Literární suroviny v ostravském Provozu zakončily exilový Měsíc autorského čtení

Po celém měsíci plném setkávání se zahraničními i tuzemskými autory se MAČ 2025 loučí se svým ostravským dějištěm. Poslední večer letošního ročníku proběhl pořad Ivana Motýla a Filipa Klegy, Literární suroviny, během kterého pozvaní autoři představí „suroviny ze své kuchyně”, tedy nepublikované texty.

Literární suroviny se po několikaletém pravidelném konání v přívozské galerii Nibiru podle slov Motýla na nějakou dobu odmlčí. Prozatímní rozloučení s festivalem i Literárními surovinami ale nebylo žádnou tesknou záležitostí. Exil, tedy téma letošního MAČe, byl i tématem večera. Návštěvníci se setkali s exulanty různých forem i podob, kteří jsou více či méně spjati s Ostravou a okolím. Své rukopisy představilo třináct velmi rozličných autorů, čtení bylo navíc obohaceno noisovou intervencí Františka Hrušky a Jonáše Svobody.

Stejně jako většina programu Měsíce autorského čtení se i Literární suroviny odehrály předchozího dne v Brně, avšak pochopitelně s rozdílnými účinkujícími. Záměrem Ivana Motýla bylo pozvat ty, kteří z Ostravy odešli či odcházejí, a také ty, kteří jsou ve svém vnitřním exilu právě v Ostravě. Nazývat život v jiném městě stejného státu exilem se může někomu zdát nepatřičné, především po třiceti dnech setkávání se se zahraničními, většinou politickými, exulanty.

Ivan Motýl a Jiří Neduha. (Foto: Jana Seibertová)

Ovšem z předčítaných (či zpívaných) textů bylo jasné, že pocity exulantů jsou často přinejmenším podobné. Návštěvníci je mohli hledat jak v písni Jiřího Neduhy, který během komunistického režimu emigroval do Kanady, tak v poezii mladých básnířek Viktorie Pražákové a Josefíny Ptáčkové, které se do „exilu” v novém městě teprve chystají.

Poezie, jak už bývá na ostravských čteních zvykem, byla zastoupena hojněji. Své básně tematizující dvojí exil v Brně a následně Ostravě přečetl rodák z Prešova a každodenní návštěvník ostravského MAČe, Marek Timko. Své rukopisy představili i aktuální laureát Ceny Jantar 2024 za poezii Jan Kunze, básník a pedagog Vít Slíva, básnířka Kristýna Svidroňová, lékař a básník Radovan Jursa, nebo překladatel, básník a nakladatel Dan Jedlička. Právě Jedličkovo vystoupení, tedy přednes civilistního textu-litanie k městu Brnu symbioticky, avšak improvizovaně, doplněným hudebním podkresem Hrušky a Svobody, patřilo k nejintenzivnějším momentům celého večera. Sekci poezie doplnili i dva „bardi” se strunnými nástroji. Kromě zmíněného Jiřího Neduhy s kytarou vystoupil i Petr Čichoň se svou loutnou, který své vystoupení částečně využil k propagaci své nové knihy.

Jediným zástupcem prozaiků byl Marek Toman. Ten představil pozoruhodný úryvek svého nepublikovaného románu, ve kterém se vrací k několika rokům jeho života v Ostravě, kam se se svou matkou na čas v dětství přestěhoval. Jeho text nápaditě vystihoval esenci města a intenzivní životní zkušenosti stěhování do diametrálně odlišného prostředí.

Arzenál nástrojů Františka Hrušky. (Foto: Jana Seibertová)

Vyvrcholením večera byl dirigentský výkon Petra Hrušky, který řečí těla i předčítanou básní interagoval se svým synem Františkem a jeho kolegou za mixážním stolkem. Dvojice noiseových performerů celý večer předváděla svůj vynalézavý arzenál nástrojů, mezi nimiž byly dětské hračky i výuková hrací knížka pro chorvatské děti. Po tomto svérázném intenzivním tandemu program zakončila Yvetta Ellerová éterickým zpěvem své básně.

Literární suroviny byly svou variabilitou a neotřelou formou ideálním zakončením pestrého ročníku Měsíce autorského čtení. A byly také důkazem, že ostravské literární nadšence láká hlavně domácí tvorba, jelikož Kulturní centrum Provoz bylo během festivalu málokdy takto zaplněné.