Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Akrobaté vyletí na horkovzdušném balonu, poprvé v Česku, říká šéf ostravského festivalu Cirkulum Václav Pokorný

Akrobaté vyletí na horkovzdušném balonu, poprvé v Česku, říká šéf ostravského festivalu Cirkulum Václav Pokorný

30.5.2024 13:37 Atd.

Nový cirkus patří k nejmladším uměleckým žánrům a stal se moderním fenoménem reflektujícím současné výrazové prostředky. Novocirkusová představení testují umělecké i fyzické hranice lidského projevu a propojují disciplíny jako jsou akrobacie, žonglování, moderní tanec, divadlo či hudba a k tomu připojují divadelní režii a dramaturgii. O letošním ročníku festivalu jsme si povídali s jeho ředitelem Václavem Pokorným.

Zvětšit obrázek

Ředitel festivalu Cirkulum Václav Pokorný.
Foto: Cirkulum

Jak daleko jsou přípravy na letošní ostravský festival Cirkulum?

Festival začíná 5. června a končí 9. června. Jsme na Slezskoostravském hradě, letos potřetí. V tuto chvíli už stojí první šapitó! Takže cirkusová vesnice se buduje. My vždy jedeme s předstihem. Dorazila již Company Circo Zoé budeme mít hosty z Japonska, takové až zenové až uvolňující a uklidňující představení, máme tady už argentinské umělce, a zbytek přijede v pátek 31. května.

Asi máte dobře přípravný tým, když si můžete klidně odběhnout na schůzku s médii v době, kdy už je všechno takřka přede dveřmi …

My jsme v realizačním týmu v devíti lidech. Jsou to lidé, kteří se starají o začátek festivalu. Já říkám, že co se nestihne udělat dva týdny před zahájením, už se neudělá. Všechno musí být nastartováno s předstihem. Právě proto se teď mohu urvat. Už všechno jede.

Jste ten druh festivalů, které se připravují od následujícího dne potom, kdy ten předchozí ročník skončí? Jinými slovy pracujete na tom, co diváci uvidí, už rok předem?

My pracuje s několikaletým předstihem. Dramaturgie festivalu se plánuje na čtyři roky dopředu, protože skloubit termíny umělců s naším termínovým kalendářem je velmi náročné. Je to prostě kontinuální práce. Včera jsme byli v Praze za Petrem Formanem, protože bychom chtěli jejich představení přivézt v jednom z následujících čtyř let do Ostravy.

Máte již dvouletou zkušenost s areálem Slezskoostravského hradu. Jak se tam cítíte a co nového letos na rozdíl od minulých dvou ročníků diváci v Ostravě uvidí?

Můžeme už připravovat velkolepé věci a nemusíme se nechávat svazovat žádnými limity. Jednou z nových věcí, kterou díky prostoru, ve kterém nyní jsme, můžeme nabídnout, je Létající Citadela a Ostrava zažije její světovou premiéru. Na projektu Létající Citadela pracují umělci z Běloruska, Slovenska, Itálie a České republiky. Jedinečné představení je doprovázeno emotivní živou hudbou s unikátním aranžmá od věhlasného slovenského skladatele Mira Tótha. Vůbec poprvé v historii České republiky budou akrobaté létat na horkovzdušném balonu! Tento mezinárodní projekt má plánované dvě premiéry – první ve čtvrtek 6. června a druhou 7. června při západu slunce ve valech Slezskoostravského hradu. Tam je výhoda, že v těch valech kolem hradu můžeme neomezeně zkoušet, samozřejmě po domluvě s vedením hradu. Nejsme limitování podmínkami městské aglomerace. Nepotřebujeme další povolení, uzavírky, spolupráci policie. Úřady mají své lhůty, takhle jde všechno mnohem jednodušeji a rychleji. Moc rád vzpomínám na stavbu prvního šapitó v Ostravě–Porubě. Měsíc před zahájením jsme se dozvěděli, že na kruhovém objezdu prostě šapitó být postaveno nemůže. A dostali jsme měsíc na to, abychom našli jiné místo a stavěli tam. To byl pro nás jako pro producenty velký stres… Citadela je také výjimečná. Možná nás ovlivní počasí…

Vzpomínám na budovatelskou píseň zdob budování socialismu v Československu padesátých let minulého století s názvem: Poručíme větru, dešti …

Tak to opravdu neumíme. Kvůli větru bychom nemohli Citadelu spustit. Potřebujeme absolutní bezvětří. Bývá někdy večer při západu slunce nebo brzy ráno v pět hodin, ale to by mohl být problém pro diváky. Ano, jsme na jednom a tom samém místě už potřetí. Ale festival si ještě stále hledá svého diváka. Není to o tom, že bychom ve městě v ulicích měli lidí tisíce. Teď je to tak, že musíme budovat značku a jméno spojené s místem realizace …

Něco jako Colours of Ostrava, o kterých už ví celá Evropa, že je v Ostravě v Dolních Vítkovicích…

Asi tak. My chceme být u Slezskoostravského hradu. Lákat lidi do toho hezkého místa a na ta naše představení. Letos přivezeme skutečnou světovou špičku. Diváci uvidí skvělé kaskadéry Race Horse Company, je to show v šíleně rychlém rytmu hudby, a budou i workshopy pro zájemce.

Škoda, že vás čtenáři nevidí při tomto rozhovoru, jak živě vyprávíte s rychlými gesty a zářícíma očima, takže jim to trochu zprostředkujeme: Pan Pokorný je muž s mírně šedivě prokvétající krátce sestřiženou bradkou, takže si zcela jistě pamatuje dobu, kdy cirkus jako takový začínal být ohroženým žánrem. Čím to je, že se během třiceti let objevil žánr takzvaného nového cirkusu? Dnes nový cirkus patří k nejvyhledávanějším programovým nabídkám …

Historie cirkusu se neustále vyvíjí. Kdo zaspí, má smůlu. Ale to platí v celém kulturně uměleckém byznyse. Kdybychom se měli bavit o tradičním ciruse se zvířaty, tak lidé, kteří tohle nabízeli, tak trochu zaspali už ve své době. Ve své ulitě. Já miluju tradiční cirkus. Kvalitní show se zvířaty. Mám rád tradice. Dokonce ty archaické, a všeho druhu. Takové tradice tvoří naši osobní identitu. Cirkus k člověku vždy patřil. Já jsem vyrostl na Cirkuse Humberto. To mě přivedlo k cirkusovému umění jako takovému. Už v šesti letech. Nejsem z cirkusové rodiny, ale ze zemědělské. Měli jsme doma zvířata.

Já také vyrostl v rodině, která měla ve chlévě krávy, ovečky, kozy a venku psa. A vím, že některá zvířata milují hru. Když jde o to, naučit něco zvíře, tak nejde o drezuru ve zlém slova smyslu, ale o hru, kterou má určitý zvířecí druh v oblibě. Například pes a jeho radost z aportování.

Přesně tak. Život se zvířaty, to je pro mě doslova životní pozlátko. Postupem času jsem se naučil žonglovat, dostal jsem se k Berouskům, nasál jsem atmosféru a život, který je velmi blízký tomu, co jsem zažíval jako dítě v rodině zemědělské. Furt makáte. Každý den. Je to obrovská řehole. Zvířata potřebují každodenní péči. Narodí se vám malí medvědi, tak si je berete domů a krmíte mlékem z láhve. Stejně jako v zemědělství. Narození hříbě nebo štěně, to je vždy nový člen rodiny. Dnes i králík. Tohle je něco, co tady stále je. Jenže mnoho cirkusů se uzavřelo natolik, že najednou nevidí, co se děje. To je velká škoda. K tradičním číslům, která si tradiční cirkusové rodiny předávaly z generace na generaci, nedokáží přidat to nové, co přináší doba. Nedokáží to přetavit do něčeho, co by bylo pro diváky atraktivní. A tak vzniká nový cirkus. Že to jde, skloubit tradiční cirkus s novým cirkusem, ukazuje Cirk Ronaldo. Měli jsme ho už před dvěma lety v programu. Jsou z tradiční cirkusové rodiny, ale chtěli začít cirkus skloubený s divadlem. Včera jsme o nich mluvili s Petrem Formanem. A potvrdil nám dobrý záměr, když je chceme přivézt za dva roky zase do Ostravy s číslem, ve kterém starý Ronaldo vyhazuje všechny ze šapitó, že zkrachoval. A začíná od začátku. Je to velice dojemné představení, ve kterém vlastně vypráví svůj příběh pozpátku. A graduje to až do čísel, ve kterých byli na té největší úrovni. V té chvíli vrací do produkce divadlo, umění. A potvrzuje to, co jste říkal, že zvířata do cirkusu patří, když dělají to, co je baví, když si přirozeně hrají s člověkem a člověk s nimi.

Mám takový sen, který vychází z toho, jak se v cirkuse ukazovalo, co dovedou předvádět zvířata. A můj sen je o tom, že člověk ukáže šimpanzům, co dokáže na laně. Pro ně je to známá věc, na liánách řádí odmalička, jen neumí to, co umí špičkoví dnešní provazochodci. Dnes může člověk překvapit šimpanze tím, co všechno on sám umí na laně. Budou to šimpanzi rádi napodobovat? Naučí člověk šimpanze salto na laně? To je můj sen. Jako atrakci v Novém cirkuse bych to moc rád viděl.

Tak to nevím. Zatím neznám nikoho, kdy by se šimpanzi dokázal udělat soudobé cirkusovo-divadelní představení. Nicméně významná francouzská Cirque Aïtal má koně a krkavce, černého koně a černého krkavce v představení. Je to velice dojemné, emotivní představení, které se vrací zpátky k tradici. Je v tom kus divadla. Je to až za hranou vnímání člověka. Další věc, kterou jsem viděl, je žonglér hrající si se psem. Velice hravé a veselé představení. Funguje to. Všechno je o tom, že majitel cirkusu se natolik napojí na to zvíře, že ono je ochotno hrát si s ním před lidmi. Musí se najít někdo, kdo bude mít šimpanze od narození jako člena rodiny, cirkusové rodiny, jako to známe třeba s papoušky, kteří dnes v novém cirkuse ukazují, co všechno jsou schopní se naučit.

Je ještě něco, co byste rád vzkázal potenciálním divákům?

Samozřejmě bych rád všechny pozval na program, který najdou na našich webových stránkách www.cirkulum.cz, moc se těšíme na diváky, a doufáme, že do začátku letošního programu se počasí umoudří.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.