Mír a svobodu nemá nikdo jisté, říká hlavní ostravská koordinátorka festivalu Jeden svět Kristýna Konczyna

Jaké jsou novinky letošního ročníku a proč?

Jeden svět letos nově, po čtvrtstoletí svého fungování, přidal do programu také fikční, tedy hrané, filmy. Tematicky zůstanou ve stejném rámci jako zbytek programu, tedy se zaměřením na lidská práva, společnost a životní prostředí. Novinkou je také proměna vizuální identity festivalu. Ta se již nebude rok od roku měnit, jako tomu bylo doposud, ale získá nadčasovou podobu. Nový vizuál a logo tak budou Jeden svět provázet i v následujících letech. S touto změnou souvisí i opuštění konceptu ročníkových témat. Promítáme a diskutujeme o pestré paletě témat bez jednoho výraznějšího, ať už jde o bezprostřední pohledy na ozbrojené konflikty přes silné osobní životní příběhy až k technologiím a třeba letos i netradičně o psychologii psů.

Jeden svět se dočká v Ostravě 26. ročníku. Kam mohou diváci na jednotlivé filmy zavítat?

Již tradičně se letos chystáme promítat filmy v Minikině, Centru Pant, kině Poklad v Porubě, Impact Hubu a v kině v prostorách Plato/Bauhausu. Nově jsme se letos rozhodli udělat zahájení celého festivalu v prostorách City Campusu Fakulty umění Ostravské univerzity, a to přímo v koncertním sále. Dále jsme také oslovili Národní divadlo moravskoslezské, které nám vyšlo vstříc a můžeme udělat Debatu o současné Ukrajině s redaktorem týdeníku Respekt Ondřejem Kundrou v Divadle 12.

Dalo by se říct, že se Jeden svět rozrůstá v Ostravě i v rámci celé ČR?

Určitě! Minimálně v Ostravě sledujeme každoročně nárůst diváků jak mezi veřejnosti, tak mezi školní mládeži. Polovinu návštěvníků totiž tvoří studenti, kteří chodí i na dopolední projekce v rámci projektu Jeden svět na školách. Večerní projekce mají pozitivní ohlasy i díky následným pofilmovým diskuzím s hosty festivalu. Stále platí, že jde o největší festival svého druhu na světě. V Česku zasáhne desetitisíce diváků ve 48 městech a obcích.

Je k mání nějaká programová novinka v roce 2024?

Jak jsem již výše zmínila, letošní novinkou v Ostravě je určitě rozšíření projekčních míst a setkání s novináři týdeníku Respekt, a to právě v City Campus (zahájení festivalu s Tomášem Brolíkem ve čtvrtek 11. dubna) a Divadlo 12 (debata s Ondřejem Kundrou v pondělí 15. dubna). Kromě toho do Ostravy zavítá tým podcastu Českého rozhlasu Na Východ!, který bude ve středu 17. dubna po projekci filmu Bílý anděl natáčet další díl svého podcastu přímo v prostorách Centra Pant za účasti diváků a divaček festivalu.

Mám pocit, že o lidských právech se víc a víc mluví, ale v některých koutech světa jsou naopak více a více opomíjena. Co myslíte?

To asi nebudu umět shrnout do dvou vět. Svět je na jednu stranu krásné místo a může být fajn, ale taky je mnohdy i krutým místem k životu. To platí po celou lidskou historii. My v Česku si užíváme poslední generace se všemi klady a zápory dozajista největší míru svobody a ochrany individuálních práv. Není nám to však nikým zaručeno, pozor na to. Autokrati a mocichtiví páni, co by zakazovali, vyhazovali, zavírali a likvidovali, se (skrytě i veřejně) nacházejí v nedemokratických zemích i v naší společnosti.

Co se týče světa, o stavu svobody a lidských práv vychází každoročně řada zpráv a článků, například od organizace Human Rights Watch nebo Freedom House a mnoha dalších mezinárodních i vládních organizací. Tématu se věnují média, univerzity, vlády – nejen demokratických zemí. Je nutno vnímat, že v historii lidstva nebyl okamžik, kdy by se na světě nedělo bezpráví. I za poslední roky jsme bohužel svědky zločinů proti lidskosti i v civilizovanějších částech světa. Stav svobody na světě v roce 2023 pokračoval ve svém osmnáctiletém trendu poklesu. Rozsah útlaku ovlivnil až pětinu světové populace. Politická práva a občanské svobody se snížily ve 52 zemích, zatímco pouze v 21 zemích došlo k zlepšení. Nemůžeme nezmínit zločiny proti lidskosti Ruska na Ukrajině (masakr v Buči nebo v Mariupolu či útoky na civilisty v dalších městech, internování a převýchova ukrajinských obyvatel proti jejich vůli) a s tím spojená nenávistná, nacistickým slovníkem prodchnutá masivní propaganda a masivní migrační vlna. Teroristický útok v Izraeli a v tvrdé reakci na to zapříčiněná humanitární katastrofa v pásmu Gazy. Rozsáhlé problémy s volbami v různých zemích, včetně násilí a manipulace, které vedly k úpadku práv a svobod. Ekvádor, kde volby byly narušeny násilím organizovaných zločineckých skupin. V Náhorním Karabachu vojenská ofenziva Ázerbájdžánu vedla de facto k vyhnání jeho etnické arménské populace. A tak dále.

Na základě zprávy World Report 2023 od Human Rights Watch nejzávažnější porušování lidských práv ve světě zahrnovalo rozsáhlé a systémové násilí proti ženám a dívkám, jako je případ Afghánistánu, kde Tálibán uvalil na ženy a dívky rozsáhlá omezení včetně omezení práva na pohyb, práci, vzdělání a zdravotní péči, což vedlo k masivnímu porušování jejich základních lidských práv​​. Dalším příkladem je přetrvávající diskriminace a násilí vůči původním obyvatelům v Argentině, kde narazily na vážné překážky v přístupu ke spravedlnosti, půdě, vzdělání, zdravotní péči a základním službám, navzdory ochraně, kterou jim má poskytovat argentinská ústava a mezinárodní soudní rozhodnutí​. A tak dále.

I kdyby šlo jen o jeden jediný případ bezpráví, je třeba o lidských právech mluvit, chránit je. Bezpráví se zítra může dotknout kohokoliv z nás. Opravdu není nikým zaručeno, odpovídáme si za něj sami svými rozhodnutími a činy.

To byla vyčerpávající odpověď. Jeden svět má za sebou tedy čtvrt století, jak vnímáte návštěvnost konkrétně v Ostravě? Jde o její progres?

Progres návštěvnosti vidíme každý rok a samozřejmě jako jakýkoliv jiný organizátor kulturních akcí jsme za něj velmi vděčni. Největší radost mám já osobně z toho, že návštěvníci festivalu nezavírají oči před náročnými tématy a nevybírají si ty „lehčí“ filmy, ale naopak jdou do hloubky.

Na webových stránkách lze filmy na festivalu rozdělit dle 12 kategorií. Některé mi ale nebyly jasné. Co třeba odkryjí filmy v kategoriích Identity či Máte právo vědět?

Mezinárodní filmový festival Jeden svět se koná v Praze a potom celkem ve více než 40 městech České republiky. V Praze se promítá celkem 96 snímků, v Ostravě představíme „pouze“ 23 filmů a dokumentů. Tematické kategorie se tedy dotýkají především filmové nabídky v Praze. Nám do Ostravy přijdou filmy napříč všemi kategoriemi, které při našem programování ale nejsou zásadní.

Jak obtížné tedy bylo vybrat těch 23 „vyvolených“ filmů pro Ostravu?

Můžeme o nich s čistým svědomím říct, že „stojí za to“. Filmy pečlivě nakoukává všech patnáct členů a členek ostravského týmu a během jednoho lednového víkendu diskutujeme a skládáme celý program dohromady. Zároveň už v tu dobu začínáme shánět hosty debat tak, abychom mohli i s diváky co nejlépe zasadit témata do širšího kontextu a více úhlů ohledu.

Klade se na nějaké téma v poslední době větší důraz v rámci dokumentaristiky? Napadá mě například otázka diktatury vzhledem k ruské ofenzivě na Ukrajině.

Ruské agresi se filmaři samozřejmě věnují, diktaturám obecně dlouhodobě s dost velkým důrazem. Je to třeba. Rostoucí důraz jde ale sledovat u genderových otázek. Například pokud jde o násilí na ženách. Více filmů se věnuje v posledních letech problematice dopadů změny klimatu na společnost různě po světě a stavu životního prostředí.

Máte mezi filmy svého favorita?

Určitě. A nejen jednoho. Za sebe určitě doporučuji film Hranice Agnieszky Holland, kterým zahajujeme festival. Nebo Základna Hollywoodgate, která zprostředkovává pohled do nitra Talibánu a po které bude následovat diskuse s novinářkou Markétou Kutilovou. Za zmínku stojí samozřejmě i české dokumenty, ať už je to Hranice Evropy režisérky Apoleny Rychlíkové nebo Moje nová tvář Jarmily Štukové. Obě přijedou své filmy do Ostravy představit a mluvit o jejich natáčení.

Kromě výše zmíněných hostů, budou ještě nějaké další debaty či workshopy?

Účast hostů je pro nás naprosto zásadní součást festivalu. V rámci letošního roku jsme velmi rádi za velkou účast českých novinářů a novinářek, kteří si najdou mezi svými výjezdy do zahraničí čas a dorazí do Ostravy. Kromě těch, které jsem již jmenovala, přijede také zahraniční zpravodaj České televize Jakub Szántó. Zajímavou debatu s diváky určitě povedou Kateřina Dostálová a Daniel Rychlík o sociální péči v domech pro seniory, jde o odborníky, kteří mají nebo měli zkušenost s vedením takovýchto institucí a mají k tomu určitě co říci. K filmu o Severní Korei (Útěk z Utopie), který je favoritem našeho dramaturga, přijedou diskutovat Jana Chamrová, ředitelka Česko-korejské společnosti, nebo Michal Vodrážka, který strávil čtyři roky svého dětství v Pchjongjangu.