Zakladatel Divadla Koktejl Jakub Vašek: Podstatná je pro mne tvůrčí svoboda a nezávislost

Jakube, koho si pod vašim jménem máme představit?

Vystudoval jsem herectví, ale už na konzervatoři jsem založil vlastní poloprofesionální soubor Komorní divadlo Arté. Nejprve jsme hráli jen se spolužáky a pak i s herci ostravské scény, například s panem Miroslavem Ratajem nebo paní Marcelou Čapkovou. Cílem bylo hrát hry s přesahem s profesionály i poloprofesionály. Za tu dobu vzniklo třináct inscenací včetně Románu pro ženy nebo Knoflíkářů Petra Zelenky, se kterými se nám podařilo dvakrát vyprodat Dejvické divadlo, nebo také světová premiéra adaptace knihy Jana Svěráka Bohemia. A již zmiňovaný Román pro ženy jsem teď aktuálně přezkoušel v nové podobě se známými herci a chceme s touto hrou objíždět místa v České republice.

Kde vás diváci mohli vidět dříve?

Na absolventském představení jsem dostal dvě nabídky, do Těšínské scény Bajky a do Divadla Mír. Rozhodl jsem pro Divadlo Mír, kde jsem hrál i ve skečích Třech Tygrů, což byla krásná zkušenost, ale nakonec jsem zvolil cestu svobody a jsem na volné noze ve své divadelní společnosti, což teď považuji za úplně tu nejkrásnější kapitolu.

Co vás inspirovalo k založení vlastního divadla?

Svoboda, tvůrčí i rozhodovací, a především nezávislost. Mám vlastní představu a chtěl bych ovlivňovat celek nejen jako herec, ale i jako režisér. Mám i ambice psát vlastní texty. Chci kombinovat herce z různých divadel a sestavovat s nimi inscenace, od toho se také odvíjí samotný název Divadlo Koktejl. Sídlo divadla máme v Ostravě, zkoušky probíhaly ve Frýdku-Místku, ale premiéra byla v Praze a nyní jezdíme po celé republice. Stálou scénu zatím nemáme a ani se zatím nechceme profilovat jako lokální divadlo.

Takže jste taková novodobá kočovná společnost?

Ano, v podstatě by se to tak dalo vnímat.

Z inscenace Román pro ženy. (Foto: Divadlo Koktejl)

Jak probíhají zkoušky při takovém režimu?

Herci, se kterými se domluvím na inscenaci, přijedou na tři dny, zkoušíme od rána do večera a pak se zase potkáme třeba za týden. Takový Martin Kraus by tady nemohl být v kuse dva měsíce a zkoušet. Ale musím říct, že zrovna on společně s ostatními, kteří hrají v Románu pro ženy, přijeli na první zkoušku a uměli perfektně text. Pak ta spolupráce je na vysoké profesionální úrovni a zkoušky v takovém režimu nejsou problém.

Probíhá výběr herců do inscenací nějak specificky?

No, ano, nejprve oslovujeme herce a pak podle těch, se kterými se domluvíme, vybíráme hru. Takže to vlastně děláme opačně, než je zvykem. Už z principu fungování zájezdových inscenací bych tam chtěl vždy mít nějaké zvučné jméno, známou tvář, a obklopit ho třeba méně známými, ale za to stejně hodnotnými hereckými partnery. Je to velmi vzrušující proces. Skloubit všechny do jednotných termínů tak, aby vše do sebe zaklaplo.

Viděl představení Román pro ženy i autor literární předlohy Michal Viewegh?

Ano, Michal byl na premiéře a podle mého byl velmi rád, že jsme to udělali tak, jak jsme to udělali, mimo jiné o tom moc pěkně psal na svých sociálních sítích. Já už jsem v minulosti adaptoval jeho knihu Povídky o manželství a o sexu. Na tuto hru také dorazil a následně jsme se domluvili na další spolupráci a zatím to vypadá, že jsme oba ze sebe nadšení (smích), tak uvidíme, kam se ještě společně dostaneme, ale oba by nás lákalo zkusit filmovou tvorbu. O tom ale asi až v příštím rozhovoru.

Jakub Vašek. (Foto: archiv)

Jaké inscenace od Divadla Koktejl můžeme očekávat v budoucnu?

Určitě bych se rád vyhnul bulvárním komediím. Chtěl bych jít cestou inscenací s přesahem, které mají buď literární předlohu, nebo filmový scénář. Nebráním se ani jít cestou autorských divadelních her.

Momentálně jste tedy producent, režisér a herec v jednom. V čem se cítíte nejlíp?

Musím přemýšlet jako podnikatel, což mi na jednu stranu vadí, ale složenky se platit musí (smích). Na druhou stranu, pořád věřím v tvůrčí svobodu. A vidím, že to jde, máme vyprodáno a opravdu to vypadá, že se mi plní sen, takže je zapotřebí u toho všeho přemýšlet, dělat to poctivě a obklopit se správnými lidmi, aby to nebyla noční můra. Což se nám, když zaklepu, zatím daří.