Album Elsewhere potvrzuje výjimečný tvůrčí potenciál okouzlující zpěvačky a skladatelky Niky

Starosti o to, jaký hudební styl nebo žánr na albu Elsewhere uslyšíte, pusťte tentokrát z hlavy. Niku nelze spoutat žádnými popisnými škatulkami. Je éterická a vždy si najde svou vlastní cestu, aby mohla říct všechno, co chce. Neznamená to žádnou zbytečnou komplikaci, Nika prostě jen umí proplouvat hudebními oceány a má jako vystudovaná skladatelka dost zkušeností, aby se vyznala a neztratila svůj směr. Nejvíc se asi blíží jazzu s občasnými názvuky soulu, funku a indie popu.

Pokud bychom přesto měli aktuální album porovnat s jejím debutem, můžeme konstatovat, že Elsewhere má šťavnatější a prokreslený zvuk s barevnějšími odstíny. Nové písně, jejichž autorkou (hudba i texty) je opět téměř výhradně Nika, mají často vášnivý drajv a víc si uvědomují svůj potenciál. Nika se nebojí experimentovat. Se zvukem si tajnosnubně pohrává, na druhou stranu se dokáže ve správnou chvíli vyhnout všemu zbytečnému a zatěžujícímu.

Vstup do nového alba nemohl být přesvědčivější. Little Spaces a Runnin´ jsou spektakulární a po všech stránkách strhující songy. Provází je vzrušující rytmický tep a nečekané proměny tempa a harmonie. Protikladné polohy má introspektivní éterická balada Home, jejíž záhadné harmonie a nebeské vokály se umí dotknout nejhlubších koutů duše. Nika má dar napsat i přímočarý hit, aniž by se podbízela banálními skladatelskými triky. Jedním z důkazů je úchvatná I Deserve To Be Calm, která stojí na střídání dvou akordů, zatímco její vrstevnatá vokální sazba zní jako mnohohlasý sbor.

Uvolněný styl s nádechem funky provází píseň Fender Love. Koneckonců, co je pro Niku poměrně konvenční, může být notným zdrojem inspirace pro jiné. I tady totiž umí překvapit, případně uvolnit prostor svým spoluhráčům, jak dokládá fantastické sólo klavíristy Pavla Dudy, které posluchače naplní pocitem radosti.

I´d Rather Not Tell You má zvláštní, nahořklou chuť a zasmušilou náladu, na níž se podílí chromatické akordické postupy. Jednou z nejniternějších písní alba je Sorrows – o bolestech, rozpuštěných něhou a kouzlem obyčejné radosti. Radost ostatně není jen o smíchu, ale o dobrém pocitu, který v sobě nosíme a prožíváme. Ostře rytmizovaná Abuser má až potměšilý výraz a neodolatelně svůdný taneční potenciál.

Zásadovou kritiku společenské netolerance slyšíme v textu písně Bi-What!, jejíž hudební ztvárnění je schválně nasládlé a zdánlivě bezstarostné. I takto mohou znít argumenty – beze zloby, vzteku a osobních útoků.

Dancing With the Ghost of You provází klavírní doprovod podobný kytarovému finger pickingu. Takto vypadá recept, jak se dát dohromady po ztrátě blízkého člověka. Něžně, pokorně a smířeně. Možná trochu škoda, že se zde zvuk akustické kytary nepromítnul – písni by docela slušel.

Závěrečná Soon As the Sun Is Coming Over má v sobě úlevu a naději. Každou písní Nika ukazuje, že se dokáže vyhnout stereotypu. „Píšu o věcech, které mě zasahují,“ říká o své nové kolekci Elsewhere.

Album je, co se textů i hudby týče, dospělejší a otevřenější. Svědčí o tom nové akustické nástroje jako saxofon, djembe či kytara a podobně i elektronické plochy a jemné, neomylné balance mezi komorním a atmosférickým zvukem. Po pěvecké stránce Nika svému hlasu víc naslouchá a volí neomylné polohy a přesné výrazové prostředky. Je expresivnější, důraznější a citlivější než na debutu.

Souvisí to dozajista s příběhy, které ve svých písních otevírá. Cirkulují v nich motivy odcizení, vnitřních bojů, hledání vlastní hodnoty, hněvu, zklamání a naděje. Elsewhere je album o vztazích, které neustále utváříme, ztrácíme, hledáme a někdy i ničíme. Je to silná, emotivní a upřímná výpověď mladé ženy, která má odvahu a obrovskou touhu pojmenovat ve svých písních zážitky, zkušenosti a věci, s kterými se můžeme taky setkat.

Nika se vyhýbá laciným konstrukcím, proto její album nezní vypočítavě, ale má jasný názor, racionální záměr a pevné základy. Na nahrávce se opět podíleli bubeník Jonáš Bjolek (má na svědomí i výtečný zvuk a produkci), klavírista Pavel Duda a baskytarista Nicolas Gatto. Dosud neměnné jádro kolem této tajnosnubné písničkářky je na novém albu semknuté. Jedna za všechny, všichni za jednu. K této synergické jednotě se přidali v některých písních i baskytarista Samuel Janko a saxofonista Kryštof Janáček.

Kdo si pořídí archaický produkt v podobě fyzického CD, může se zahledět nejen do pěkného bookletu s fotkami sedící, stojící a levitující Niky od Petra Chodury, ale i do textů a decentně stínované grafiky Zuzany Malé.

Netuším, proč se tak úžasně talentované zpěvačky, skladatelky a interpretky ani napodruhé neujalo nějaké prestižní české vydavatelství a proč pořídila svou nahrávku opět vlastním nákladem. Že by platilo neblaze okřídlené rčení, že doma není nikdo prorokem? Kdo nemá konexe, přestože hodně umí, má smůlu? Možná si tuto variantu vybrala sama…

V Ostravě se Nice už dostalo zasloužené pozornosti nejen na koncertní, ale i na divadelní scéně. Nedávná zahraniční recenze její aktuální desky a stále četnější pozvánky na tuzemské i mezinárodní festivaly svědčí o tom, že si Nika i přes svou nezávislost na velkých stájích a vlivných producentech časem najde cestu tam, kam její písně právem patří: na mezinárodní pódia mezi etablované špičkové umělce všech kontinentů.

*

Nika: Elsewhere. Veronika Boráková – zpěv. Pavel Duda – klavír. Nicolas Gatto – baskytara. Jonáš Bjolek – bicí. Kryštof Janáček – saxofon. Samuel Janko – baskytara. 11 písní, Celkový čas: 41:20. Vydáno vlastním nákladem v roce 2025.