Ředitel Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák: Program sestavujeme s důrazem na maximální kvalitu

Svatováclavský hudební festival letos vstoupí do svého 22. ročníku, od svých počátků ale prodělal několik postupných změn, byť jeho žánrové zaměření zůstává stejné. Čím bude letošní ročník charakteristický?

Od počátku se profilujeme především jako festival duchovní a staré hudby. Prvních dvacet let jsme všechny koncerty pořádali výhradně v sakrálních prostorách na území ostravsko-opavské diecéze, a to mezi státními svátky 28. září a 28. října. Po deseti letech jsme se – zejména kvůli příznivějším klimatickým podmínkám – přesunuli o měsíc dříve. Festival tak dnes začíná na počátku září a končí vždy 28. září na svatého Václava.

K vaší otázce – zásadní změnou, kterou jsme zavedli už v loňském roce, je, že se všechny koncerty nekonají výhradně v kostelech. Na základě zkušeností z projektu Hudební výlety jsme začali některé programy uvádět také v technických a historických památkách Moravskoslezského kraje. Díky tomu je dramaturgie pestřejší. Koncerty, které sice spadají do oblasti vážné hudby, ale nemají vyloženě duchovní charakter, situujeme například do prostředí zámků, technických památek typu Dolu Michal nebo Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici, případně do koncertního sálu Fakulty umění Ostravské univerzity.

Všiml jsem si, že v posledních letech festivalových koncertů trochu ubylo, pamatuji si dobu, kdy jste jich během měsíce zvládli více než tři desítky…

Ano, s ohledem na to, že v posledních letech nepřichází do kultury tolik finančních prostředků, kolik by bylo potřeba, museli jsme i my přistoupit k redukci počtu koncertů. Letos jich uvedeme dvacet. Pevně věřím, že toto číslo zůstane zachováno i do budoucna jako standard, který nám umožňuje udržet kvalitu a postavení mezi nejvýznamnějšími kulturními počiny v České republice. Díky svému programu patříme aktuálně mezi deset vybraných festivalů, které ministerstvo kultury podporuje v rámci speciálního programu státní podpory festivalů profesionálního umění.

Pojďme k letošnímu programu. Festival je unikátní v tom, že nabízí každoročně několik velkých oratorií ve špičkovém nastudování. To první zazní hned na zahajovacím koncertu 2. září v mariánskohorském chrámu. Proč jste se rozhodli sáhnout po Válečném rekviem Benjamina Brittena?

Válečné rekviem je monumentální hudební dílo, na jehož provedení se letos bude podílet 230 hudebníků. My jsme tuto skladbu uvedli přibližně před patnácti lety, přičemž několik desetiletí předtím v České republice vůbec nezazněla – a to především kvůli své mimořádné interpretační i produkční náročnosti. Jen pro zajímavost, letošní projekt vyjde na více než milion korun. Považoval jsem za naprosto logické uvést tuto kompozici právě letos – jednak při příležitosti 80. výročí konce druhé světové války, ale také v souvislosti s válkou, která dnes probíhá jen několik set kilometrů od našich hranic. Podle mého názoru neexistuje vhodnější způsob, jak připomenout válečné hrůzy, protože nikdy nebyla na toto téma napsána silnější skladba než právě Válečné rekviem Benjamina Brittena.

Sbormistr Lukáš Vasilek. (Foto: Petr Chodura)

Válečné rekviem zaznělo před dvěma lety ve Vladislavském sále v rámci projektu Prague Sounds a jeho uvedení se stalo mimořádně úspěšnou událostí. Rozhodli jste se tento projekt převzít v téměř stejné podobě, jak zazněl v Praze? Všiml jsem si, že obsazení bude velmi podobné.

Pro nastudování tohoto oratoria jsem nejprve oslovil Symfonický orchestr Českého rozhlasu – jedno z největších symfonických těles u nás, které je schopné obsadit rozsáhlý instrumentální aparát (dva samostatné orchestry), pro nějž je tato skladba určena. Neoddělitelnou součástí je také velký smíšený pěvecký sbor, doplněný dětským sborem a třemi sólisty. Ke spolupráci jsem přizval Lukáše Vasilka, šéfa Pražského filharmonického sboru, který pražské uvedení Válečného rekviem dirigoval a umělecky zaštiťoval. Společně jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší oslovit stejné interprety jako v Praze. Až na orchestr a jednoho sólistu (baryton) tedy zazní skladba ve stejném obsazení, včetně dětského sboru Radost Praha. Jsem velmi rád, že se to podařilo, i když na začátku roku nad tímto koncertem visel černý mrak a hrozilo jeho zrušení kvůli nedostatku financí. Z ekonomických důvodů jsme nakonec museli zrušit pouze koncert Isabelle Faust s Janáčkovou filharmonií. Věřím ale, že se s Isabelle Faust opět setkáme na některém z příštích ročníků našeho festivalu.

Dalším velkým projektem bude 18. září oratorium Christus, které připravujete v koprodukci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Jak vznikla tato spolupráce a co od ní mohou diváci očekávat?

Za více než dvě desetiletí existence našeho festivalu jsme navázali úzkou spolupráci s řadou ostravských kulturních institucí – především s Janáčkovou filharmonií a samozřejmě také s Národním divadlem moravskoslezským. Mám velký respekt k tomu, jaký progres obě tyto instituce v posledním desetiletí dosáhly, a jsem přesvědčen, že Ostrava si jako třetí největší město České republiky takovou úroveň zaslouží.

Spolupráce na rozsáhlém téměř tříhodinovém oratoriu Christus Franze Liszta vyplynula z mimořádné situace – od srpna probíhá rozsáhlá rekonstrukce Divadla Antonína Dvořáka, takže v září nebude ostravský operní orchestr ani sbor vytížen. Za běžného provozu by takové spojení bylo prakticky nemožné. Rozhodli jsme se toto monumentální dílo uvést i proto, že v Ostravě dosud nikdy nezaznělo. Diváci tak dostanou jedinečnou příležitost slyšet dvě špičková ostravská tělesa – orchestr a sbor NDM – společně s pěti vynikajícími sólisty z ostravské operní scény Veronikou Rovnou, Lucií Hilscherovou, Martinem Gurbaľem, Martinem Šrejmou a Romanem Hozou. Celý projekt nastuduje a provede hudební ředitel ostravské opery Marek Šedivý a věřím, že půjde o jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí letošního roku.

Veronika Rovná. (Foto: SHF)

Třetím velkým oratoriem bude Eva od Julese Masseneta, která zazní na závěrečném koncertu v podání Filharmonie Brno a Českého filharmonického sboru Brno. To bude také ostravská premiéra?

Oratorium Eva zazní dokonce v české premiéře – v naší zemi ještě nikdy nebylo provedeno. Před třinácti lety jsme uvedli Massenetovu Maří Magdalenu a ostravské publikum si může z nedávné doby pamatovat i jeho operu Manon. Kdo zná hudbu Julese Masseneta, ví, že byl mistrem orchestrace, zvukových barev, hudebních proměn a dramatu. Jeho hudba je posluchačsky velmi přístupná – melodická, barevná, a přitom vášnivě dramatická. Oratorium Eva není tak známé jako Maří Magdalena, ale v posledních dvaceti letech zažívá ve světě pozoruhodnou renesanci. Publikum dnes stále častěji vyhledává starší díla, která se běžně na koncertech nehrají, a právě toto oratorium je skvělým příkladem. Jsem si jistý, že pro naše posluchače půjde o jedinečnou příležitost poznat mimořádné mistrovské dílo ve špičkovém provedení. Na ostravském uvedení se bude podílet Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno a dirigent Philippe Bernold společně se třemi vynikajícími francouzskými sólisty mladší generace, kteří se již etablovali na předních světových scénách a festivalech.

Některé lidi možná může překvapit, že i v dnešní době vznikají oratoria a že tyto novodobé duchovní skladby můžou slyšet i na letošním ročníku. Mluvím samozřejmě o Petru Fialovi a Českém filharmonickém sboru Brno. Co od jejich koncertu plánovaného na 17. září očekávat?

Český filharmonický sbor Brno je dnes považován za jeden z nejlepších pěveckých sborů v Evropě a pro nás je velkou ctí, že je už řadu let rezidenčním souborem našeho festivalu. Letos se kromě závěrečného koncertu, na němž zazní již zmiňované oratorium Eva, představí také v unikátním projektu, který je opožděně věnován osmdesátinám jeho sbormistra a zakladatele Petra Fialy, jenž je také skvělým skladatelem. Po svatořečení Anežky Přemyslovny vyhlásil kardinál František Tomášek „Desetiletí duchovní obnovy českého národa“. V tomto období vznikla tři Fialova duchovní oratoria inspirovaná životy českých světců. Autor, jako hluboce věřící člověk, je komponoval jako poctu těmto významným osobnostem. Na koncertě 17. září zazní všechna tři díla pohromadě – bude to jedinečná příležitost slyšet ucelený triptych, který má mimořádnou hudební i duchovní hodnotu.

Hana Blažíková. (Foto: SHF)

Podrobně hovořit o každém koncertu není v možnostech našeho rozhovoru, ale můžeme alespoň stručně pozvat například na koncerty rodáků z našeho kraje, například Nikol Bókové, která vystoupí spolu s Radkem Baborákem, a sopranistky Kateřiny Kněžíkové. Na co byste ještě rád upozornil a co by si v programu nikdo neměl nechat ujít?

Nikol Bóková uvede ostravskou premiéru své skladby Her Country, která vznikla v loňském roce k oslavám Roku české hudby. K realizaci projektu si přizvala jeden z nejlepších českých komorních souborů – Baborák Ensemble. Další výraznou uměleckou osobností našeho regionu je sopranistka Kateřina Kněžíková, dnes patrně nejvyhledávanější česká pěvkyně. Spolu s Janáčkovou filharmonií představí program nazvaný Mozart Gala s výběrem z děl Wolfganga Amadea Mozarta. Když mluvím o rezidenčních umělcích, naprosto zásadní pro náš festival je každoroční spolupráce s barokními soubory Collegium 1704 Václava Lukse a Collegium Marianum Jany Semerádové. Vím, že se na jejich nejvyšší uměleckou úroveň mohu vždy spolehnout, a oceňuji, že s nimi můžeme plánovat programy dlouhodobě dopředu. Collegium 1704 letos uvede program spojující hudbu G. F. Händela a J. D. Zelenky a rovněž druhý projekt s názvem Polyfemo, ve kterém se představí jako sólista charismatický italský basista Luigi de Donato. Collegium Marianum přiveze komornější projekt s ranými kantátami Johanna Sebastiana Bacha, v němž vystoupí fenomenální sopranistka Hana Blažíková. Ta na festivalu vystoupí hned třikrát, pokaždé v jiné roli – a na to se osobně velmi těším.

Jak to vypadá s letošním zájmem o vstupenky?

Máme trochu nevýhodu v tom, že se festival koná na konci léta, kdy se lidé vracejí z dovolených, takže mnoho vstupenek se prodává až na poslední chvíli. Ostrava navíc není součástí hlavních turistických center jakými jsou Praha nebo Český Krumlov, kde velkou část vstupenek vykupují cestovní kanceláře specializující se na kulturní turismus. V posledních letech se proto snažíme více spolupracovat s polskými partnery. Program sestavujeme s důrazem na maximální uměleckou kvalitu a samozřejmě bychom byli rádi, kdyby byly všechny koncerty vyprodané. U takto úzce profilovaného festivalu to však není jednoduché – zvláště v našem regionu. Přesto se každoročně pohybujeme kolem 90 procent prodané kapacity a věřím, že podobného výsledku dosáhneme i letos.