Každé město potřebuje svůj Placek, tvrdí zástupci iniciativy, která chce navázat na odkaz zaniklého ostravského Bauhausu

Jaký je příběh Placku?

Vojtěch: Prvotní moment, který si vybavuji, byl dva roky zpátky. V té době se začalo neoficiálně proslýchat, že bude Plato Bauhaus končit. Existuje fotka z eventu v brněnské Káznici, kde my, Ostraváci, sedíme nad stolem a bavíme se o tom, že bychom si přáli vytvořit prostor, o který bychom bez Bauhausu přišli. Myšlenka tedy vznikla na akci v Brně, vývoj s Bauhausem pokračoval, zavřel se. A my jsme najednou pochopili, jak důležité místo to bylo nejen pro nás, ale i pro celou Ostravu a široké okolí. Bylo to místo, kam se lidé rádi vraceli, což je důležité v každém městě, ale v Ostravě především, protože z ní lidé spíš odcházejí. Je důležité mít ve městě taková místa, právě proto, aby se měli lidé kam vrátit. O své zázemí v Bauhausu přišla řada křehkých komunit a aktivistických skupin. I u etablovanějších sociálních podniků, jako je například Mental Café, platilo to, že najednou neměli dostatek prostoru a zázemí pro to, dělat svou práci dobře, což opravdu může z dlouhodobého hlediska mít pro neziskový sektor velmi ničivé následky. Naše motivace jsou tedy dvousečné: Bydlíme tady rádi, rádi se sem vracíme a chceme, aby to tady fungovalo a aby měl neziskový sektor své zázemí. Dialog a vzájemný respekt je lidská hodnota, která se musí tříbit od každodenních kontaktů, a to, že budete mít místo, kde byste mohli třeba společně se sousedkami přesazovat kytky, je prostě bomba.

Za iniciativou tedy stojí volné sdružení komunit, které se setkaly v Plato Bauhausu?

Vojtěch: Dalo by se to tak říci. Minulý srpen jsem na Instagramu vytvořil skupinu, kam jsem přidal všechny, o kterých jsem si myslel, že by mohli vybudovat nový a lepší Bauhaus. V této fázi se přidala i Klér.

Klára: Moje hlavní motivace byla to, že jsem do Bauhausu ráda chodila, měla jsem to tam ráda, líbilo se mi, že se tam potkávaly různé komunity a společenské bubliny, různé skupiny lidí. Že tam člověk mohl jen tak přijít trávit čas, nemusel tam utrácet peníze, ale jen tam prostě být. To pro mě bylo velmi důležité, a proto jsem se k iniciativě také přidala.

Vojtěch: Náš zapsaný spolek PlacOva je volné sdružení lidí jak z neziskového sektoru, tak běžných uživatelů prostoru, kterým byl Bauhaus. Náplní spolku je starat se o ten prostor a jeho vznik.

Kdo dále tvoří členskou základnu spolku?

Vojtěch: Jde o volné seskupení zhruba dvaceti lidí, z toho tři statutáři.

Klára: Součástí této skupiny jsou i zástupci neziskovek, které fungovaly v Bauhausu.

Vojtěch: Ale máme tam i návštěvnictvo, kterým to chybí a makají na tom. Potkávají se nám organizace i jednotlivci napříč generacemi i cíli. Mezi námi jsou aktivní lidé i o dvě generace starší než my, jsou tam sociální podniky, které pracují s lidmi s duševním onemocněním, s mentálním hendikepem nebo jakoukoli jinou neschopností pracovat, máme tam aktivistické spolky zabývající se klimatem, sociální spravedlností… Máme tam i rodiče s dětmi, kteří dělají cvičení pro děti. Takže ta škála je skvěle inspirující a současná spolupráce na projektu tomu dává jiné grády. Je to skvělý prostor, ve kterém se to navzájem sdílí a společně tvoří.

Vize Placku je hodně obecná, spíše řeší ideje a celkovou atmosféru. Kdybychom si měli představit nějaké konkrétnější linie jeho podoby, jak by vypadaly?

Klára: Půjde o nově vznikající prostor, ve kterém půjde především o poskytnutí zázemí pro jednotlivé neziskovky a komunity. Abych to specifikovala, mělo by jít o free space, se kterým by se mělo dát hýbat, a to tak, aby se mohl využívat například i jako přednáškový sál. Bude tam i kavárna bez podmínky útraty, nebo i třeba zázemí pro Food not Bombs, kde by mohli vařit. V ideálním případě bychom chtěli i komunitní zahrádku, na které bychom mohli i něco pěstovat. Primárně by ale mělo jít o modifikovatelný open space.

Když bychom si to konkrétněji představili, byl by prostor podobný Bauhausu?

Vojtěch: Přesně tak. Nebavíme se ale o pěti tisíci metrech čtverečních, zatím… (smích) Představte si velký prostor, který je variabilní a dá se v něm dělat cokoliv od cvičení po přednášky, dílny… S tím, že tam bude i kouteček, kde si dáte kafe a posedíte. Prostor, ideálně se zahradou, teprve hledáme. Je to náročný úkol, ale ne nesplnitelný. S tím, že zahrada je něco, co bychom si k prostoru přáli, není to ale nutnost.

Prostor hledáte. Podle jakých specifikací?

Klára: Mělo by to být v centru města a jeho blízkém okolí, aby to bylo dostupné z MHD pro všechny z Ostravy. Co se týče rozměrů, tak chceme, aby se tam vešlo minimálně třicet lidí. A taky aby tam byl gastro prostor pro kavárnu a zázemí pro vaření. Málokteré místo má totiž zkolaudovanou kuchyň k těmto účelům.

Vojtěch: Důležitým parametrem je i to, že se snažíme minimalizovat jakékoliv bariéry, proto by měl být prostor ideálně bezbariérový. Placek jako takový je ale velmi abstraktní koncept, protože společně s organizacemi nám docela dlouhou dobu trvalo vytříbit společnou vizi, aby vyhovovala všem našim potřebám. Na základě toho nám vznikly parametry, podle kterých hledáme už konkrétní prostor.

Takže fungujete na rovnocenné komunikaci svých potřeb a zájmů?

Vojtěch: Ano, to je základní idea.

Zástupci kmenových organizací iniciativy Placek. (Foto: Donio)

O které neziskovky, organizace a komunity konkrétně jde?

Vojtěch: Nastavili jsme koncept kmenových organizací, který spočívá v tom, že každá z nich bude měsíčně na principu solidarity přispívat i pro ty, kteří nejsou součástí tohoto našeho kmenu.

Klára: Kmenovými organizacemi jsou Mental Café, sociální podnik zaměstnávající lidi s mentálním postižením, Ostravský Prajd, otevřený kolektiv organizující pochod hrdosti a další akce v Ostravě s cílem bojovat za práva queer lidí, potom Iniciativa Nájemníků a Nájemnic, bojující za práva lidí bydlících v nájmu, nebo Adriana, která pomáhá obětem  sexuálního násilí a pořádá osvětové akce a školení pro veřejnost. Dále je to Třetí ruka – cvičení a volnočasové aktivity pro pečující s dětmi, Klub Absolvent a Recovery koučové – podpůrná komunita tvořena lidmi se zkušeností se závislostí, jejich přáteli a blízkými, Organizace pomoci uprchlíkům, která poskytuje právní a sociální pomoc pro uprchlíky a cizince v ČR, iniciativa Fridays for Future – studentstvo středních škol bojující za klimatickou spravedlnost, a také Ostravská nota – spolek pořádající multižánrové kulturní akce a osvětové aktivity pro zlepšení soužití a porozumění mezi Romy a majoritou. Součástí je také iniciativa Limity jsme my – otevřené občanské hnutí zdola proti těžbě, spalování uhlí a za spravedlivou a sociální transformaci regionů, Spirála Ostrava – sociální služby a podpora lidem s duševním onemocněním, a také Food not Bombs – neformální kolektiv, který pravidelně vaří a rozdává jídlo jako protest proti chudobě a bezmoci. To ale není definitivní a uzavřený okruh.

Vojtěch: Díky tomuhle nastavení budou organizace, jednotlivci i skupiny lidí, kteří na Placek přijdou jednorázově něco udělat, moci využít Placek zdarma nebo za minimální poplatek. To vnímáme jako velkou výhodu konceptu, na kterou klademe důraz. Díky solidárnímu příspěvku kmenových organizací, který bude nastaven podle individuálních možností, bude existovat zázemí i pro méně etablované skupiny a jednotlivce. Do budoucna bychom v rámci Placku moc rádi pomáhali například lidem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Chceme jim pomoci se nějak etablovat a nabídnout jim prostředky k růstu. Určitě to bude pro stálé i pro jednorázové zájemce.

Uvítaly by kmenové organizace Placku mezi sebe i někoho dalšího? Je jasné, že nejste uzavřená komunita, ale jak jednoduché bude pro náhodného člověka se na Placek dostat, něco tam udělat?

Klára: Jsme otevření všemu za podmínek, že budou zájemci dodržovat námi vytyčené zásady užívání prostoru.

Vojtěch: Snažíme se minimalizovat to, aby to bylo nepřístupné. Dáváme velký apel na inkluzi, abychom byli přístupní i pro ty, kteří nemají vzdělání či sociální kapitál… Samozřejmě máme parametry na konkrétní aktivity, které budou vyplývat z prostoru jako takového, musí to prostě unést. Přijde mi důležité vědomí, že půjde o veřejný prostor jako každý jiný a každý veřejný prostor má svá pravidla a hodnoty. Není to tak, že bychom tam nechali provozovat propagaci extremismu…

Klára: Zároveň je pro nás důležitá nekomerčnost jednotlivých aktivit. Placek bude nekomerční místo.

Mohli byste specifikovat zásady Placku?

Vojtěch: V současnosti, vzhledem k fázi projektu, nevěnujeme čas konkrétnější formulaci jednotlivých zásad. Budou ale vyplývat z konkrétního prostoru, nekomerčnosti, zásady vzájemného respektu bez nesnášenlivého obsahu, ale i bez cenzury. Jsme totiž všichni lidé a umíme spolu komunikovat. Chceme být apolitičtí, ale ve smyslu působení konkrétních politických hnutí a jejich propagace v rámci prostoru Placku. Ovšem témata, která otevíráme, jsou ze své podstaty politická. Mezi kmenovými organizacemi máme i mládežnickou organizaci, ovšem nemá to co dělat se stranickou politikou. Chceme podporovat mladé lidi, kteří se nějak angažují. Chceme se ale vyhnout věcem které nemají přesah a které slouží jen k budování jména jednotlivce či skupiny. Nejdůležitější je ale pocit bezpečí, který chceme jako zázemí poskytnout.

Nemyslíte si, že je takováto představa safe spacu otevřeného pro všechny trochu utopická?

Vojtěch: Ale my jsme v Bauhausu viděli, že je to možné, odžili jsme si to!

Klára: Myslím, že to není utopické. Bude to otevřené, ale kdo tam přijde, tak bude muset dodržovat nějaká pravidla, stejně jako v každém veřejném prostoru. Myslím si, že to nebude takový problém.

Jakým způsobem budete schopni tato pravidla vymáhat? Například když na Placek přijde člověk očividně pod vlivem omamných látek…

Klára: Já jsem něco takového zažila v Praze, v jednom takovém safe space místě. Přišel tam očividně opilý člověk, nedělal žádný problém, jen se tam přišel vyspat a pak opustil místo. Já jsem tam seděla na kávě a byla jsem s tím naprosto v pořádku, protože neporušoval žádná pravidla. Takže záleží na konkrétním člověku, jak se bude chovat, když tam přijde s tím, že potřebuje zázemí, které my ve městě chceme vytvořit, tak jej samozřejmě může využít.

Vojtěch: Klíč je jednoduchý, je to stejné jako například práce v gastru. Když přijde zákazník, který se chová nevhodně a evidentně nepatří do daného prostoru, tak by z něj měl být vyloučen. A pokud odmítá opustit daný prostor, má zaměstnanec možnost využít jiné prostředky, jako například policii. Je důležité říct, že na Placku bude vždy přítomna obsluha na recepci či baru a ta bude školená pracovat s takovými situacemi, zajišťovat bezpečný prostor a být krizovým kontaktem návštěvníků.

Jaká je vaše osobní motivace k zapojení se do projektu?

Vojtěch: Mám jich hodně. Pro mě byl Bauhaus v mnoha mých životních fázích „to“ místo. V mých šestnácti letech jsem poprvé začal dělat angažované věci, a to právě v Bauhausu. Potkal jsem tam lidi z Ostravského Prajdu a dalších komunit, zapadnul jsem do tamějšího dění a vždycky jsem věděl, že když jsem v Ostravě, mám místo, kam jít a strávit tam příjemný čas. Když jsem se přestěhoval do Ostravy, tak to pro mě v těžké životní situaci byl druhý domov. V momentě, kdy jsem byl hodně neukotvený, mi to poskytlo angažované vyžití, a tedy osobní stabilitu. To pro mě bylo tak zásadní, že je pro mě důležité, aby měla děcka, která prožívají to, co jsem já zažíval před lety, takové bezpečné místo, ať už přicházejí odkudkoliv. Přijde mi to důležité i v rámci toho, že jsem velký regionální patriot. Všichni z nás máme v okruhu přátel někoho, kdo byl nucen z regionu z nějakých důvodů odejít. Objektivně je zde méně míst k vyžití než v Praze nebo Brně a mně přijde důležité i lidem, kteří Ostravu opustili, nabídnout prostor, kam se můžou rádi vracet. A i kdyby to jen pro pár lidí měl být tak důležitý prostor, jako byl pro mě Bauhaus, tak je pro mě důležité ve městě něco takového mít. To jsou mé hlavní důvody, ale je jich více, jako například krize prostoru pro neziskovky.

Klára: Mně přijde, že tu chybí místo, kam by mohl člověk přijít bez podmínky útraty. Vždy, kdy se sejdu s kamarády a nechceme nebo nemůžeme utratit peníze, tak jdeme někam ven. Jinak musíme do podniku, kde je nutné utrácet peníze. A Placek bude místem, kde se budeme moct jen tak potkat. To je pro mě opravdu důležité, mít v dnešní době místo, kde se budu cítit bezpečně a budu tam moct jen tak trávit volný čas. Každé město potřebuje takový svůj Placek.

Vojtěch: Vnímám, že se Ostrava mění a když si představuju Ostravu současnosti a budoucnosti, tak vidím, že zde vzniká několik, nebojím se říct, pozlátek. Jsem rád, že vznikají a těším se na ně, ale je tady také aspekt běžného života. Jeho kvalita spočívá v každodennosti, ve které je prázdné místo, které je potřeba vyplnit proto, aby se Ostrava mohla posouvat dál a hlavně stabilizovat. Vnímám velkou nejistotu v celém regionu kvůli postupnému vytrácení industriální identity a myslím si, že si Ostrava zaslouží jistotu ve vzájemnosti, která se ale nevytvoří sama.

Na Placek běží crowdfundingová kampaň na portále Donio.cz, z níž půjdou finance především na rekonstrukce a úpravy prostoru, jeho základní vybavení a v neposlední řadě na pomoc s provozem a růstem Placku. Jak se kampani daří?

Vojtěch: Za první den kampaně jsme vybrali téměř 70 tisíc korun, což je velmi slibný start. Věříme, že se nám podaří dosáhnout dobré částky. Teď nám nejvíce pomůže, když se povede Placek rozšířit mezi lidi, protože poptávka očividně je. Pořádáme fyzické akce, na kterých prodáváme nálepky a oslovujeme i ty, kteří nikdy v Bauhausu nebyli, ale jsou z toho nadšení.

Uvítali byste darem významnou částku i kdyby šlo o PR velkého ekonomického hráče?

Vojtěch: Záleží na parametrech a záleží od koho. Nechceme dělat věci od firem pro firmy, je pro nás důležité, aby to vycházelo opravdu z lidí pro lidi. Chceme se rázně vyhnout tomu, aby si někdo zlepšoval jméno na tak prachobyčejné věci, jako je Placek. Peníze nám samozřejmě může dát v rámci sbírky kdokoliv, ale pokud půjde o jinou motivaci, než se kterou se ztotožňujeme, není Placek asi vhodný PR projekt. S financováním rozhodně nespoléháme jen na crowdfunding, jsme v intenzivní komunikaci s městem, hledáme grantové příležitosti, máme kmenové partnery… Možností financování je hodně. Každou nabídku budeme posuzovat individuálně, ale máme jasně stanovené, že nechceme, aby byl prostor polepen logy investorů.

Klára: Je pro nás klíčová nekomerčnost a toho se chceme držet.

Kdy by to mělo tedy vypuknout?

Vojtěch: Vypukává to právě teď! (smích)… Máme nastavené vnitřní deadliny, otvíračka, pokud bude vše probíhat jak má, je v kampani stanovená na začátek podzimu. Ale záleží na štědrosti dárců a dalším průběhu projektu. Jsme vděční za každý příspěvek, za každou podporu i spolupráci do budoucna.

Můžeme se s vámi někde potkat a o projektu pohovořit?

Klára: V sobotu 7. června se v baru Nox v přízemí Kulturního centra Provoz uskuteční naše benefiční akce. Půjde o takový celodenní festival. Můžete se těšit na koncerty, tombolu…

Vojtěch: Na benefiční akci se budou podílet naše kmenové organizace, které nabídnou širokou škálu programu od rodičů s dětmi, přes literární program apod. Budeme tam mít benefiční bramborové placky od Mental café, večer budou benefiční drinky… Moc se na to těšíme, bude to akce pro velké i malé, z blízka i z daleka.

Přispět na projekt Placek můžete na Doniu.