Pley Boyz v Divadle loutek se nebojí současných témat, ale škodí jim překombinovaný děj

Ostravské Divadlo loutek má na svém repertoáru širokou a velmi rozmanitou škálu inscenací. Dramaturgie přitom nezapomíná ani na teenagery. Kromě klasiky, kterou zde reprezentuje Orwelova Farma zvířat, se nabídka ubírá i směrem k moderním autorským hrám, které chtějí oslavit současného mladého a dospívajícího diváka.

Velmi zdařilé inscenace Nejhorší věc na světě a Dvě čárky se dočkaly svého „následovníka“. Dramaturgyně Divadla loutek Tereza Agelová je pod všemi tituly podepsaná buď režijně, nebo i jako autorka. S Pley Boyz tak navazuje na smysluplnou dramaturgickou linku, avšak co se týče inscenační kvality, novinka za svými předchůdci pokulhává.

Psát recenzi na něco, co se vás generačně nedotýká, není jednoduché. Přiznám se, že nejsem cílovka, a ani jako matky syna se mě tyto věci aktuálně nedotýkají. Nicméně je třeba uznat, že odvaha tvůrců dívat se na problémy dnešní mládeže vzpřímeně a neuhýbat, je velmi sympatická. Velkou výhodou je také herecký soubor, jenž má stabilní kvalitu a i s novými tvářemi všichni drží za jeden provaz. Avšak zde veškeré klady končí.

Z inscenace Pley Boyz. (Foto: Petr Chodura)

Inscenace působí jako velmi rychlá sonda do života mladého kluka, jehož smysl života se aktuálně smrknul na cílevědomou pohnutku „být lepší než otec“. Zpočátku se tak zdá, že hlavním leitmotivem bude komplikovaný vztah otce se synem a nalezení vzájemného porozumění. Napovídá tomu i scéna Karla Czecha, který vytvořil autentické mužské doupě. Víceúčelové prvky mají nápadité využití, nicméně i zde by se vyplatila větší jednoduchost.

Zajímavostí je, že syna hrají rovnou čtyři herci. Jakub Georgiev (alternuje ho Marek Moravec), Aleš Petrič, Richard Liberda a Ondřej Vyhlídal. Koncept se diváci dozvídají hned na začátku, kdy herci jsou ještě „v zákulisí“ a povídají si, co je čeká. Tento začátek je velmi vtipný a vybízí k příslibu, že nelehké téma bude pojato s humorem a nadhledem.

Po vtipném prologu následují etudy, které se postupně mění, vrství až se nakonec ztrácí v nesourodém konci. Hlavní hrdina, který v rámci střídavé péče pobývá zrovna u otce, se dozvídá, že neudělal jako jediný ze třídy přijímačky na střední školu. Nedospělý přístup otce vede syna k touze patřit někam, kde mu porozumí. Absence správného vzoru jej zavede ke skupině tzv. incelů (z anglického involuntary celibate), radikálním mladým mužům s misogynními projevy. Mladík na hranici dětství a dospělosti se dostává do vyhrocené situace, kterou na poslední chvíli zastaví a pomyslně se tak stává mužem v pravém slova smyslu. Celý příběh pak uzavírá jakýsi happy-end, který naznačuje sblížení s otcem a jeho nabídku na řešení studijní situace syna.

Tvůrci se snaží dostat do hodinového představení tolik informací, že se v nich samotná hra utápí a bohužel tak ztrácí to nejhlavnější, alarmující „aha“ momenty pro rodiče a dospívající, kterým je hra určená především. Režisér sice podotýká, že „na tématech, kterými se tato inscenace zabývá, není téměř nic pozitivního“, bohužel však svými režijními postupy diváky spíše mate, než že by je uváděl do aktuální hrozby v podobě zmíněných incelů.

Z inscenace Pley Boyz. (Foto: Petr Chodura)

Nosných témat je zde spousta, nástrahy dospívání jsou vděčným tématem, které by zde mohlo působit jako zrcadlo k úspěšné hře Dvě čárky. Důraz na otcovský vzor, který mnohé děti postrádají, by určitě měl velký ohlas. Téma různých ideologických skupin je vskutku odvážné, ale zasloužilo by si mnohem více prostoru a jasnější kontury.

Inscenace Pley Boyz má mnoho dobrých nápadů, které se však postupně rozpadají. Ani původní kvarteto synů neudrží svou formaci a v dalším obraze už je pouze v podobě jednoho herce (Jakub Georgiev). I zde se nabízí varianta – zpočátku rozpolcený mladík nachází sám sebe, přičemž by na konci zůstal jedinec, který se stal opravdovým mužem.

Poslední premiéra Divadla loutek má velmi odvážné téma, originální scénu a velmi dobré herecké výkony. Režie Jiřího Ondry má na čem stavět, ale neukončené myšlenky inscenaci zbytečně devalvují. Pley Boyz jsou však svým způsobem generačním titulem, který si každý může uchopit po svém.

*

Pley Boyz. Autoři Tereza Agelová, Jiří Ondra a kolektiv. Režie Jiří Ondra. Scénografie Karel Czech. Dramaturgie Tereza Agelová . Hudba Marian Mazur. Recenze je psaná z premiéry uvedené v pátek 30. května 2025 v Divadle loutek Ostrava.