Jubilejní Dílna pro nejmladší skladatele: Tam, kde je člověku dobře

Dílnu pro nejmladší skladatele pořádá lektorský tým složený z pedagogů Univerzity Palackého v Olomouci, Janáčkovy Akademie múzických umění a profesionálních interpretů z orchestrů Janáčkovy filharmonie a Národního divadla.

„Chceme-li mít v hudební sféře špičkové profesionály, musíme je v profesionálním prostředí vychovávat již od mládí,“ zní mírně školometské motto kurzů, které je v konkrétní náplni Dílny pro nejmladší skladatele naštěstí realizováno zábavně, hravě a motivačně. Jinak si nelze vysvětlit bezmeznou a velkorysou podporu, kterou účastníci zažili, ať už šlo o jednoduchou dětskou skladbičku nebo o crazy parodii na dílo profláknutého skladatele převážně flétnových kousků. Jakousi pomyslnou páteří Dílny, je workshop, kde zazněla nová díla malých autorů. Spontánní zpětná vazba od lektorů je asi tím nejcennějším, co si mohou mladí skladatelé a skladatelky přát. Komentáře, postřehy a názory byly formulovány jako ohleduplná pomoc, podněty a přínosné rady, nikdy jako kritické výtky či připomínky.

Štěpán Filípek s účastnicí Dílen (Foto ZUŠ Hradec nad Moravicí)

Ocenit lze rovněž flexibilitu lektorského týmu, který některé skladby účastníků pohotově zahrál v jiném nástrojovém obsazení, než pro které byly napsány, a ukázal tak mladým skladatelům, jaké neomezené možnosti nabízí bohatší instrumentace. Na workshop následně navázaly individuální lekce, kde účastníci kurzů pod vedením Iva Medka, Sáry Medkové, Štěpána Filípka a dalších lektorů své skladby dále rozvíjeli, ať už po stránce úpravy v oblasti melodie, harmonie a formy, nebo po stránce interpretační výstavby díla. Také zde se účastníci setkali s nádherným přístupem lektorů plným empatie a porozumění dětské duši. Finálním výstupem pak byl závěrečný koncert účastníků, který díla představil někdy v nečekaném znění či pozoruhodné úpravě.

V kolektivních aktivitách kurzisté vytvářeli společné skladby (taktéž zazněly na závěrečném koncertě), vyzkoušeli si pod vedením Gabriely Žatkové a Jaromíra Synka řízenou improvizaci, výrobu hudebních nástrojů i možnost slyšet jinak. Celodenní program každého dne zakončily koncerty, na kterých se představili také lektoři se skladbami etablovaných tvůrců. Mladí skladatelé si tak vyslechli kupříkladu díla Markéty Dvořákové v podání vokálního souboru Notabene, vlivného francouzského novátora Erica Satieho, nedávno zesnulé ruské skladatelky s tatarskými kořeny Sofie Gubajduliny nebo amerického mistra George Crumba. Právě Crumbova kompozice Hlasy velryb (Vox Balaneae) z roku 1971 v znamenitém provedení flétnistky Jany Lukášové, violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristky Sáry Medkové patřila k pomyslným vrcholům kurzů. Jejich interpretace vedle špičkové souhry a témbrových efektů nepostrádala atraktivní light design s maskami na tvářích a působivou stínohrou.

Tadeáš Soural zahrál svou skladbu Bouře (Foto ZUŠ Hradec nad Moravicí)

Inspirací mladým autorům bylo také představení nejrůznějších nástrojů, na které jednotliví lektoři zahráli v pestré škále jejich barevných a akustických dispozic. Kromě již zmíněných interpretů Crumbovy skladby Jany Lukášové a Štěpána Filípka zazněla široká paleta fléten nejrůznějších velikostí v podání Gabriely Coufalové, kontrabas Jana Dvořáka nebo kvinton Gabriely Vermelho. Právě posledně zmíněná Vermelho se představila také v samostatném koncertním programu. Jejím poznávacím znamením je důmyslné kombinování efektů s časovými smyčkami, které Vermelho propojila se svým magickým hlasem a verši Jiřího Ortena. Nechyběl ani nepostradatelný Ensemble Marijan složený z lektorů dílny, který zahrál improvizovanou kompozici.

Velmi příjemnou zkušeností Dílny je přátelská atmosféra, díky níž nechybí kreativní prostředí a bezmála rodinné zázemí. I v tomto otevřeném a tolerantním společném prostoru může dojít k nedorozumění. Když si někdo vypůjčí bez dovolení hudbu někoho jiného, může to pořádně zajiskřit. I tady se naštěstí projevila zkušenost a empatie lektorů, kteří oběma stranám vysvětlili, jak se podobné patálii dá předejít bez stresu a zklamání.

Skladatelka a houslistka Anna Olecká za doprovodu Sáry Medkové (Foto ZUŠ Hradec nad Moravicí)

Dílna pro nejmladší skladatele se letos konala už po dvacáté. Takové výročí si zaslouží zamyšlení, jestli je stávající podoba skladatelských kurzů pořád aktuální a má současným debutantům co nabídnout. Za úvahu by jistě stál workshop s využitím technologií kompozičních programů typu MuseScore, Sibelius apod. Právě s finalizací vlastních skladeb měli malí skladatelé asi nejvíc starostí, jak své hudební představy jednoduše a efektivně zapsat. Určitě by se nikdo nezlobil za zapojení dalších nástrojů, pro které mladí autoři stále častěji píšou (kytara, akordeon, elektronika, klávesy, bicí nástroje, apod.). Stejně tak se nabízí možnost workshopu s efektovými krabičkami, které znamenitě ovládá Gabriela Vermelho.

Zázemí Základní umělecké školy v Hradci nad Moravicí je ideální a disponuje celou řadou dalších nástrojů, které by mohly posloužit případným improvizačním a podobným projektovým aktivitám. Od účastníků na závěrečném kolokviu zaznělo vícekrát přání, aby individuálních lekcí bylo víc. Rozprostřít hodiny alespoň do dvou dnů by bylo rozhodně smysluplné, právě tyto lekce jsou esencí kurzů, která může skladatelům a skladatelkám hodně pomoct.

Flétnistka Tamara Pavlíčková (Foto ZUŠ Hradec nad Moravicí)

Je s podivem, že organizátoři Dílny pro nejmladší skladatele dokáží takový projekt pořádat bez nároků na kurzovné. Vděčí za to podpoře celé řady institucí, jako jsou Ministerstvo kultury, Jihomoravský kraj, Statutární město Brno, Program Partnerství OSA – talent, Nadace Leoše Janáčka, či Nadace Gideona Kleina a také nepochybně manažerským zkušenostem zakladatelů Ivo Medka, Markéty Dvořákové a dalším spřízněným duším, pro které jsou tyto kompoziční kurzy nepostradatelnou součástí života.

Co napsat závěrem? Snad jen, že skladby mladých autorů jsou ve srovnání s často spíše žalostným stavem tuzemské kultury a toho, co se za ni vydává, velkou nadějí, protože je v nich radost, smích, smutek, ironie i odvaha vzbouřit se omšelému zvukovému balastu komerčních médií. Novým skladbám frekventantů Dílny nechyběla inspirace jazzem, rockem, klasickou hudbou ani metalovými a populárními žánry jako jsou rap a hip-hop. Určitá změna a nové možnosti pro účastníky by byly nepochybně prospěšné. Mladí lidé jsou naprosto otevření a je skvělé, že jejich poznávání hudby i díky Dílně nevypadá jako těžká práce, námaha nebo učení, ale spíše jako zábavná společná aktivita, sdílení zážitků a tvůrčí synergie.

Jedna holčička během čtyřdenní akce vyslovila na otázku, co je hudba, velkou pravdu: „Hudba je, když je člověku dobře.“ Tím je řečeno úplně všechno.