší. Dramox je tu také pro lidi, kteří z nějakého důvodu nemůžou do divadla. Pro rodiny s malými dětmi, pro lidi s hendikepem nebo pro ty, kteří žijí v místě, kde divadlo není. Nebo je to pro ně třeba finančně náročné. Takhle se mohou dostat k divadlu od Bezručů až po operu v Los Angeles. Jak já říkám, je to rozmanité od dvou chlápků někde na rohu až po obří národní divadla.

Jak bylo na začátku těžké divadla přesvědčit ke spolupráci? Když o tom takto povídáte, může to leckdo chápat jako jejich konkurenci.

Je to přesně naopak. Dramox je nejlepší reklama na divadlo. Nedávno jsem třeba hovořil se zástupci Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, že jim tam jezdí ještě častěji lidé z celé republiky. Když se jich ptají, tak řeknou, že viděli představení na Dramoxu, tak ho chtěli buď zažít na vlastní kůži, nebo chtěli vidět i něco jiného. Jeden z důvodů, proč nejdete do divadla někde, kde to neznáte, je ten, že nevíte, co očekávat. Za cenu jedné vstupenky si jich na Dramoxu pořídíte téměř čtyři sta. V pohodlí svého domova.

Jedná se o covidový projekt?

Začali jsme o Dramoxu mluvit už někdy krátce před covidem, takže nejedná. V červnu po prvním lockdownu jsme na tom ale začali vehementně pracovat. Divadla najednou nevěděla, jak budou hrát, co bude na podzim. To přesvědčování bylo určitě jednodušší. Ve finále se ukázalo, že když jsme to spustili, tak i ta zdrženlivější divadla se třeba sama ozvala. Divadla, která s námi nespolupracují, spočítáte na prstech jedné ruky.

Jde primárně o představení, která mají už po derniéře?

Nejenom. Logicky bude těch za derniérou vždycky víc. Ze začátku to tak bylo, protože se divadla bála, zda jim tento projekt nebude brát diváky. Dnes na tom už většina divadel nelpí. Nejčastější je pohled ředitele jednoho z divadel, že když to dají na Dramox, stanou se ohledně prodeje lístků dvě věci. Buď jim to pomůže, nebo se nestane nic. Nejlepší přirovnání je v tomto případě asi Spotify. To, že si tam pustíte hudbu, neznamená, že nepůjdete na koncert.

Míříte nějak i na školy? Měl by mít Dramox i edukativní rozměr?

Vytvořili jsme projekt Dramox pro školy. Ve spolupráci s DAMU jsme připravili skvělé pracovní listy pro učitele i studenty. Najdete tam samozřejmě doporučenou četbu, třeba Shakespeara, pak také Maryšu, Čapka a desítky dalších. Učitelé používají Dramox i pro výuku angličtiny. Třeba Zkrocení zlé ženy z Kanady s titulky dle překladu profesora Hilského. Jedna škola dokonce s Dramoxem vytvořila divadelní měsíc. Ve výtvarce navrhovali scénu či kostýmy, vfa dějepise se věnovali titulům s historickou tématikou, v češtině textu a podobně. Jak je divadlo sdružené umění, tak tam najdete skoro vše potřebné.

Jde ryze o záznamy představení profesionálních souborů?

Zatím je to tak. Ne, že by nebyl zájem z naší strany i ze strany amatérských divadelníků, ale už to nejde zvládat. Byl by to problém kolem autorských práv i organizace. Třeba snad někdy do budoucna.

Spolupracujete se všemi divadly v Moravskoslezském kraji?

Téměř se všemi, a s ostatními jednáme. Řekl bych, že chystáme na Ostravsku zajímavé věci.

Oslovujete jen divadla s tím, že už musejí mít vlastní záznamy?

Mohou mít svůj záznam, nebo jej točíme my. Může se stát, že záznam může mít Česká televize, Divadelní ústav, případně producent. Jednou se dokonce stalo, že jsme hledali na půdě jednoho principála. Řekl, že ten záznam někde má, akorát ho nemůže najít, tak jsme šli hledat společně. Samozřejmě je důležitá i kvalita. Nejen obraz, ale často je mnohem důležitější zvuk. Největší filtr ve finále dělají sama divadla, protože vědí, čím se chtějí prezentovat, co se opravdu povedlo.

Už jste to nakousl, ale co autorská práva?

Aby si čtenáři udělali představu, tak k těm zhruba čtyřem stům záznamům na Dramoxu máme asi šest a půl tisíce licenčních smluv.

Nedávno bohužel zemřel přední ostravský herec Norbert Lichý. Může divák Dramoxu zavzpomínat na tohoto špičkového umělce prostřednictvím nějakého představení na webu?

Ano, dneska máme s Norbertem Lichým sedm představení z Divadla Petra Bezruče. Od těch starších kusů jako Divoká kachna až po novější kusy. Máme i Spalovače mrtvol, kde je to za mě osobně herecký koncert pana Lichého. Sály nikdy nebyly nafukovací, a pokud někdo chce ještě Norberta Lichého vidět v divadle, tak jsem rád, že Dramox je tou možností.

Mluvil jste také o zahraničních divadlech. Takže divák může vidět i představení z míst, kam se do divadla asi nedostane?

Máme v tuto chvíli představení z nějakých 22 zemí světa. Jsem hrdý, že máme z nového cirkusu třeba jedno z nejúspěšnějších těles Cirque Barcode. Jejich představení Sweat & Ink je fenomenální věc. Na ještě vyšší úrovni je, řekl bych, Cirque De La Rouge. Kdo má rád trochu modernější balet, tak Labutí jezero norského Národního divadla je vynikající. Ženské publikum jistě ocení Barbarské noci divadla z Nice. Šestnáct polonahých tanečníků ve velmi… živočišném představení. Zároveň silové a syrové. Snažíme se jít naproti divákovi, aby se mohl přesunout do první řady divadla v Paříži, i když sedí doma na pohovce v Bohumíně. Máme také zhruba třicet představení z Polska, když už se bavíme pro Ostravan.cz. Dále působíme na Slovenku a na Ukrajině, kde jsme Dramox spouštěli šest dní před válkou. Při spuštění jsme měli plné kino v Kyjevě s umělci a řediteli jednotlivých divadel, projekt se chystal zhruba rok. Na Ukrajinu jsme šli, protože je to velká země, takže cestovat mezi jednotlivými divadly se každému nechce, navíc je to země s bohatou kulturou. Bohužel teď mají úplně jiné starosti než divadlo. Nyní je tedy snaha dostat ukrajinské divadlo více do zahraničí, takže máme samozřejmě ukrajinská představení s českými titulky. Doporučil bych třeba operu ve Lvově. Zároveň skrze ambasády pomáháme i českému divadlu dostat se mezi zahraniční diváky.

Chtěl byste závěrem ještě něco dodat?

Dramox je i v dobrých kinech. Spolupracujeme i s malými a středními kiny, takže ve vašem kině si můžete zajít právě na nějaký záznam ze skvělého divadla. Zároveň jsme začali spolupracovat s neziskovkami, které se věnují lidem v léčebnách dlouhodobě nemocných či lidem s omezenou pohyblivostí. Dokonce jsme započali spolupráci s psychiatrickým oddělením Fakultní nemocnice v Ostravě. Personál nám říkal, že lidé se jim na chodbách baví o divadle, že to tam dřív nikdy nebylo.

Jakub Plaskura | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.