Ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Vracíme se k velkým příběhům, které zasahují do současnosti

Existují obavy, že by rekonstrukce budovy Těšínského divadla nebyla dokončena včas a poznamenalo by to začátek příští sezony?

Ano, slyšel jsem o těch obavách, co kolují po městě. Je to prý ambiciózní projekt, dělaný v ambiciózním čase. Ale tyto obavy jsou liché. Je stanoven pevný harmonogram stavebních prací i termín slavnostního otevření divadla – 17. prosinec 2025. Nic nenasvědčuje tomu, že bychom si koncem září nemohli převzít od zhotovitele revitalizovanou budovu a začít ji vybavovat nábytkem a technologiemi, stěhovat jednotlivé provozy a připravovat se na pravidelný provoz všech scén v nadcházející sezoně.

Takže nejsou žádné obavy?

Jsou, ale jiného druhu. Abyste pochopil, i kdybychom nic nerekonstruovali, tak do každé sezony, ba dokonce do každé nové inscenace jdeme vždy s určitými obavami. A čím víc jsem starší, tím jsou ty obavy větší, protože vím, co všechno se může stát. Mohl bych vyjmenovat dlouhou řadu komplikací, které se mohou při přestavbě divadla nečekaně vyskytnout. Ale já se svými spolupracovníky jdeme odhodlaně za svým cílem. Je na dosah i proto, že stále věřím ve svou šťastnou hvězdu.

Štěstí přeje připraveným. Opustíme teď povinnosti „stavebního inženýra“ Petra Kracika a budeme se věnovat nadcházející sezoně. Mohli bychom teď postupně probrat jednotlivé premiéry jak České scény, tak Polské scény Těšínského divadla?

Protože slavnostní otevření zrekonstruovaného Těšínského divadla proběhne až 17. prosince, budou dvě první premiéry, jak česká, tak polská, nastudovány na obvyklých náhradních scénách. Ta první, premiéra inscenace hry Edwarda Albeeho Všechno na zahradě v provedení České scény, bude nastudována v kulturním domě v Třinci. Premiéra Gogolovy hry Ženitba, v polském překladu Ożenek, se uskuteční v historické budově Divadla Adama Mickiewicze v Cieszyně.

Říká se mezi kritiky, že Petr Kracik je celkem vyhraněný konzervativní režisér. Některé pokusy mladých režisérů už párkrát nazval jako úlety a zbytečné snahy dělat něco hlavně jinak a originálně, jako nikdo před nimi. Oba ale víme, že podobné snahy mohou vést i k velmi dobrým inscenacím.

Ano, souhlasím, já jen protestuju proti současnému inscenačnímu trendu, že autor je jen záminka na pozadí a do popředí vystupuje jen režisérovo ego spojené s jeho obsesí vidět svět značně vzdálený tomu, co žijeme. Ale je-li postmoderní inscenace v duchu autorského záměru a vypráví příběh hry, pak s moderním přístupem režiséra souhlasím…

Budou v nadcházející sezoně mezi hostujícími režiséry takoví, kteří mohou podobným přístupem překvapit?

Jeden z hostujících režisérů je Konrad Dworakowski, …

… který režíroval společnou inscenaci obou scén, polské i české, na začátku právě končící sezony, a to Shakespearovu Romea Julii. A byla to inscenace postmoderní, zcela netradiční, v mnohém velmi překvapivá.

A myslím, že hodně dobrá! Herci se setkali s jistým druhem režie a všichni jsou rádi za to, že tím prošli, že jim to přineslo nové zkušenosti a poznatky z odlišného postmoderního světa divadla. Proto se inscenace objeví i v předplatném České scény a v nadcházející sezoně ji uvidí diváci na našich zájezdových představeních v Moravskoslezském kraji. Bude vybavena českými titulky pro polsky nemluvící české publikum. Bude to určitě překvapivá změna stejně jako v případě inscenace Vladimíra Morávka, který v této sezoně u nás inscenoval Máchův Máj. Inscenoval ho velmi netradičně, divadelně hutně, což jsem přepokládal. Ale co bylo ještě více překvapivé, jak soubor přijímal tuto zkušenost. Skvěle. A jsem přesvědčen, že Vláďa odvedl výbornou práci pro diváky, ale hlavně také pro soubor.

Důležité je publikum. Některé scény mají, jak se říká, svého diváka. Někdy to bývá publikum konzervativnější, které chce klasickou činohru, někdy je to jinak a publikum chce hlavně experimenty a nové pohledy na klasické hry nebo úplně novou současnou dramatiku. Jak je tomu v případě Těšínského divadla?

Domnívám se, že až na výjimky, náš „milý divák“ tyto nové divadelní tvary v repertoáru vnímá s respektem a s láskou k našemu divadlu. Samozřejmě nesmí se nic přehánět. A proto když zahrajeme Letní byt nebo Souborné dílo W. Shakespeara, je to oddechovka, klasická komedie. A náš divák je rád, že si oddechne a že se zasměje.

To je požadavek dnešní doby. Dnešní svět není veselý. Válka, politické otřesy, nejistota. Lidé chodí do divadla a hledají odpočinek, úlevu od občas až stresující reality.

Vždycky říkám: domluvme se. Nejen mezi sebou, ale domluvme se i s divákem. Ať divák odejde s nadějí a s potřebou ještě znova do toho divadla přijít. A že je ještě pro co žít.

Mnohá divadla záměrně nyní uvádějí hry reagující na současné dění ve světě. Mnohdy de o klasické protiválečné tituly, nebo hry připomínající například Hitlera, případně tituly reagující na tisíciletý spor mezi křesťany, židy a muslimy. Bude něco takového i u vás?

Nerad mluvím o tom, jak by se dnes mělo dělat divadlo. Každý divák si v každé dobré hře najde něco pro něho aktuálního. My jsme letos ohlásili velký návrat k divadelním příběhům, které stále zasahují do současnosti. Možná to zní staromódně, ale zrovna Abeeho hra Všechno na zahradě odhaluje syrovým způsobem americký mýtus o spotřebitelském snu mít všechno jako ostatní. A co by člověk neudělal pro to, aby dosáhl podobného životního standardu, jako ho ukazují v reklamách nebo jak ho užívají jeho sousedé! Doufám, že neprozradím nic předem, ale činnost, jak se dá dosáhnout naplnění svého snu, je velmi pikantní a přesto zdrcující. Velmi aktuální! Proti tomu stavíme podobný americký sen, ale z úplně jiné sociální vrstvy – té nejnižší. Steinbeckovo dílo O myších a lidech. Představuje komunitu námezdních dělníků, která marně hledá ten ztracený sen, to své místečko na zemi, těch pár metrů, které by jim patřilo a kde by mohli žít. Tato třetí premiéra bude v březnu 2026, inscenaci připravuje jako hostující režisér Janusz Klimsza.

Takže dvakrát americká klasika, tedy stará Amerika, připomínající americkou historii. No, v současné době – proč ne?

Kdybych měl parafrázovat vaši otázku na uvádění současných her, reagující na současné dění ve světě, tak zatím nejaktuálnější hrou se mi jeví hra Dva burani z Mnichova, která byla předvedena na slavné mírové konferenci v Mnichově, kde se objevili dva přední současní vrcholoví američtí politici, promluvili a hned bylo jasné, která síla udeřila! A jakou silou! Mýtus staré demokratické a krásné Ameriky zmizel v okamžiku!

Doufejme, že na čas.

Doufejme, že na pár měsíců. Ve Steinbeckově novele O myších a lidech je právě řeč o slaboduchém silákovi, který může zničit všechno.

Mluvili jsme o první a třetí premiéře premiéře České scény, takže ještě druhá a čtvrtá…

Druhá premiéra bude Ro/c/k na vsi. Inscenace vychází z románové předlohy bratří Mrštíků Rok na vsi s podtitulem Kronika moravské dědiny. V obrazech ze života fiktivní vesnice Habrůvka se stane výrazným inscenačním prvkem živá folkrocková kapela Čechomor. S Karlem Holasem z Čechomoru o téhle věci už mluvíme hodně dlouho. Režisérem inscenace budu já. A možná diváky svým méně konzervativním přístupem překvapím. Čtvrtá premiéra bude inscenace Andersenovy pohádky Sněhová královna v režii Jiřího Hajdyly a hudbou Beaty Hlavenkové.

Přejdeme k Polské scéně…

O Gogolově Ženitbě už jsme mluvili. Proslavenou klasickou ruskou komedii bude režírovat Bogdan Kokotek. Já tu hru miluju.

Je moc dobře, že dáváte ruskou klasiku. Rusko opravdu není jen Putin. Mám přátele mezi ruskými disidenty žijícími v emigraci. Jsou vděční za každou připomínku světových uměleckých děl velikánů ruské kultury. A všichni doufají, že i Putin je jen historickou epizodou, za kterou sice Rusko draze zaplatí, ale všichni doufají, že všechno to zlé skončí a znova přijde čas na svobodnou uměleckou tvorbu i v Rusku.

Druhým titulem nové sezony Polské scény bude hra T. Mana Moje ABBA v režii Katarzyny Deszcz. Hra vypráví o jedné paní, která se osudově zamilovala do skupiny ABBA. Představení s pulzující rytmem hitů slavné hudební skupiny uvádíme s cílem přinést vzrušení, zábavu i inspiraci, ale také ukázat, co všechno patří k pokoře, se kterou je zapotřebí prožívat i okamžik největšího triumfu. Hlavní role je chystána pro Malgorzatu Pikus. Třetí premiérou bude svérázná komedie Niewolnice z Pipidówki. Režisér Adam Sroka vždy přinese něco velmi zajímavého. Jedná se o kabaret s výraznou hudební složkou. Komediálně pojatý příběh o korupci na maloměstě. A jako zlatý hřeb bude závěrečnou premiérou Polské scény Sługa dwóch panów od Carla Goldoniho v režii Mateusze OlszewskéhoGoldoniho

Už je znám představitel hlavní role? V povědomí diváků je neustále nejsilnějším dojmem spojeným s tímto titulem hlavní postava Trufaldino, ztělesněný Miroslavem Donutilem.

V této chvíli zatím nemohu prozrazovat, řeknu jen, že v hereckém souboru Polské scény je jistě více vhodných představitelů této nádherné postavy.

Dobře. Když už jsme nakousli téma síly hereckého souboru Polské scény, musím se zmínit o jistém názoru převládajícím v minulosti v kruzích profesionální divadelní kritiky. Často se o Těšínském divadle říkalo, že herecky je polský soubor silnější než ten český. V poslední době oponuji, že k výrazné proměně hereckého souboru České scény už došlo před několika lety a že takové tvrzení dnes není zcela opodstatněné…

Tohle je téma na velkou debatu. V zásadě bych nepřipustil, že jeden je lepší než ten druhý nebo třetí. Spíš bych se bavil o jemných, ale silných detailech, ve kterých se jednotlivé scény liší. A to tvoří jejich jedinečnou povahu a přednost. Většinou se mne také ptají na rozdíly mezi soubory zde a třeba v Praze. Všude najdeš nějaké rozdíly či přednosti. Nedávno padla v českém souboru otázka, jestli budou hrát i ostatní členové souboru hlavní role. Rozhlédl jsem se po souboru a mohl jsem vydechnout jednu větu: Všichni jste v mých inscenacích hráli hlavní nebo velkou roli. To nebyl bonmot, ale fakt, že tomu tak bylo a bude. A to je přednost tohoto angažmá. Tak to některých souborech nebývá.

Nesmíme opomenout dětskou scénu Bajka…

Bajka připravuje tři tituly, prvním bude Sametový králíček autora Margery Williamse. Jde o vánoční příběh o lásce, přátelství a o tom, jak hluboké může být pouto mezi obyčejným chlapcem a jeho králíčkem. Inscenace hry Roksany Jędrzejewské-Wróbel Divoženka bude v podstatě holčičí téma: Jaké to je být sama sebou? Nebát se cítit, nebát se mluvit, být smutná, když se to zrovna nehodí, a umět říct „ne“. A na závěr sezony bude uvedena klasická pohádka autora K.J. Erbena Pták ohnivák a liška Ryška. Velké očekávání pak má společný projekt Bajky a Těšínského divadelního a kulturního centra hry Kyberteror, jenž bude součástí projektu zaměřeného na prevenci kyberšikany v kontextu školního prostředí. A bude premiérovaná v nových prostorách TDKC.