Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Balady s hudbou Zuzany Lapčíkové zahájily novou éru ostravského baletu

Balady s hudbou Zuzany Lapčíkové zahájily novou éru ostravského baletu

29.10.2013 Divadlo

Nová taneční inscenace Balady je prvním představením, pod kterým je podepsána nová šéfka baletního souboru Národního divadla moravskoslezského Lenka Dřímalová. Představení aspiruje na jednu z událostí sezóny. Vrcholné uznání zasluhuje i hudební složka inscenace.

Taneční drama Balady s živou hudbou a zpěvem Zuzany Lapčíkové  uvedl soubor baletu Národního divadla moravskoslezského v premiéře 19. září. Libreto napsala Zuzana Lapčíková společně s choreografkou a režisérkou inscenace Hanou Litterovou. Autorky čerpaly z lidových balad, písňových příběhových skladeb, a vytvořily dílo, kterém po světové premiéře na scéně Národního divadla v Brně získalo řadu prestižních cen: bylo vyhlášeno českou baletní inscenací roku, získalo Cenu za autorské dílo v rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby 2008 a Cenu Sazky a Divadelních novin za režii a choreografii v kategorii taneční umění. Zuzana Lapčíková byla  za hudbu k baladám nominována na Cenu Alfréda Radoka 2006.

Ostravskou inscenací Balad byla zároveň zahájena další éra v historii ostravského baletu NDM, neboť byla uvedena již pod vedením nové šéfky baletu, choreografky a taneční pedagožky Lenky Dřímalové.

Příběh Balad je velmi dramatický, plný lásky a vášně. A jak bývá často v lidových baladách zvykem, končí tragicky. Pro vyjádření děje tanečním pohybem je však libreto velmi nosné, plné možností k projevu emocí řečí těla.

Základní linka příběhu je docela jednoduchá: nevěsta, která se těší na svatbu se svým milovaným, se těší na milostné splynutí v manželském objetí. Její matka však zjistí, že snoubenec její dcery je jí nevěrný již před svatbou. Ženichova milenka se navíc objeví mezi svatebčany, a nakonec ji i svého manžela přistihne nevěsta při milování ve stodole. Děj pak při různých zpětných ohlédnutích do osudů protagonistů příběhu spěje k tragickému konci.

Oblékat folklór do baletního hávu je ošidné

Zuzana Lapčíková a Hana Litterová dobře vědí o ošidnosti jevištního zpracování folklorní látky. Oblékat lidovou píseň do divadelního hávu, přenášet ji na jeviště, to sebou nese řadu nástrah. Je nutno říci, že přes všechnu, a dá se říci, nejvyšší kvalifikaci se ani tyto dvě autorky nevyhnuly zbytečnému ilustrování textu lidové písničky pantomimickým předváděním toho, o čem se v písni zpívá. Jde však o záležitosti ojedinělé, a pokud se jednotliví herci-tanečníci v těch okamžicích, o kterých je řeč, více soustředí na vyjádření vnitřních pocitů jednajících postav, bude nedostatek minimalizován.

Zejména na představitele hlavních postav je kladen velký nárok v oblasti činoherního herectví, neboť se nejedná o čistě balet, ani o moderní výrazový tanec, ale inscenace je postavena v duchu syntetického tanečního divadla.

Juliánu, matku nevěsty,  hrají a tančí v Olga Borisová-Pračíková v alternaci s Lucií Skálovou. Kateřinu, dceru Juliány a nevěstu představuje Barbora Kaufmannová v alternaci Chiara Lo Piparo, Jana, ženicha Kateřiny hraje a tančí Michal Lewandovski v alternaci s Vladimírem Vašků a Marinu, Janovu Milenku, ztělesnily Giulia Benotti a Petra Kováčová. Všichni vyjmenovaní naplnili svůj herecký a taneční projev energií a emocemi v takové míře, že se publikum nedokáže ubránit dojetí i nadšení. Kontakt s hledištěm však zdárně navazují i všichni ostatní účinkující.

Choreografka Hana Litterová vychází z lidových tanců, které jsou ve zlomcích předvedeny v původní podobě, případně z jejich tradičního zpracování známého z vystupování folklorních souborů odvozuje taneční projev postav v okamžicích stylizovaného zpracování vnitřních emocí.

Hudba by si zasloužila vydání na CD

Vrcholné uznání zasluhuje hudební složka inscenace. Kvarteto ve složení Zuzana Lapčíková (cimbál, zpěv), Josef Fečo (kontrabas), Otto Hejnic v alternacích s Kamilem Slezákem nebo Milošem Dvořáčkem a saxofonista Michal Žáček zastupovaný také Štěpánem Flagarem nebo Petrem Kovaříkem hrají úpravy lidových písní pro jazzový kvartet způsobem, který zasluhuje vrcholný obdiv, a sama hudební složka si jistě zasloužila vydání na zvukovém nosiči. Do svých hudebních knihoven by si jej zcela jistě s radostí zařadili folkloristé i milovníci  jazzu.

Inscenace Balad v ostravském provedení si zcela jistě zasluhuje podobně vysokého počtu repríz, kterého se dočkala v Brně, kde se hrála více než třicetkrát.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.