Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Letní byt Těšínského divadla je pouhým mlhavým oparem, který rychle a beze stopy vyvane

Letní byt Těšínského divadla je pouhým mlhavým oparem, který rychle a beze stopy vyvane

27.4.2025 08:12 Divadlo

Česká scéna Těšínského divadla již dokázala v minulosti několikrát příjemně překvapit. Zejména zdařilá byla předchozí premiéra, neokázalá adaptace Máchova Máje v režii Vladimíra Morávka. Bohužel premiéra komedie Letní byt, která vyšla z péra dalšího z klasiků, Carla Goldoniho, sice pobavila, nedovedla však diváka k hlubšímu prožitku. Letní byt v režii Václava Klemense přinesl líbivou podívanou plnou lákavých vjemů, ovšem místo břitké satiry na měšťanskou okázalost jsme dostali nesourodou selanku, která působí až příliš staromilsky a modernímu divákovi se dokáže přiblížit jen málo.

Z inscenace Těšínského divadla Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek) Zvětšit obrázek

Z inscenace Těšínského divadla Letní byt.
Foto: Miroslav Pawelek

Dramaturg inscenace a zároveň ředitel divadla Petr Kracik zvolil na závěr letošní sezony divácky nepříliš známou komedii Carla Goldoniho Letní byt, která se původně skládala ze tří částí, z nich každá se vztahovala k letnímu bytu měšťanstva. První se zaměřovala na přípravy k odjezdu na letní byt, druhá se odehrávala přímo na letním bytě a poslední část navazovala na období příjezdu z letního bytu a důsledky, které z něj vyplývaly. Všechny tyto části byly ve výsledném představení zohledněny. Komedie jako celek byla poprvé koncipovaná na sklonku Goldoniho tvorby, přesněji v roce 1761. V této době již byla commedia dell’arte na ústupku (její vrchol byl v 16. a zejména pak v 17. století). Ovšem přestože se Goldoni snažil shodit masky ze svých postav a místo jejich předurčenosti k jednotlivým typům jim nabídl proměnlivý charakter, který často odkrýval společenské nešvary, v jednotlivých postavách můžeme nalézt jejich předobraz právě v typech commedie dell’arte.

Na scéně tak můžeme rozeznat celou škálu postav, které jsou již obdařeny určitou psychologií, ovšem stále se ještě plně nevymezily ze svých typizovaných šablon. Komedie Letní byt s lehkým posměškem nahlíží na módu 18. století, kdy si měšťané, po vzoru aristokracie, v létě odjížděli odpočinout na venkov, většinou je to však stálo nemalé jmění. To je i případ Leonarda (Ondřej Frydrych) a jeho sestry Vittorie (Eliška Adamovská), kteří si kvůli společenské prestiži vydržují komorníka (Tomáš Hába) a sluhu (Petr Sutorý). Jejich pominutá touha jet na letní byt je však zadluží. Nicméně zdánlivě bohatší měšťan Filippo (Zdeněk Hrabal) se svou dcerou Giacintou (Barbora Sedláčková), Filippovou sestrou a záletnou vdovou Sabinou (Lenka Waclawiecová) a komornou (Petra Frydrych) odjíždí na letní byt také, ovšem není zcela zřejmé, zda obě rodiny odjedou, neboť dochází k prvním společenským obtížím – a to kdo a s kým zasedne v kočáře.

Z inscenace Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek)

Všechny následující scény jsou již poznamenány nejen marnou snahou o dodržování společenských konvencí, ale zejména milostnými vztahy, které se zde odehrávají na několika úrovních. Kromě Leonarda, který miluje Giacintu, která jeho lásku opětuje, ale chce si svého nápadníka nejdříve pořádně prověřit, zde nalezneme další páry, ať už láskou opětované či neopětované – např. vdovu Sabinu nadbíhající mladému příživníkovi Ferdinandovi (Tomasz W. Przybyla) nebo Leonardovu sestru Vittorii, která by se ráda provdala za charismatického Guglielma (Denis Kuboň), jenž však pro změnu miluje již zasnoubenou Giacintu.

Jak bychom v těchto postavách nemohli vidět typy z commedie dell’arte? V postavách sluhů a komorných je možno spatřit odlesk proslulého Harlekýna či Kolombíny, v mladých zamilovaných pak vidíme Innamorata (milence), otec Giacinty má pak svůj předobraz v typu Pantalone. To se týká i všech vedlejších postav – Fulgenzio (Vítězslav Kryške) má prapůvod v Dottore (nabubřelém intelektuálovi), paní Constanza (Šárka Hrabalová) a její neteř Rosina (Bára Kuboň Vidomská) spolu se snoubencem Togninem (Kryštof Malec) pak dohromady tvoří další humorně typizované postavy.

Vše by v současném pojetí mohlo fungovat buď jako parodie výše zmíněného, nebo jako kritická satira většinové střední třídy, která dává na odiv každý moment svého života, kdy z věci naprosto banálních činí pozlátko. Dalo by se to přenést i do současnosti, kdy skrze filtry na sociálních sítích lidé poukazují na svou zdánlivou dokonalost, a to jen proto, aby okolí vidělo, že jsou součástí módních trendů. Ze zpracování režiséra Václava Klemense však není po zhlédnutí premiéry zřejmé, kterou cestou se vydal. Představení působilo líbivým, ale staromilským dojmem.

Z inscenace Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek)

Chyběla jakákoliv přidaná hodnota, která by diváky donutila zamyslet se nad pomíjivou okázalostí. Děj ustrnul v čase, na jevišti se odehrávalo několik tvůrčích pojetí dohromady, ovšem žádná cesta nebyla natolik autonomní, aby si svou pozici obhájila.

Některé z postav se pitvořily a nedokázaly přesáhnout svou typizaci určenou právě commedií dell’arte (sluha a komorník ztvárněni Hábou a Sutorým). Naopak Giacinta, ztvárněná výtečně Barborou Sedláčkovou, žila na scéně prchavým okamžikem, lehkou impresí, jepičím dojmem, kdy chvíli poletovala na jedné straně jeviště, chvíli se smála, posléze posmutněla, chmuřila se, zcela se poddávala svým rychle proměnlivým náladám. Dokázala na jeviště vnést „těšení se“ na letní byt. Ovšem ztvárnila na jevišti impresionistické divadlo, které v kombinaci s commedií dell’arte a klasickým komediálním pojetím působilo nesourodě.

Z inscenace Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek)

Co se však Těšínskému divadlu dlouhodobě daří, je vytvoření působivého jevištního prostoru. Přestože se premiéra konala v třineckém kulturním domě (prostory Těšínského divadla jsou stále v rekonstrukci), dokázal scénograf Jaroslav Milfajt vytvořit scénu, která však odkazovala spíše ke konci 19. století. Milfajt dokázal zprostředkovat scénu jak z městského sídla, kde ústředními prvky byly pohovka a toaletní stolek se zrcadlem, jakož i scénu z letního sídla, která byla v zadním plánu vyznačena oponou s lesní scenérií a v popředí se skládala zejména z dřevěného lehátka a stejně tak dřevěného stolu s několika židlemi navozujícími letní pohodu venkovského sídla.

To vše bylo v naprostém souladu se vzdušnými a barevnými kostýmy Tomáše Kypty, které jako by vypadly z obrazů impresionistického malíře Augusta Renoira. Zároveň podtrhly i rivalitu mezi Giacintou a Vittoriou, které v touze po okázalosti si nechaly ušít šaty podle poslední módy, aby se pak obě po příjezdu na letní sídlo objevily v totožných kostýmech, které odlišovala pouze barva. Hlavní milovník Leonardo se naopak objevil v padnoucím bílém sáčku, což kontrastovalo s jeho sokem Guglielmem, který měl na sobě ležérní letní pruhované sako, doplněné slaměným kloboukem. Sounáležitost k jiné, dávno již vzdálené generaci, pak završil kostým vdovy Sabiny, který hýřil všemi barvami a poukázal na jarmareční kýčovitost, čímž jen podtrhl záletný charakter samotné postavy.

Z inscenace Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek)

Jak jsem již zmínil výše, herecké uchopení postav bylo různorodé a působilo necelistvým dojmem. Přestože hlavní hereckou dvojici ztvárnil Ondřej Frydrych, který ztělesnil  Leonarda, a Eliška Adamovská, která si zahrála jeho sestru Vittorii, bylo na jejich výkonech poznat, že do těchto postav musí ještě dozrát. Troufnu si však odhadnout, že s každou další reprízou můžou předvést více a svůj prostor si v budoucnu jistě dokážou uhájit.

Naopak své kolegy zcela zastínila Barbora Sedláčková v roli zhýčkané Giacinty. Své osobité herectví již prokázala v roli Julie v tragédii Romeo a Julie, jež vznikla v rámci spolupráce České a Polské scény Těšínského divadla. Ztvárněním Giacinty jen potvrdila, že si dokáže stejně tak dobře poradit i s humornou polohou. Vytvořila postavu Giacinty jako rozmarnou mladou dámu, která je však energická, vrtošivá a podléhá svým náladám. Lze jí uvěřit, že by dokázala pobláznit dva mládence zároveň, stejně tak dobře dokáže manipulovat i se svým otcem Filippem. Herečka precizně ovládá i svou mimiku, kterou hraje i v momentech, kdy dialogy patří jiným postavám.

Z inscenace Letní byt. (Foto: Miroslav Pawelek)

Již tradičně herectví na vysoké úrovni předvedl Zdeněk Hrabal v roli Filippa, otce Giacinty. Tento charismatický herec patří k nejlepším členům hereckého souboru a s nabývajícími léty to jen potvrzuje. Ztvárnil dobrotivého, mírně naivního a lehce ovlivnitelného otce Giacinty, zároveň se však dokázal oprostit od předlohy Pantalona, lakomého a chlípného zbohatlíka, a dal své postavě poměrně proměnlivou charakterizaci, se kterou se diváci můžou ztotožnit snad nejvíce ze všech postav.

Pokud se divák chce pobavit, nasytit své smysly okouzlující scenérií, plnou impresionistických dojmů a postav z commedie dell’arte zároveň, nelze než Letní byt Těšínského divadla doporučit. Což ve výsledku potvrzuje divácký standing ovation, přestože byl pozvolný jako hra samotná. Nicméně pokud se necháte zlákat divadelní anotací z programu Těšínského divadla, která vás bude lákat na hořkou komedii Carla Goldoniho, která nastavuje zrcadlo době, můžete být zklamáni. Hořkosti je zde pomálu a scéna žije kouzlem okamžiku, jeho prchlivostí a také nebezpečím, že to, co vidíte, brzy zapomenete.

*

Letní byt. Autor: Carlo Goldoni. Režie a adaptace textu: Václav Klemens. Dramaturgie: Petr Kracik. Překlad: Vladimír Mikeš. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Tomáš Kypta. Hudba: Tomáš Rossi. Recenze je psaná z premiéry konané v sobotu 26. dubna 2025, uvedené Českou scénou Těšínského divadla v kulturním domě Trisia v Třinci.

Lukáš Kowala | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.