Jindřich Kopidol z Cirkusu trochu jinak: S akrobacií jsem začal až na vysoké škole. Erlend? Důležitá je univerzálnost

Jak složité je uživit se v Česku jako akrobat?

Znám velice málo lidí, kteří se tím živí na sto procent. Vždyť ani já se tím neživím. V zaměstnání myju okna ve výškách na laně. Mám zkrátka rád lana ve všech podobách. (smích)

Kdy jsi přišel na to, že miluješ lana a máš talent, který v posledních měsících ukazuješ naplno?

Nemyslím si, že mám talent. Mě to prostě bavilo. Začínal jsem se slackliningem (chození po popruhu) v době, kdy na Ostravsko dorazil boom této zábavy. Ze začátku mi to nešlo. V tom je ta krása, že chůze po laně nejdřív nejde nikomu. Zapojují se tam svaly, které běžně člověk nepoužívá. Měl jsem tenkrát dobrou partu kolem sebe. Bavilo mě trávit čas s nimi i tou samotnou činností. Když se něčemu člověk věnuje, tak se postupně zlepšuje. Prvotně to ale byla zábava. Vůbec jsem si nekladl nějaké cíle. V roce 2016 jsem potkal principála Cirkusu trochu jinak Václava Pokorného. Když jsem potom dostal poprvé za tohle peníze v rámci vystoupení, tak mi to přišlo strašně divné.

Říkáš, že nemáš talent, ale každý fyzicky zdatný člověk asi nebude dělat takové psí kusy jako ty, ne?

Dobře, tak asi trochu talentu mám. Vždycky jsem byl nějak pohybově nadaný, tak se mě snažili rodiče dávat na různé sporty jako fotbal a podobně, ale to mě úplně nechytlo. Dali mě taky na klavír. Ten mě naučil disciplíně, i když mě úplně nebavil. Aspoň jsem tam chodil a cvičil doma. Tady asi sedí i takové motto ze střední, co nám říkávali, že když prdel vydrží, hlava se přizpůsobí.

Upřímně jsem čekal, že na mě vypálíš, že jsi iks let dělal gymnastiku.

Vůbec ne. Kolikrát si kladu otázku, kde bych byl, kdybych gymnastiku dělal. Hodně lidí kolem mě totiž gymnastiku dělalo a mám pocit, že už je nemám jak dohnat. Začínal jsem se věnovat slackliningu pozdě. Bylo to až na vysoké škole ve dvaadvaceti letech.

Zmínil jsi Cirkus trochu jinak. Představ si, že čtenář se s tímto názvem potkává poprvé. O co jde?

Jsme sdružení, které se věnuje více aspektům nového cirkusu. Máme tréninkové prostory pro lidi, kteří se akrobacii věnují, ať už veřejně vystupují, nebo ne. Zároveň vedeme kurzy pro dospělé i pro děti a samozřejmě děláme různá vystoupení. Nově se letos, kdy slavíme 18 let fungování, zakládá platforma BoCirk, která bude zaštiťovat projekty jako je právě Erlend – Cizinec, nebo nově vznikající projekty, některé s mezinárodním přesahem.

Z inscenace Erlend – Cizinec. (Foto: Maruška Typovská)

A teď právě přichází chvíle, kdy si budeme povídat o tvé one man show pod hlavičkou Cirkus trochu jinak s názvem Erlend – Cizinec. Jaké předpoklady musí akrobat splňovat, aby naplnil celou inscenaci sám?

Důležitá je jakási univerzálnost toho daného jednotlivce, aby dokázal utáhnout představení s jednotlivými prvky a dramaturgicky jej vyplnit. Je potřeba předvést spoustu dovedností s různou dávkou energie, aby představení bylo zajímavé.

Předlohou pro tvé představení je knižní počin Alberta Camuse Cizinec. Jak pro tebe bylo těžké převést text do řeči těla?

Původně jsem si myslel, že po setkání s režisérem Jendou Jirákem si řekneme nějakou osnovu či téma, které budeme zpracovávat. Šli jsme ale opačnou cestou. Neměli jsme vůbec nic a zkoušeli jsme různé improvizační techniky. Poznával mě a můj potenciál. Někdy jsem ani já sám nevěděl, čeho jsem schopen. Z improvizace se sbíraly střípky do takových sekvencí, které postupně začaly něco vyjadřovat. Postupně jsme je napasovávali na různé emoce. Tím, že jsem na scéně celou dobu sám a objekty, se kterými pracuju, jsou dost minimalistické, stále se nám objevovalo téma odcizení – cizince. Odtud už to k románu Alberta Camuse Cizinec byl jen kousek. Zjistili jsme, že materiál, který máme hotový k jeho románu docela sedí. Základy byly hotové a do jeho románu jsme zakomponovali detaily. To představení tím pádem vychází spíše ze mě samotného než z nějaké předlohy.

Erlend má zhruba hodinu. Kolik času příprava inscenace zabrala?

Strašně moc. Poprvé jsme se s režisérem viděli v březnu loňského roku a premiéra byla letos v lednu. Přitom se jednalo o dosti intenzivní práci. Postupně jsem se taky pořád ještě zlepšoval v jednotlivých disciplínách.

Z inscenace Erlend – Cizinec. (Foto: František Ortmann)

Koho to napadlo, že bys mohl být tváří inscenace pro jednoho akrobata, když to tak řeknu?

Prvotním impulzem pro mě byl nečekaný odjezd mé kolegyně Alžběty Moravcové na druhý konec světa do Panamy z důvodu pracovní nabídky. Alžběta byla pro mě velmi blízkým člověkem, trénovali jsme spolu a účinkovali v několika představeních. Její odjezd byl velký zásah do fungovaní naší company, jedno představení jsme kvůli tomu přestali hrát úplně. To se v případě sóla stát nemůže. Samozřejmě být na vše sám je o dost náročnější. Mluvím o impulzu, ale spíše se jednalo o myšlenku, se kterou jsem si pohrával. Svěřil jsem se s ní právě Vaškovi Pokornému, a on mi řekl, že by se mu to hodilo do programu právě teď. Dodal mi odvahu, odhodlání, oslovil režiséra a šlo se na věc. Původně jsme si mysleli, že to bude tak do čtyřiceti minut, tedy spíše jednoduchá streetovka, ale v létě nás oslovil Rosťa Novák z Cirku La Putyka, že nabízí v Praze na Jatkách 78 prostor lokálním company. Od té chvíle se z Erlenda stávala inscenace pro indoorové představení. Upřímně řeknu, že kdyby tahle myšlenka byla na stole od začátku, tak bych do toho možná nešel. Najednou jsem věděl, že to bude pro plný sál lidí i s hudbou, se světly a já budu muset sám vyplnit celou hodinu představení.

Když máš ještě civilní zaměstnání, byla někdy chvíle, kdy jsi to chtěl zabalit?

Těch momentů tam bylo asi dost, protože to bylo hodně náročné, ale s tím jsem do toho šel. Mám kolem sebe lidi, kteří mě vždycky podpořili, a já tak nějak věděl, že to zvládnu. Na mně to celé stálo od osvětlovačů a muzikantů až po zamluvený termín na Jatkách. Ani mě nenapadlo, že bych to odpískal. Jen to někdy bylo na posrání.

V inscenaci Erlend je skvělým prvkem živá hudba. Mluvil jsi do jejího výběru?

Tohle bylo výhradně pod taktovkou režiséra. Vybrali jsme spolu tematicky hudbu do jednotlivých scén, ale pak to doladil Jenda Jirák. Vlastně až někdy v prosinci jsme k tomu přizvali zpěvačku Klaudii Korbely. Ona to celé posunula na ještě jiný level.

Z inscenace Erlend – Cizinec. (Foto: František Ortmann)

Taková inscenace není jen o akrobacii jako takové, ale také jsi musel zavadit o herectví. Jak pro tebe byla tato složka náročná?

Tohle pro mě bylo úplně nejtěžší. Věděl jsem, že akrobatické prvky zvládnu, protože se tomu věnuju roky, ale herectví a fyzické divadlo, to byl pro mě za ten necelý rok megarychlokurz. Měl jsem z toho strach a vlastně jsme se na tom i docela zasekali, protože mi to ne vždy šlo. Když hraju tu bábu na začátku, tak jsem bojoval s izolovaným pohybem, špatným střídáním rytmu a podobně.

Nebyl tedy risk si premiéru odbýt hned v Praze na Jatkách 78? Minimálně je to asi nezvyk.

Jo, asi jo, ale my jsme vlastně rozdělanou práci prezentovali v Gongu i na festivalu Cirkulum v Ostravě. Pak jsme se rozhodli tu premiéru i na základě nabídky Rosti Nováka udělat v Praze. Byla to obrovská výzva. Reprezentoval jsem Ostravu na Jatkách 78. Byl jsem tam jako takový první vyslanec.

Jaká byla zpětná vazba od Rostislava Nováka?

Po premiéře jsem dorazil do šatny, otřel jsem si pot z čela a on přišel jako vůbec první člověk, podal mi ruku a řekl: „Moje cirkusácké srdce zaplesalo.“ To pro mě byl signál, že jsme naši misi v Praze splnili.

Tak to gratuluji! Nakoplo tě to k tomu, že Erlend nebude jen výjimka? Chystáš další podobné projekty?

Zase s Jendou Jirákem připravujeme představení s pracovním názvem Testosteron, kde jsme čtyři chlapi. Dva z Ostravy a dva z Prahy. Premiéra by měla být 25. srpna v Praze na Letní Letné.

A Erlend? Kdy bude zase k vidění na Ostravsku?

Určitě bude 6. června na festivalu Cirkulum v Ostravě v Komorní scéně Aréna. A kdyby náhodou byl někdo z Ostraváků v Praze dřív, tak 12. května se vrací Erlend na Jatka a 30. května jedeme na festival Cirk-UFF do Trutnova.

Moje klasická otázka závěrem. Kým by byl Jindřich Kopidol, kdyby nebyl umývačem oken a akrobatem?

Nedokážu si to vůbec představit. Asi bych cestoval po světě a hulil trávu (smích)…