Salvy testosteronu v Opavě: Krásná Helena Slezského divadla jako rozpustilá crazy komedie

Slezské divadlo pro závěr sezony zvolilo odlehčený titul. Krásná Helena byla už v době svého vzniku (1864) prezentována jako dobová satira se smyslem pro hudební parodii a uvolněnou nadsázku. Komická opereta původně violoncellisty a kapelníka Offenbacha je parodií antického námětu aktualizovaná o prvky z doby druhého francouzského císařství. Ze Sparty se stala Paříž a z přístavu Nauplion atraktivní letovisko Trouville-sur-Mer. Offenbach ve své době válcoval žebříčky popularity a neměl takřka konkurenci, což vedlo českého skladatele Bedřicha Smetanu k posmutnělému povzdechu, „že není ani Wagner, ani Offenbach“.

Slovenský režisér a choreograf Jaroslav Moravčík opustil zajeté koleje a situoval děj Krásné Heleny přímo do Opavy. Divák se tak ocitá v jakémsi kurníku s personifikovanými slepicemi, ovcemi a prasaty… nechybí ani postava páva, který je s trochou fantazie ukryt v názvu města Opava. Páva jako živou metaforu Krásné Heleny ztělesnila sopranistka Nikola Uramová, která sehrála titulní roli nevěrné manželky starého krále Meneláa. Svůdně, prostoduše a bez nadbytečného přehrávání. Také po pěvecké stránce se Uramové podařilo najít správný interpretační klíč: její hlas měl lehce koketní manýru a příjemnou intonační stabilitu.

Z inscenace Krásná Helena. (Foto: Lucie Deutsch)

Její manžel Meneláos Václava Moryse je snadno rozpoznatelný: mečí jako beran na porážku a na jeho hlavě se nachází obří parohy. Fakt, že mu narostou dřív, než skutečně dojde k nevěře, asi režii příliš netrápila. Nicméně Morys je živou vodou opavské inscenace. Jeho repliky, nespokojené brblání a hlavně skvělá herecká přirozenost jsou příjemným oživením.

Parise sehrál tenorista Juraj Nociar, kterému se po pěvecké stránce premiéra povedla trochu méně: ve vyšších polohách byl pod tónem, jeho deklamace připomínala místy spíše básnickou recitaci než rozpustilou satiru. Jako lamač dívčích srdcí a svůdník však měl Nociar své kouzlo, není to lehká role a opavský tenorista jistě brzy najde pevnou půdu pod nohama.

Michal Kubečka v inscenaci Krásná Helena. (Foto: Lucie Deutsch)

Výtečnou figurku připomínající herecké legendy Jaroslava Vojtu a Josefa Beyvla vytvořil barytonista Jakub Tolaš. Katarína Jorda by si mohla své ukázkové fúrie nechat patentovat. Její Klytaimnéstra je afektovaná hysterka, kterou si je dobré předcházet. Jen by nemusela svým hlasem tolik tlačit na pilu, bylo by jí víc rozumět a postava by lépe zapadla do okolního parodického kontextu.

Oresta sympaticky ztvárnila Jana Jaržembovská: v optimální hlasové kondici a slušivém kostýmu. Zapamatovatelné figury vytvořili také Michael Kubečka, spolehlivý Zdeněk Kapl, Roman Cimbál, Jaroslav Velička a půvabně rozdováděná Andrea Plachká v neokoukané herecké poloze. Obsazení první premiéry dále doplnily Lenka Jakubcová a Renáta Harasimová.

Katarína Jorda. (Foto: Lucie Deutsch)

Podstatnou pěveckou úlohu sehrál v Krásné Heleně opavský sbor, který je dobře sezpívaný v mužském i ženském provedení. Redukovaný orchestr vedený citlivě a přesně Miloslavem Oswaldem se výrazně podílí na dobrém dojmu z inscenace. Hraje brilantně a dynamicky úsporně, že je sólistům dobře rozumět a nemusí své hlasy zbytečně přepínat.

K devízám opavské inscenace patří znamenité kostýmy Nadi Šimunové, které disponují uměním persifláže (v rozkošných postavách zvířat) i schopností zdůraznit smyslnost a nadsázku. Za povšimnutí stojí i to, jak si Moravčíkova režie pohrála s libretem, které je prošpikováno aktuální politickou i společenskou satirou. Zaručeně pobaví narážky na Českou poštu, Senát i hlášky „mazaný jako Pepíček“ a „plane, jak stará stodola“ apod. Moravčík také inscenaci jako zkušený choreografa a tanečník pořádně rozhýbal. Pořád se něco děje, hýbe, skáče, vrtí nebo tančí. Jednoduchou, ale funkční scénu Milana Ferenčíka vhodně doplňuje vizuální projekce, která evokuje nadpozemský svět Bohů či modravé dálky moří.

Jakub Tolaš. (Foto: Lucie Deutsch)

Krásná Helena Slezského divadla je solidní operetní parodií, která se nebojí vystřelit si ze sebe sama, z díla i diváka. To je přístup, který nemusí být puritánským a konzervativnějším povahám po chuti. Některé inscenační momenty jsou na hraně a nemusí být pochopeny tak, jak je režie zamýšlela. Jisté je, že uvolnit se a nebrat věci ani sebe sama příliš vážně je velmi prospěšné. Věděl to ostatně i sám Offenbach, kterému smysl pro humor nechyběl, jak ukazuje tato pikantní historka:

Jednou Offenbach pohostinsky dirigoval generální zkoušku jedné ze svých operet a stalo se, že tenorista nenastoupil včas. „Ale, ale, pane,“ obrátil se k němu Offenbach, „proč nezpíváte?!“ „Promiňte, mistře, ale vy jste mi nedal znamení…“ Offenbach neodpověděl, zopakoval celou pasáž, ale lehce pokývl hlavou na zpěváka, který sice začal zpívat, ale až o půl taktu později. Offenbach nechtěl zkoušku protahovat a přislíbil, že při večerní premiéře dá zpěvákovi výraznější nástup. A tak se také stalo. V partituře se schylovalo k místu, kdy měl tenorista nastoupit. Offenbach na něho pohlédl, kývl důrazně hlavou, ukázal na něho taktovkou a řekl nahlas: „Teď!“ První řady obecenstva, členové orchestru a zpěváci na jevišti se dali do tlumeného smíchu, zpěvák byl ale tak vyveden z rovnováhy, že z jeho hrdla nevyšel ani hlásek.

*

Krásná Helena. Hudba: Jacques Offenbach. Režie: Jaroslav Moravčík. Dirigent: Miroslav Oswald. Sbormistryně: Kremena Pešakova. Scéna: Milan Ferenčík. Kostýmy: Naďa Šimunová. Recenze je psaná z premiéry uvedené v neděli 22. června 2025 ve Slezském divadle Opava.