Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Originalita a kvalita se z tohoto světa postupně vytrácejí, říká Alesh A.D. z Ravenoir po vydání alba Nocturne

Originalita a kvalita se z tohoto světa postupně vytrácejí, říká Alesh A.D. z Ravenoir po vydání alba Nocturne

7.11.2024 13:14 Hudba

Studiový projekt Ravenoir, jehož duší je Alesh A.D., přichází s dalším albem. Jmenuje se Nocturne a dle autora je emotivní, epické a baladické. Nepochybně to souvisí s faktem, že rodák ze Studénky zastává názor, že metalová hudba nemusí být o rychlosti. Alesh A.D. dále prozradil, proč Ravenoir nefunguje jako standardní hudební těleso, a rovněž jsme se zabývali otázkou, proč někteří čeští interpreti dokážou vyprodat tuzemské haly i stadiony, zatímco mnohé koncerty mladých kapel se odehrávají v poloprázdných klubech.

Zvětšit obrázek

Ravenoir na snímku z roku 2024.
Foto: archiv Aleshe A.D.

Poznávacím znamením skladeb na novém albu Ravenoir je to, že jsou spíše pomalejší, potemnělé a přestože metalové prvky obsahují, rozhodně nejde o klasické blackmetalové sypačky jako u většiny písní na předchozích deskách. Proč?

Ano, to máš pravdu. Vždycky jsem inklinoval a autorsky měl blíže ke skladbám pomalým, táhlým a ponurým. Ty jsou dle mého názoru na všech předchozích albech Ravenoir těmi nejsilnějšími kousky. Hudební obsah předchozích počinů byl vyvažován jak rychlými skladbami, tak i těmi pomalými. Tentokrát při psaní materiálu pro čtvrté řadové album Nocturne jsem měl ovšem jasno hned na začátku. Osobně si dlouhá léta myslím, že metalová hudba nemusí být nutně jen o rychlosti. Samozřejmě nemusíte se mnou úplně souhlasit, ale takto se na věc já dívám. Řekněme, že v mém případě jde o přirozený skladatelský a hudební vývoj, ke kterému jsem směřoval s každým svým dalším počinem.

Mnohé ze skladeb jsou takřka melancholické, velmi ponuré a nelze přeslechnout ani určitou hororovou atmosféru. Byl tohle od počátku tvůj záměr, nebo ses k tomuto výsledku dopracoval během tvořivého procesu?

Melancholie, syrovost i potemnělost byly, jsou a vždy budou pro tvorbu Ravenoir nezbytnými ingrediencemi. Nebylo to z mé strany záměrné, v podstatě se ale jedná o jakýsi charakteristický znak a řekněme autorský rukopis, do kterého jsem za těch pětatřicet let na hudební scéně dozrál.

Když se ohlédneš, máš pocit, že jsi skladby na Nocturne připravoval v jiném rozpoložení, než tomu bylo u předchozích alb?

Každé album Ravenoir je vždy otiskem daného období, ve kterém právě vznikalo, a stejně tak tomu je i v případě Nocturne. Až s odstupem času mám vždy možnost vyhodnotit album jako celek. Jsem stejně spokojen se všemi dosavadními alby, které jsem vytvořil, a již nyní cítím, že Nocturne je pro mne jakési opus magnum. Je velmi hluboké, silně emotivní, epické a baladické. Ke komponování vždy přistupuji stejně.

To znamená?

Mám za to, že výslednou podobu a celkovou atmosféru alba vždy odráží a ovlivní až období realizace. Samozřejmě také hraje důležitou roli společná chemie členů, kteří dílo nahrávají. Nocturne je z mého pohledu takové, jaké mělo být. K tomu bych ještě jen krátce dodal vysvětlení, týkající se obsahu tohoto alba. Ať už po skončení našeho pozemského bytí má následovat peklo, ráj, reinkarnační proces či cokoliv jiného, téma smrti se týká úplně každého z nás a právě tohle je primárním námětem a myšlenkou alba Nocturne. Někdo by zajisté mohl namítnout, že toto téma v textech je již dávno jakýmsi klišé. V mém případě se jedná o zcela osobní a hluboké zamyšlení nad tímto tématem. Žádné hromady tlejících mrtvol však zde nečekejte, spíše smuteční poezii, kterou podbarvuji temné a tesklivé melodie.

Dá se upřesnit, zda jsi u nahrávání upřednostnil první verze skladeb, nebo jsi spíše ten typ muzikanta, který nahraje více verzí dané skladby a pak s odstupem času vybíráš tu nejlepší variantu?

Jednoznačně sázím na prvotní verze a hudební nápady, které se objevují znenadání. Ty jsou typicky nejsilnější. Nechávám je nějaký čas uzrát a později se k nim vracím. Pokud jsou pro mě zajímavé i s odstupem času, začnu na nich znovu pracovat a dotvářet je k obrazu svému. Druhou věcí je aranžování ostatních hudebních nástrojů, jako například smyčcové, klavírní party a v neposlední řadě je to pak frázování textu do skladby. Tohle už je proces na delší čas a nad tímto musím přemýšlet mnohem více. Nicméně finální podobu skladby slyším v hlavě dříve, než je dokončená.

Co následuje potom?

Pak se k oné představě skladby musím jen přiblížit. Někdy je přetlak hudebních nápadů natolik intenzivní, že se nemohu soustředit absolutně na nic jiného. Před nedávnem jsem si řekl, že bude dobré si na nějaký čas od muziky odpočinout. Přišel jsem však na to, že to v mém případě není možné, a pociťoval jsem doslova abstinenční příznaky. Vždycky jsem myslel, že muzika je jen koření života a dokázal bych bez ní existovat. Dnes však mohu s jistotou konstatovat, že psaní muziky je nedílnou součástí a drogou mého života, bez které si život opravdu nedokážu představit. Alespoň tedy prozatím ne.

Velmi zdařilá jsou na albu kytarová sóla. Třeba to druhé v Aura of Death má trochu nádech sólové tvorby Martyho Friedmana…

Ty jsou vizitkou mého věrného přítele Jiřího Hába, se kterým vždy společně konzultujeme potřebnou náladu kytarového sóla ve skladbě. Jiří je naprosto fenomenální hráč kytarových sól a ty jsou bezesporu ozdobou skladeb.

Ve dvou skladbách ti s vokály pomohla zpěvačka Andrea Baslová. Proč ti pro jednotlivé písně pasoval zrovna její hlas?

Původně jsem nezamýšlel zakomponovat na album ženský vokál. Nicméně při průběžném poslechu demoverzí skladeb mě napadlo, že by jistý kontrast mého řevu doplněný ženským sborem a právě v těchto dvou skladbách mohl být dobrý nápad. Myslím si, že se nám povedl velice krásný a temný duet. S Andreou jsem spolupracoval už v minulosti v mém tehdejším projektu The Squirm a barva jejího hlasu ve spoustě nahrávek se mi vždy moc líbila. Tak proto jsem oslovil právě ji.

Uvažuješ o tom, že by k některé z písní vznikl videoklip?

Zcela upřímně, přesto, že jsou dnes možnosti pro vznik a tvorbu kvalitního videa v podstatě neomezené, já v tomto ohledu úplně nevidím smysl, stejně tak jako v aktivní koncertní činnosti. Zřejmě mám na to trochu jiný názor než většina z řad hudebníků nebo hudebních přívrženců. Všechno je to o investování času, energie a samozřejmě finančních prostředků do něčeho, co pro mě není až natolik důležité a ani efektivní. Ravenoir si od svého počátku žije svým životem, který se vymyká standardu regulérně fungujícího hudebního tělesa a tak tomu zůstane i nadále.

Sice říkáš, že v aktivním koncertování nevidíš smysl, přesto se zeptám. Dostáváš hodně nabídek na koncertní vystoupení Ravenoir? Je reálný ojedinělý koncert Ravenoir na nějakém větším tuzemském festivalu jako Brutal Assault nebo Obscene Extreme Festival?

Dříve jsem dostával nabídky na koncertní vystoupení Ravenoir, ale po zveřejnění mého postoje ke koncertní aktivitě tyto nabídky ustaly. Nicméně otázka na téma koncertování je mi kladena velmi často, v podstatě v každém rozhovoru. Dokázal bych si reálně představit vystoupení Ravenoir na festivalech, které jsi zmínil a nabídku z jejich strany bych rozhodně neodmítl. Zcela ojedinělé vystoupení na hudebních festivalech, které mají svou vysokou úroveň, bych si představit dokázal. Tím samozřejmě nechci v žádném případě znevažovat jiné a třeba i menší festivaly, které jsou také kvalitní. To rozhodně ne.

Cítím však v té odpovědi pověstné „ale…“

Osobně mi však přijde efektivnější vystoupit jednou za iks let na velkém a prestižním festivalu, na který se sjíždí návštěvníci z celého světa, než donekonečna obrážet klubovou scénu s upadající návštěvností a zájmem jen hrstkou pivem posilněných jedinců s mobilními telefony v ruce. Přiznejme si upřímně s rukou na srdci, že to zkrátka v dnešní době takto je. Samozřejmě si však na nic nestěžuji a říkám jen to, co si myslím, a dělám jen to, co mě naplňuje a má pro mě nějaký smysl. Takže resumé: Třeba jednou, někdy, někde na některém z hudebních festivalů Ravenoir vystoupí. To ukáže čas.

Čím si tedy vysvětlit ten nepoměr mezi tím, že mnozí čeští interpreti jsou schopni vyprodat tuzemské haly i stadiony, zatímco na koncerty mladých kapel přijdou sotva jednotlivci? Asi to není pouze tím, že ty starší se na hudební scéně pohybují několik desítek let a nevzdaly to a ty nové nedokážou vymyslet nápaditý song…

Těžko říct, v čem je nepoměr. Každé zboží má nakonec svého kupce. Snad je nezájem větší než zájem, nabídka převyšuje poptávku, kvantita válcuje kvalitu a nevkus drtí vkus? Opravdu nevím. Často si kladu otázku, kdo jednou budou nástupci za hudební ikony, které položily základy metalové muziky a jejichž tvorba po několik desetiletí formovala několik generací. Necítím se býti mentorem, který by měl právo cokoliv soudit. Mám však pocit, že originalita a především kvalita se z tohoto světa postupně vytrácí. Za ta dlouhá a dlouhá léta už bylo muzikou vše řečeno, zkomponováno, nahráno a neexistuje nic, co by to či ono nějakým způsobem něco nepřipomínalo. Nejsem si ani zcela jistý, zda vůbec jednou bude mít metalová muzika v mladších generacích pokračování. Hudební i výtvarné umění lze v současné době tvořit pomoci artificial intelligence. Této formě umění já však nerozumím a zdá se mi to poněkud děsivé.

Co písně z alba Nocturne znamenají pro budoucnost Ravenoir?

Nocturne považuji rozhodně za dosti přelomové album ve své tvorbě. Každé album se dotýká jiného tématu a všechna se od sebe v něčem liší. Přesto je všechna pojí jistá pochmurná a syrová nálada. Stalo se jakýmsi nepsaným pravidlem, že přivádím každým rokem na svět nové album, a také to, že ve fázi vydání alba aktuálního začínám pracovat na materiálu pro následující titul. Stejně je tomu tak je i nyní.

Co tedy lze o plánovaném albu prozradit?

Při psaní materiálu pro páté řadové album jsem se rozhodl jít tentokrát cestou experimentu a zcela vědomě a bez obhajoby rezignuji na typické metalové vyznění. Přesto, že je tento hudební žánr pro tvorbu Ravenoir charakteristický, chci pod tímto názvem i do budoucna svobodně tvořit tak, jak to momentálně cítím. Rozhodl jsem se tentokrát nahrát dílo čistě instrumentální, atmosférické a částečně minimalistické s použitím ambientních zvuků, akustické kytary, klavíru a violoncella. Chystané album ponese název Labyrinth of Illusions a budu jej s největší pravděpodobností nahrávat úplně sám.

Máš pocit, že i hudební scéna se v posledních letech proměňuje?

Ta se každopádně mění. Nejsem si ovšem jistý, jestli je to k lepšímu, nebo horšímu. Osobně si myslím, že vztahy mezi kapelami nebo promotéry v tomto státě nebyly nikdy zcela ideální a na přátelské úrovni. Na scéně převážně figuruje závist, nepřejícnost a taková ta legrační arogance. Tuzemská hudební scéna je jen velmi malý rybníček s obrovským množstvím formací a přesyceným obecenstvem. Víš, já tohle nikdy nějak neřešil, snažil se tohle úplně vytěsnit a jít si za svým.

Co tě čeká v nejbližší době?

Jak už jsem zmínil, v nejbližší době se budu věnovat tvorbě hudebního materiálu pro následující páté studiové album Ravenoir. Jiné plány nemám.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.