Foto: Jiří Olszar, irockshock.net
Večer otevřela kapela Carpatia Castle z velmi vzdáleného Mostu. Kapela vyrážela do Karviné v šest hodin ráno a je tedy obdivuhodné, že celá koncert zvládla opravdu dobře. Během 45 minut předvedla strhující výkon a hned na úvod roztančila publikum.
Hudba Carpatia Castle je sice označovaná jako gothic rock, ale já v ní slyším i vlivy gothic metalu, folk metalu, keltského rocku i folkloru. Kapela nezapře inspiraci středověkem. Během jejich koncertu zazněly písně Carpatia, Bohemia, Kat Mydlář aj. Zavěrečné písně Hejsek a Jsme to my pěkně rozpáradily a roztančily publikum.
Zpěvačka Carpatia Castle Veronika Dubníčková. (Foto: Jiří Olszar, irockshock.net)
Zpěvačka Veronika Dubníčková i přes určitou zdravotní indispozici předvedla kvalitní a strhující výkon. I přes všechna tato pozitiva jsem bohužel zaznamenal problémy se zvukem na počátku vystoupení. Něco občas zaskřípalo a nebylo to vůbec příjemné. Přesto se zvukařům již během koncertu kapely Carpatia Castle podařilo zvuk vyladit a vyčistit. Takže dál už koncert probíhal bez těchto problémů.
*
Ve 20:15 přišla na pódium ostravská kapela Colosalist, která je na scéně už déle než deset let. Frontmanem tohoto hudebního uskupení je jeden z původních zakladatelů legendární metalové kapely Silent Stream Of Godless Elegy. Kytarista a zpěvák Petr Staněk svým způsobem navazuje na původní tvorbu Silentů z let 1996 až 2001.
Petr Staněk z Colosalist. (Foto: Jiří Olszar, irockshock.net)
Z koncertu Colosalist vanul duch původního doom metalu s mrazením po celém těle. Koncertu vévodil kvalitní zvuk a tajemná atmosféra, jež mi připomněla jednu knihu s hororovou tématikou od australské spisovatelky Darcy Coates, kterou jsem v těchto dnech dočetl.
Kapela zahrála i staré pecky z prvních alb od Silentů, například Ugly Jewel nebo Shadow a další skladby. Publikum okamžitě reagovalo bouřlivým jásotem a potleskem. Petr Staněk představil v Karviné i několik zcela nových skladeb a avizoval nahravání nového alba Colosalist, kterého se dočkáme v přištím roce. Kapela hrála hodinu a několikrát přidávala. Publikum ji nechtělo vůbec pustit z pódia. A já se tomu nedivím. Byl to opravdu vyjímečný koncert. Jeden z těch nezpomenutelných.
*
Závěr patřil mistrům, tedy kapele Euthanasia, která rozhodně nepatří pouze do žánrové škatulky doom metal, což ostatně potvrdil i zakladatel a samotný frontman kapely Robert Kyselica znamý v metalovém světě pod přezdívkou Sikki. Ten během koncertu ukázal, že od počátku jim byla žánrová škatulka doom metal velmi těsná, že oni sami byli vždy spíše melodici.
Euthanasia. V popředí frontman Sikki. (Foto: Jiří Olszar, irockshock.net)
Kapela otevřela svůj koncert písní Peklo na zemi z prvního dema z roku 1994. Píseň o lidech, kteří vládnou a stále chtějí války a peklo na zemi, jakoby za těch třicet let vůbec nezestárla. Naopak je stále aktuální i v této podivné a šílené době.
Nasledovala píseň Dance of Grave z prvního alba Thoughts on Living, které vyšlo v roce 1999. Celou dramaturgii jejich užasného koncertu hrávě zvládl frontman, byskytarista a zpěvak Sikki, který na pódium postupně během dvouhodinového vystoupení pozval a představil některé bývalé členy Euthanasie.
Euthanasia. (Foto: Jiří Olszar, irockshock.net)
Mezi prvními hosty byl kytarista Yabback-Žabák, který dnes působí v další havířovské kapele Antigod. Nebo kytarista Franta i Petr Šmukař zvaný také Pedy, který se během koncertu představil nejprve jako skvělý baskytarista a poté přešel na kytaru, což bylo ještě působivější. Pedy dnes působí v grindcorové kapele Kožis. Další písně postupně představil Sikki, například White Lies a Identity z alba Requiem: Songs For… z roku 2004. Kapela se postupně propracovala až k poslednímu albu IV, které vyšlo v roce 2011. Koncert skončil až půlnoci.
Euthanasia. (Foto: Jiří Olszar, irockshock.net)
Co dodat na závěr? Za prvé, místo. Hard Cafe je opravdu velmi zvláštní klub. Lidé jsou zde úplně všude kolem pódia a z pódia je vidět také uplně všude. Tedy žádná nudle, kde se lidé na sebe tlačí a jsou otrávení z toho, že třeba vůbec nevidí svou oblíbenou kapelu na pódiu.
Za druhé, atmosféra. Ta byla vynikající. Před pódiem se zvedal les rukou jako na nějakém velkém festivalu. Vládla zde opravdova radost z kvalitní metalové hudby, která nezná mezí. Jakoby ty dvě hodiny výročního koncertu neměly záčátek ani konec.
Za třetí, Euthanasia. Ta je vskutku jedinečná. Což dokazují bohaté aranže, kvalitní zvuk a prvky řady hudebních stylů, které lze v jejich tvorbě slyšet, tedy například doom metal, folk metal, progresivní metal, gothic metal, ale i progresivní rock a prvky folkloru. Kapela svou hudbu dělá srdcem, a je to znát. Dotýká se nás někde pod kůži a vyvolává chvění, které je věčné jako každá existence ve vesmíru.