Zakázaná láska ve Staré aréně pobaví, ale zasloužila by kvalitnější dramaturgii

Scéna Staré arény připomíná mystery box, nikdy nevíte, zda herci sklidí zasloužený potlesk, či soucitnou odezvu. V případě Zakázané lásky zůstává verdikt velmi nerozhodný. Zápletka příběhu zasazeného do doby první republiky je velmi naivní a celý děj drží pohromadě především díky příjemné písni a hereckých výkonů vedlejších postav.

Martin Šmíd jistě vytvořil jasně čitelný text o lásce sociálně znevýhodněného páru. Mladá Eva (Eliška Richterová), jež se stává z donucení prostitutkou, nevidí jinou volbu a odevzdaně propadá svému osudu. Divácky ji potkáváme v situaci, kdy se tajně schází s mladým Adamem (Jakub Homola). Adam je do Evy očividně zamilován a navrhuje útěk. Chce dostat Evu ze spárů krutého Viktora (Martin Šmíd). Vydají se do kláštera, protože matka představená je Adamova teta a mladý zamilovaný muž doufá, že jim pomůže.

Jak tato pouť za svobodou dopadne, prozrazovat nebudu, ale co mohu odkrýt, jsou tvůrčí detaily, na kterých se nešetřilo. Hudební aranžmá má ve svých rukou Peter Gábor ml. A nutno říct, že pěvecká intermezza jsou líbivé. Ať už kabaretně laděné zpovědi prostitutek Žanety, Alžběty a Margity (Vladimíra Krakovková, Karolína Jurková a Hana Nedvídková), romantické balady Evy a Adama, či výhružně znějící píseň pasáka Viktora (Martin Šmíd).

Z inscenace Zakázaná láska. (Foto: Stará aréna)

Nad zpěvem dohlížela Barbora Lukšová a po této stránce inscenaci nelze nic vyčítat. Stejně na tom je i pohybová choreografie v režii Antonie Kazické, která odpovídá aktuálnímu rozpoložení jednotlivých skladeb. Scénu vytvořila Kateřina Homolová a je velmi jednoduchá a účelná. Efektní je pak látková vitráž, která jednoduše vytvoří dojem kostela.

Co však inscenaci velmi škodí, je žánrová neukotvenost. Unylost hlavních hrdinů naznačuje, že to režisér do jisté míry myslí vážně, ale v zápětí se na scéně objeví vynikající Vladimíra Krakovková a dokazuje, že by této inscenaci velmi slušela parodie. Díky kostýmům, které zcela jasně zasazují příběh do počátku 20. století, se tato varianta sama nabízí. Výstupy trojice prostitutek jsou velkým osvěžením jinak vcelku vláčné režie, které neprospívají ani neustále ztemnělé přechody mezi scénami.

Velký herecký kontrast škodí především hlavním hrdinům. Eliška Richterová sice hraje naivní, bojácnou Evu, která nikomu nevěří, nicméně její emoce se v průběhu představení nikam neposouvají, a tak je její motivace změnit svůj osud jen těžko uvěřitelná. Stejnou energii vkládá do své postavy také Jakub Homola. Chemie mezi hlavními hrdiny tak zůstává pouze v linii textu.

Z inscenace Zakázaná láska. (Foto: Stará aréna)

Tam, kde pokulhává herecký projev hlavních hrdinů, vynikají kvality třech žen nízkých mravů. Scénu si pro sebe krade zaslouženě Vladimíra Krakovková, která si svou roli Žanety doslova užívá. Podobnou energii přináší na jeviště i Karolína Jurková v roli přátelské Alžběty. Hana Nedvídková hraje třetí prostitutku Margitu, která se navíc nechá zlákat drogami a její linka je bohužel nepříliš výrazná, ačkoli, vzhledem k závěru, dost důležitá.

Martinu Šmídovi se podařilo vykreslit ve své hře klasické literární archetypy, které fungují napříč dobou i žánry. Bohužel hodinová inscenace nenabízí příliš prostoru ke kvalitně vystavěným charakterům. Mnohé pohnutky postav jsou tak nelogické či zkratkovité (například proč Žaneta nejprve Evě škodí a pak jí chce pomoci?).

Martin Šmíd hru napsal, sám se ujal režie a hraje Viktora, který má nad svými prostitutkami velkou moc. Bohužel role padoucha mu příliš nesedí, stejně jako nadměrný oblek, který by naopak velmi dobře fungoval v případě, že by se jednalo o parodii.

Je velká škoda, že autor a režisér nevyužil potenciál hry, která si jasně říká o eskalování jednotlivých postav do extrémních rozměrů a o vytvoření kabaretní frašky. Samozřejmě, že neočekávám Pytlákovu schovanku, ale jistý nádech satirického žánru tento text má a divácké reakce na vtipné situace jsou jasnou odezvou.

*

Zakázaná láska. Autor a režie Martin Šmíd. Scénografie Kateřina Homolová. Hudba Peter Gábor mladší. Premiéra 12. dubna 2025. Recenze je psaná z reprízy uvedené v pondělí 2. června 2025.