Hudbou chci předávat upřímnost, autenticitu, lásku a radost, říká písničkářka Aneska po vydání debutu Feelings Place

V loňském rozhovoru pro Ostravan jste tvrdila, že cílem vašeho debutu bude „ukázat, že jsme různorodé bytosti a nepatříme do žádné škatulky.“ Myslíte si, že se vám to povedlo?

Nevím, jestli to můžu objektivně posoudit, ale věřím, že ano. Záleží na posluchačích, co si z mé hudby odnesou, zda se nechají inspirovat, aby se z těch škatulek vymanili. Mám pozitivní ohlasy, takže si troufám říct, že se mi to daří.

Proč se tedy obecně vzato v těch škatulkách jako lidé tak rádi pohybujeme? To znamená, že stále posloucháme stejné interprety, zastáváme stále stejné názory, pohybujeme se ve stále stejném kolektivu lidí, nechceme se učit či přijímat nové názory a vidět věci z jiných úhlů pohledů…

Já bych neřekla, že chceme v těch škatulkách být, ale možná máme strach z nich vycházet do neznáma. A to nás podle mě omezuje. Stejně jako děti chtějí od rodičů neustále poslouchat tu jednu konkrétní pohádku, ve které si něco našly, vědí, že končí dobře a uklidňuje je, tak možná i dospělí nějakým způsobem v těch škatulkách hledají jistotu. A to je v pořádku. Jen já osobně si myslím, že je dobré z těch škatulek vycházet a nějakým způsobem se obohatit. Proto sama sebe nechci omezovat nějakými žánry či kategoriemi. Někdy mám náladu na rock, někdy na folk. A můžu zároveň propojit různé lidi, kteří by se spolu třeba jindy nesešli. Hlavně je to o konkrétních emocích, které má daná píseň předat, a to je podle mě to hlavní.

Jakým způsobem jste vybírala písně, které na album zařadíte? Řídila jste se spíše intuicí, nebo jste si předem vytyčila určitý cíl a k tomu jste se snažila přiblížit?

Chtěla jsem na albu mít písničky, které v sobě ukrývají spoustu emocí, a ty se mi lépe vyjadřují v angličtině. Když jsem album začala nahrávat, neměla jsem takových písniček ještě moc, takže výběr byl celkem snadný. Nakonec jsem ale ještě na poslední chvíli dvě anglické písničky dopsala. Through Your Eyes a Light vznikly strašně rychle v době nahrávání celého alba a já jsem cítila, že je tam ještě musím dát. Bylo to natěsno, ale jsem za ně moc ráda.

Míváte často poslední slovo při konečné podobě písní, při aranžování a podobně, nebo si raději necháváte poradit od členů vaší kapely, spolupracovníků?

Řekla bych, že v zásadě je to na mě, ale nejsem ten typ, který by chtěl všechno dělat sám. Takže zatím jsem vždycky písničky konzultovala i se svým producentem Vadimem Pekárkem a kapelou, ptala jsem se jich na jejich názory. Hodně mě inspirují a moc si naší spolupráce vážím. Hlavně mám pocit, že Vadim je snad jediný člověk na světě, kterému nahraji píseň a on přesně ví, o čem je a co má ta píseň sdělit a předat. A za tuhle naši spolupráci jsem nesmírně vděčná.

Aneska. (Foto: Michal Szydłowski)

V předchozím rozhovoru jste také říkala, že vše děláte s určitým záměrem. Bylo tedy už předem jasným plánem, že za sebou zařadíte písně Singing a Happy Song? Tedy dvě skladby, které jsou hned na první poslech pohodové, povzbudivé, řekněme letní, a svou náladou se odlišují od ostatních?

Ano, to je pravda. Snažím se vše, jak ve svém životě, tak v hudbě dělat s určitým záměrem. Ovšem píseň Singing a Happy Song jsem nepsala se záměrem, aby třeba na sebe nějak navazovaly. A i když píseň Happy Song není vlastně pro mě vůbec veselá a povzbudivá, je krásné, že vy ji tak vnímáte a vyvolává u vás pozitivní emoce.

Ve skladbě Song for Veronika se zabýváte problematikou samoty a vyloučení z kolektivu. Co tedy jako lidé přehlížíme, když podle výzkumů se více než 40 procent z nás cítí osamělých, zatímco jsou denně posílány desítky miliard vzkazů přes WhatsApp? Jinými slovy stejné technologie, díky kterým můžeme komunikovat s lidmi, kteří jsou od nás vzdálení tisíce kilometrů, nás oddalují od těch, které máme v naší blízkosti…

Možná to není o tom, že bychom my jako lidé chtěli něco přehlížet vědomě, ale možná nás jen dnešní svět trochu tlačí do nějakého kolotoče povinností a honbou za úspěchem, a přitom by stačilo se jen na chvíli zklidnit a vnímat naše blízké, co prožívají. Věřím, že já a moji blízcí si na sebe vždy najdeme čas a věnujeme si dostatek pozornosti a lásky. A popravdě tahle píseň je právě taková malá připomínka pro mou nejlepší kamarádku Verunku, že i když v dětství a dospívání cítila pocity samoty a vyloučení z kolektivu, tak teď už nemusí, protože má mě a plno dalších skvělých lidí.

Španělsky zpívaný úryvek „Busco mi destino“ ze skladby Singing můžeme přeložit i jako, že hledáte smysl života. V čem tedy vidíte váš smysl života? Proč bychom měli hledat smysl života?

Dle mého názoru nemusíme hledat smysl života. Podle mě je smysl života prostě žít. Možná to pro někoho bude trochu klišé, ale já to tak opravdu cítím. Protože ve slově žít je vlastně zahrnuto vše, co milujeme, co nás naplňuje. Takže když budeme žít naplno, život nás dovede k tomu, co nás naplňuje. Pro mě osobně je to hudba, pro někoho jiného to může být třeba nějaký sport, práce, rodina.

Aneska. (Foto: Michal Szydłowski)

Je nějaké téma, které byste chtěla zpracovat, ale dosud se vám to nepodařilo tak, abyste byla s výsledkem spokojena?

… přemýšlím, ale myslím si, že ne. Asi mám takovou zvláštní, snad pozitivní, vlastnost, ale pokud se mi v hlavě zrodí nějaký nápad, tak nad ním začnu pracovat a pak se mi to splní.

V promo zprávě se uvádí, že při vystoupeních nabízíte divákům náhled do vašeho srdce. Co byste tedy chtěla, aby tam fanoušci viděli?

Hned mě napadá, aby tam lidé viděli upřímnost, autenticitu, lásku a radost. Jelikož tohle vše bych chtěla hudbou předávat. Ano, někdy je to celkem náročné, jelikož píšu hodně osobní písně z mého života a třeba píseň Křivda popisuje můj příběh s anorexií, takže vždy když tuto skladbu zpívám na koncertech, cítím se trochu nahá před posluchači, jelikož sdílím kus ze sebe. Ale hlavně chci, aby lidé u mé hudby cítili radost a lásku, kterou vždy cítím, když napíšu nějaký song u sebe v pokojíčku.

Prezentujete se také poměrně netypickým a mnohoznačným logem. Můžete objasnit, co jednotlivé prvky označují?

Logo má znázorňovat jednotlivé části mé bytosti a vytvářely jsme ho s mojí kamarádkou a grafičkou Nelou Štýbarovou. Jelikož mi hodně blízkých přátel a teď už i hodně lidí na koncertech říká, že jsem takové sluníčko, v logu vidíme část slunce, ale vidíme i část měsíce, jelikož kdyby si člověk neprošel i těžkými a bolestnými věcmi, nikdy by se neodhodlal k tomu zářit.

Co nyní považujete za vaši největší hudební výzvu?

Ráda si dávám výzvy a hlavně v hudbě, ale poslední dobu jsem přišla na to, že není dobré moc spěchat a hnát se za dalšími a dalšími hudebními výzvami. Mám pocit, že ty nejkrásnější věci v hudbě a v životě přijdou samy. Vždycky jsem chtěla vyhrát nějakou hudební cenu a minulý rok se mi tahle výzva splnila mnohonásobně, jelikož jsem vyhrála Europe Music Awards a tento rok Prague Music Awards, což jsem vůbec nečekala. Další velká výzva bylo album a za velkou metu jsem považovala mít smlouvu u vydavatelství. A Feelings Place vyšlo pod labelem Championship Music.

Tím však určitě nekončíte…

Samozřejmě už mám další hudební plány a mezi další výzvy patří nahrání druhého alba, které bude čistě české a folkové. Také mám v šuplíků hodně hudebních duetů. Kromě toho chci v hudbě věnovat pozornost i tvorbě pro děti a projektu Zpěvulenka, se kterým máme na léto již domluveno několik koncertů a tři vystoupení na Colours of Ostrava. Ovšem mým hlavním cílem je tvořit smysluplnou hudbu, kterou bude poslouchat co nejvíce lidí a která jim bude dělat radost.