Move Ostrava uzavřel sezonu, která rezonovala tělem, hlasem i srdcem

V lednu se do divadla Studio G po roce vrátila lehce hororová one-man show mima a akrobata Matěje Petráka s názvem Memento mori. Díky kombinaci pantomimy, pohybového divadla, akrobacie a černočerného humoru našel Petrák originální způsob, jak vyprávět o citlivých tématech jako jsou umírání a pomíjivost lidského života a jeho smysl, aniž by vyzněl pateticky nebo příliš depresivně. Přesto, nebo možná právě proto, že v některých situacích si opravdu nebere servítky – sedíte-li v první řadě, může na vás dopadnout nejen tíha situace, ale i prach z rozsypané urny. Inscenace vznikla jako absolventské představení a za dobu své existence se vyvinula v silnou výpověď o osudu, který je člověku předurčen, a o postavě, která se každodenně pohybuje mezi světem živých a mrtvých. On sám si možná není jist, na kterém břehu se vlastně nachází, a v přehrabování se mezi záznamy o mrtvých hledá smysl vlastní (ne)existence.

Z představení Memento mori. (Foto: Kamil Hauptmann)

Na stejné scéně se v únoru odehrálo tematicky zcela odlišné, avšak v něčem přece jen podobné představení, tentokrát v rámci dramaturgické linie pro nejmladší diváky. Slovenský performer a mim Andrej Lyga přivezl svůj sólový projekt Pohádka pro odvážné, který, ačkoli je primárně určen dětskému publiku, se nebojí dotknout temnějších a ,,dospělých“ témat. Lyga se v něm vydává na výpravu do imaginárního světa, strašidelného, ale poetického, který na jevišti sám tvoří jen pomocí několika světel (včetně čelovky, kterou má na hlavě) a rekvizit. Z hroudy hlíny se tak rodí postava, maska, nepřítel i křehké stvoření. Z trsu větviček vzniká začarovaný les… Za svůj výkon v Pohádce pro odvážné získal Lyga rovněž nominaci na Cenu Thálie.

Z pohádky pro odvážné. (Foto: Kamil Hauptmann)

Jedním z největších projektů, v němž se Move Ostrava angažoval nejen produkčně, ale také umělecky, se stala série koncertních večerů s názvem Sounds of Diversity, která se na začátku března představila v Ostravě a pokračovala dále do partnerských měst. Na jevišti koncertního sálu Fakulty umění Ostravské univerzity se sešli tanečníci Jana Ryšlavá, Lucia Bielik a Radoslav Piovarči a šestnáctičlenný orchestr Sounds of Diversity ansámbl, který pod taktovkou polského dirigenta Szymona Bywalce uvedl čtyři premiéry skladeb od skladatelů z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Pohybovou koncepci, založenou na instantní kompozici, vytvořila na míru uvedeným skladbám Jana Ryšlavá společně s režisérem Martinem Modrým. Tématem letošního, již druhého, ročníku se stal wellbeing, tedy stav pohody a souladu, který dobře vystihoval otevřenou a podporující kolaboraci dvou různých uměleckých světů. O projektu jsme psali v samostatné recenzi.

Z projektu Sounds of Diversity. (Foto: Kamil Hauptman)

Jedním z vrcholů sezony se stalo propojení s ostravskou uměleckou scénou v rámci květnové Noci kostelů, kde se tanec a poezie spojily v sugestivním prostředí Evangelického Kristova kostela. Performerka Jana Ryšlavá a herec Vít Roleček zde uvedli působivé Nocturno na půdě – komorní inscenaci, v níž scénický pohyb a recitace vytvářejí prostor pro hluboké zamyšlení. Texty Václava Havla, Lawrence Ferlinghettiho, Vladimíra Holana či Olgy Tokarczukové ožily v autentickém dialogu hlasu a těla, rezonujícího s duchem místa.

Z Nocturna na půdě. (Foto: Kamil Hauptmann)

Silný autorský hlas zazněl také ze Slovenska – prostřednictvím sólového představení IHOPEIWILL (uvedeno na jevišti Komorní scény Aréna v první polovině dubna), v němž performerka Soňa Ferienčíková ve spolupráci s choreografem Jarem Vinařským zkoumá otázky společné budoucnosti. Co chceme zanechat další generaci? Jaké hodnoty předáváme? A máme ještě čas něco změnit? Na pozadí politického napětí a prohlubující se klimatické krize vzniklo dílo, které navzdory tíživému tématu přináší silnou dávku naděje. Ferienčíková s lehkostí i vážností hledá odpovědi, které se dotýkají každého z nás – srdcem, tělem i hlasem. IHOPEIWILL je dílo, které propojuje fyzickou performanci, profesionální zvukový design z rukou producentky Never Sol a Alexandry Timpau a důmyslné vizuální instalace a světlený design. Každé z těchto médií funguje samostatně vedle sebe a zároveň v synergii, čímž společně vytvářejí působivý organický celek.

Z představení IHOPEIWILL (Foto: Kamil Hauptmann)

V kontrastu s tím nabídla show Teacrobat radostnou a hravou kombinaci akrobacie, nového cirkusu a rodinného humoru. Michal Mudrák, energický hostitel, vařil i balancoval, bavil i ohromoval. Jeho originální kuchyně se proměnila ve scénu, kde perník voněl, čajové šálky létaly – a smích publika zněl napříč věkovými kategoriemi. Celkem čtyřikrát bavil Michal Mudrák ostravské publikum ve svém vlastním šapitó, v němž se v polovině června usadil na prostranství Černé louky.

Z představení Teacrobat. (Foto: Kamil Hauptmann)

Na závěr sezony se již tradičně Move Ostrava spojil s Tancem Praha, který pomáhá rozšiřovat současnou taneční tvorbu do regionů. Minimalistický a zároveň nesmírně intenzivní duet Megastructure v podání Sarah Baltzinger a Isaiaha Wilsona přinesl surovou fyzickou poezii beze slov. Bez kulis, hudby i efektů – jen těla, která se potkávají, vzdalují, skládají a rozpadají jako milenci i protivníci zároveň. Dílo vzniklé v irské samotě mimo civilizaci umožnilo performerům jít až na samotnou dřeň pohybu. Výsledkem byla podmanivá studie vztahu dvou lidí, uvedená pod širým červnovým nebem Farské zahrady.

Z představení Megastructure. (Foto: Kamil Hauptmann)

Křehkost i síla ženského těla, odvaha být viděna jinak a smysl pro humor stály v centru sólového představení R.OSA performerky Claudie A. Marsicano, kterou mohli diváci zhlédnout (a prožít) v divadle Komorní scéna Aréna. Ve spolupráci s choreografkou Silvií Gribaudi vznikla neodolatelně živá inscenace, která překračovala hranice krásy i tělesných stereotypů. Deset „cviků nové virtuozity“ proměnilo jeviště v prostor, kde se tělo stává nástrojem emancipace i radosti z pohybu. Publikum bylo vyzváno ke spoluprožívání – ne jako divák, ale jako součást výzvy ke změně pohledu.

Z inscenace R.OSA. (Foto: Kamil Hauptmann)

Druhá polovina sezony 2024/2025 ukazuje, že Move Ostrava není jen platformou pro prezentaci současného tance a nového cirkusu, ale především živým organismem, který neustále hledá nové formy vyjádření, propojení a sdílení. Od intimních performancí až po velké mezinárodní spolupráce – každý projekt byl výzvou i příležitostí růst.

Ani doba mezi sezonami nezůstane hluchá a do Ostravy se v letních měsících podívají soubory Holektiv nebo ME-SA. Nadále probíhá a bude probíhat také spolupráce Move Ostrava a platformy Tanečno, která má za cíl šířit tanec (a kulturu obecně) pro změnu do regionů Slovenska. Site-specific performance Connecting/Stations, sdružující české a slovenské interprety, už zvládla oživit prostory nádraží v Hradci Králové či Trnavě.

Connecting Stations. (Foto: Marek Jancuch)