Kamarádky jsou skvělým hereckým koncertem trojice Klemensová, Cisovská a Kaluža

Pavol Weiss (1962) je absolventem scenáristky a dramaturgie pražské FAMU. Jeho hru Priateľky uvedlo bratislavské divadlo Astorka v roce 2006 v režii Romana Poláka. Sám autor jí dal podtitul Snad tragikomedie. Weiss napsal tuto hru podle anekdotické historky o dvou kamarádkách, které řešily zrcadlový problém. První se zamilovala do ženatého muže a snažila se ho odvést od rodiny, aby ho mohla mít jen pro sebe. Druhá, vdaná žena, když zjistila, že je jí manžel nevěrný, dělala všechno, co mu na očích viděla, jen aby si manžela udržela. Dvě kamarádky si vzájemně radily a vůbec jim nedošlo, že v zrcadlové optice představují své vlastní soupeřky.

Hana (Renáta Klemensová), vdaná ženu středního věku, je typická domácí puťka, která nemá ani vlastní peníze, ani žádný účet v bance, a když potřebuje něco koupit do domácnosti, prostě jí na to dá potřebný obnos manžel Petr (Josef Kaluža), celkem úspěšný podnikatel.

Zleva Tereza Cisovská a Renáta Klemensová. (Foto: Roman Polášek)

Dana (Tereza Cisovská), která žije sama, je exkluzívní kráska, snažící se Hanu přesvědčit, že pouhé udržování domácnosti a servis pro vlastního muže je pod její úroveň. Haně se ale Danino ponoukání ke změně jejího způsobu života moc nezamlouvá. Z dalšího setkávání obou ženských protagonistek nakonec vzejde silný manželský konflikt  mezi Hanou a Petrem. Obě kamarádky si jdou užít večer do baru s taneční hudbou. Vše nakonec vyústí v úplnou proměnu Hany z naprosto submisivní ženy v plně dominantní byznysmenku.

Renáta Klemensová a Josef Kaluža. (Foto: Roman Polášek)

Hořká komedie Kamarádky není hlubokomyslnou divadelní hrou, na jaké je divák Komorní scény Aréna zvyklý. Je to vlastně banalita, nabízející ovšem velmi slušné herecké příležitosti. Nejde však o takzvanou bulvární řachandu, jaké v současnosti nabízejí mnohé divadelní agentury hlavně pro zasmání, přičemž jsou téměř o ničem. To, co divák při sledování děje zažívá, zase až tak moc veselé není a nebýt vtipného Weisova zpracování námětu a schopnosti vytvořit dobré komediální situace, byla by z Kamarádek pouhá nezáživná banální moralita.

Dramaturgicko-režijní dvojice Tomáš Vůjtek/Ivan Krejčí však umí udělat i z takového materiálu velice dobré divadlo hlavně díky tomu, že Komorní scéna Aréna má vynikající herecký soubor a všichni tři představitelé postav v inscenaci jsou opravdové herecké hvězdy současného českého divadla. Scéna v baru, při které se obě ženy opijí a v důsledku účinku alkoholu se dokonale odvážou, je skutečným vrcholem představení. To, co předvádí tančící a zpívající Renáta Klemensová, pravidelný návštěvník od této herečky ještě neviděl. Jde doslova o sopečnou erupci komediálního herectví nejvyšších kvalit. Renáta Klemensová v celém představení vytváří dokonalý herecký oblouk od úplně podřízené manželky zamilované do arogantního manžela po sebevědomou a velice tvrdou a nelítostnou ženu.

Tereza Cisovská a Renáta Klemensová. (Foto: Roman Polášek)

Tereza Cisovská je Renátě Klemensové naprosto vyrovnanou hereckou partnerkou, a také ona odvádí vrcholný herecký výkon. Josef Kaluža tentokrát nemá moc příležitostí k projevu jeho skvělého jak komediálního, tak charakterního herectví, ale i on z postavy Petra těží maximum.

Závěr sezony se v Komorní scéně díky kamarádkám skutečně vydařil.

*

Kamarádky. Autor Pavol Weiss. Režie Ivan Krejčí. Dramaturgie a překlad Tomáš Vůjtek. Scéna Milan David. Kostýmy Jitka Stauder. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 31. května 2025 v Komorní scéně Aréna v Ostravě.