Ředitelka Ostravských dnů Renáta Spisarová: Není to hudba pro každého, o to víc nás těší rostoucí zájem publika

Už podruhé má bienále Ostravské dny své zázemí v novém kampusu Ostravské univerzity. Jak se vám osvědčilo přestěhování z Janáčkovy konzervatoře do nové budovy Fakulty umění na Černé louce?

Na Janáčkově konzervatoři jsme strávili řadu let a musím připomenout, že jsme tam působili od roku 2001 díky velkorysosti tehdejšího ředitele Milana Báchorka. Byl jedním z těch, kdo našemu ambicióznímu projektu tenkrát otevřel dveře dokořán. Pokračovala v tom i jeho nástupkyně Soňa Javůrková. Ale samozřejmě s tím, jak se v Ostravě postupně začalo rozvíjet vysoké umělecké školství, bylo naprosto logické spojit se s Fakultou umění Ostravské univerzity, která před dvěma lety dostala k dispozici fantastický kampus na Černé louce. Tehdy v létě 2023 jsme se v něm zabydleli poprvé a bylo to v době, kdy šlo o novostavbu; vychytávali se, logicky, jisté nedostatky, Nicméně už od prvního okamžiku jsme věděli, že tohle je přesně prostředí, které potřebujeme a které bude skvěle reprezentovat moderní Ostravu, Moravskoslezský kraj i Českou republiku ve světě (rezidenti Institutu a interpreti festivalu včetně významných skladatelů přijíždějí z asi 25 zemí – od USA po Austrálii – a jsou to profesionálové většinou z akademického prostředí). Tedy v tom roce 2023 jsme díky stěžejní podpoře rektora Ostravské univerzity Petra Kopeckého a tenkrát ještě kvestora Jana Fuxe uzavřeli s děkanem Fakulty umění Michalem Kalhousem memorandum o vzájemné spolupráci a jsme za to jsme panu děkanovi a všem z Fakulty umění OU velmi vděčni. Musím říct, že v tomto vzdušném, moderním a velkorysém prostoru je nám opravdu dobře.

Institut Ostravských dnů je v plném proudu. (Foto: Martin Popelář)

Samotnému festivalu předchází ještě jedna paralelní událost, říkáte tomu Institut. Můžete říct, co se aktuálně v budově Fakulty umění odehrává, než začnou samotné koncerty?

Institut Ostravské dny trvá vždy tři týdny, letos začal naplno v pondělí 11. srpna, kdy už v Ostravě byli přítomni všichni zahraniční i čeští studenti/rezidenti a kdy jsme už byli kompletně nastěhovaní v City kampusu. Někteří lidé si možná mylně představují, že se do Ostravy sjeli mladí skladatelé, kteří pod dohledem známých a zkušených osobností píšou nové skladby. Tak to samozřejmě není. Rezidenti nám své kompozice posílají už na jaře, podle nich probíhá výběr účastníků. Ze zhruba stovky žádostí můžeme akceptovat maximálně pětatřicet studentů, jejichž skladby na festivalu zazní, protože například na rozdíl od obdobné akce v Darmstadtu jsme se od začátku dohodli na tom, že půjde o spíše komorní skupinku lidí, aby jejich vzájemná spolupráce, i ta s jejich lektory, byla co nejintenzivnější, aby se dostalo opravdu na každého. Jde skutečně o velmi různorodou skupinu lidí, přijelo například několik studentů a absolventů vyhlášených univerzit z USA, ale také třeba z Islandu, Norska, Velké Británie, Číny (Hongkongu), Kanady a jedna studentka dorazila díky podpoře ostravského magistrátu i města Dnipra z Ukrajiny. Takže jsou to lidé z naprosto rozdílných kultur. Nejprve se všichni potkávají společně a každý prezentuje ostatním svou práci, stejně jako ji prezentují už velmi známí skladatelé/lektoři, kteří na Ostravské dny přijali pozvání a jejichž skladby jsou na programu festivalu také. Po tomto vzájemném „oťukávání“ se pak rezidenti zapisují k individuálním lekcím. Ve druhém týdnu konání Ostravských dnů přijíždí skupina asi 150 interpretů, kteří následně budou na koncertech hrát většinou skladby ve světových premiérách, tedy na různých místech probíhají zkoušky na koncerty. Zde už se mají také rezidenti/studenti možnost potkat se špičkovými, zkušenými interprety, což je pro ně rozhodně velmi přínosné. Hráčské techniky pro provádění soudobé hudby jsou často velmi specifické, také pokud jde třeba o práci s elektronikou).

Takže těch posledních několik dnů je už v podstatě přípravou na festival a probíhají hlavně zkoušky?

Přesně tak, i když samozřejmě partitury skladeb posíláme hráčům už několik měsíců předem, zvlášť pokud jde o některé velmi exponované party. Ale ty opravdu ostré zkoušky se všemi dirigenty a v kompletním obsazení v Ostravě letos začínají v pondělí 18. srpna.

Hudební skladatel Bernhard Lang na své prezentaci. (Foto: Martin Popelář)

Slavnostní zahajovací koncert Ostravských dnů se koná v neděli 24. srpna v Trojhalí Karolina, ale hudební program bude probíhat na různých místech už od čtvrtka. Vy vlastně každý rok máte ještě před zahajovacím koncertem několik výživných hudebních předkrmů. Proč volíte takový neobvyklý formát festivalové dramaturgie a zahajovací koncert se koná až vlastně čtvrtý den?

V prvních bienále jsme Ostravské dny zahajovali velkým orchestrálním koncertem, jak se na takto robustní festival sluší a patří. Vždycky to byla neděle a pak se až do další soboty koncertovalo každý den, i několikrát denně. Jenže těch skladatelů, interpretů a nabídek se postupně během každého bienále objevovalo tolik, že jsme museli vždy několik dní přidat. V minulosti se k nám připojil Minimaraton elektronické hudby a je už mnoho let vždy první sobotu festivalu naší součástí, i když v tomto případě si dramaturgii a hosty vybírá a zajišťuje platforma Bludný kámen. Ale stále se objevují další a další možnosti pro koncerty, které už není možné vtěsnat do hlavního festivalového programu od neděle do soboty, prostě se už do těch dnů nevejdou. Ale my je chceme prezentovat, protože jsme na další skladby jednoduše zvědavi, takže není zbytí.

Bienále Ostravské dny má v Ostravě už 25letou tradici a spousta lidí se na něj naučila chodit. Přesto ale jde stále o menšinovou záležitost. Snažíte se oslovovat nové, zejména mladší publikum, anebo si spíše říkáte, že kdo chce, tak si cestu k soudobé hudbě najde?

My samozřejmě děláme všechno pro to, aby se o festivalu vědělo, ale že bychom například cíleně chodili po středních a vysokých školách a dělali nějakou osvětu, tak to opravdu ne. Nemělo by to cenu. Ostravské dny jsou festival pro zvídavé obecenstvo, které je otevřené novým věcem a které se zajímá o to, co se aktuálně děje ve světě hudebního umění. Nemusí to být vyloženě jen hudba, jsou to lidé, které zajímá umění se vším všudy, mají potřebu chodit nejen na koncerty, ale i výstavy, do divadel, zajímá je literatura… Festival má své publikum, které chodí opakovaně, a to publikum postupně narůstá a s každým rokem je návštěvníků víc a víc. A světová šuškanda také hraje svou roli. Samozřejmě, jak říkáte, nejsme mainstreamový festival. Na naše koncerty nechodí tisíce lidí, jsou jich ale stovky. Možná o to více si našich posluchačů vážíme, protože prezentujeme hudbu, která je nová, jiná, rozhodně není na první poslech jednoduchá, mnohdy vyžaduje značnou dávku soustředění a trpělivosti i meditace.

Z minulého ročníku festivalu Ostravské dny. (Foto: Martin Popelář)

V rozhovoru nebudeme zvát na každý koncert zvlášť, zájemci se jistě v programu dobře zorientují na vašich webových stránkách. Dokážete ale z letošního festivalu vybrat jeden koncert, který byste mohla označit za nejlepší vstupní bránu do světa nové hudby pro posluchače, který třeba ani neví, co ho na festivalu čeká? Na co byste pozvala člověka, který soudobou hudbu sice nevyhledává, ale přesto by chtěl přijít třeba jen na jeden koncert?

Asi bych takovému zájemci doporučila nedělní zahajovací koncert v Trojhalí Karolina, který bude velkolepý, už jen proto, že nabídne skladby pro tři orchestry. Když posluchač sedí uprostřed té masy muzikantů, které dirigují tři dirigenti, a ještě v tak unikátním a obrovském prostoru, jakým je ostravské Trojhalí, je to už samo o sobě silný zážitek. Byť samozřejmě ani v tomto případě nepůjde o jednoduchou hudbu. Uvedena zde bude mimo jiné skladba Game XXII for Ostrava, kterou napsal skladatel Bernhard Lang přímo pro náš festival, takže zazní ve světové premiéře. Kromě ní uslyšíme také nádherné skladby Philla Niblocka, Alvina Luciera a Petra Kotíka, které jsou napsané právě pro tři orchestry. Takže si myslím, že možná tento koncert může být pro prvoposluchače fascinujícím zážitkem. Může ho absolutně pohltit, ale samozřejmě ho taky může nechat chladným. Může se taky stát, že to posluchač tzv. neusedí, zvedne se a odejde. To se může stát na každém koncertě a rozhodně se kvůli tomu nehroutíme. Když Beethoven poprvé uváděl svou sedmou symfonii, doposlouchala ji jen hrstka, o přijetí Janáčkovy hudby za jeho života už raději mluvit ani nebudu.

Z festivalu Ostravské dny. (Foto: Martin Popelář)

Závěrem našeho rozhovoru bych se rád zeptal na věc, která aktuálně hýbe Ostravou, a to je výstavba nového koncertního sálu. Dokážete si představit, že by se v budoucnu některé koncerty Ostravských dnů mohly konat tam?

Určitě ano, ale zde bude samozřejmě velmi záležet na tom, jak budou nastavena pravidla např. pro ostravské organizace a jaké budou podmínky pronájmu. Já pevně doufám, že se ta debata už vede a že koncertní sál bude dostupný nejen pro pořadatele komerčních akcí, ale i pro neziskové organizace jako jsme my. Myslím si, že přestože jde už teď primárně o koncertní prostor pro Janáčkovu filharmonii Ostrava, tak vnímám, že jde, nazvěme to tak, majetek všech Ostravanů a spoluobčanů Moravskoslezského kraje a že zde budou mít otevřené dveře organizace jako jsme my nebo například Svatováclavský hudební festival, tedy společnosti a spolky, které nefungují na čistě komerční bázi. Samozřejmě Trojhalí, kde pořádáme naše orchestrální koncerty, není ideálním prostorem pro koncerty klasické hudby, která potřebuje kvůli soustředěnému poslechu absolutní ticho. V Trojhalí víme přesně, kdy projíždí nákladní vlak, proletí letadlo, houká sanitka; slyšíme uvnitř auta neukázněných řidičů, přestože máme za Trojhalím vyjednanou uzavírku komunikace. Dokonce je tam slyšet, když silně zaprší. Zažili jsme uvnitř haly horko jako v pekle. Ale Trojhalí Karolina má také své jedinečné kouzlo a s výkonným ředitelem společnosti Petrem Šnejdarem jsme za deset let spolupráce sehraní. A kde by se v Ostravě vešly tři orchestry pro nedělní zahajovací koncert? Kde jinde je tak obrovský zastřešený prostor, že například na Nonovu operu Prometheo vjelo do Trojhalí několik nákladních aut a jejich korby pak tvořily pódia pro interprety? Takže zaplať pánbůh za Trojhalí!!

A budete vůbec umět nový koncertní sál s kapacitou pro 1300 lidí naplnit s tímto nemainstreamovým programem?

Dovedu si představit, že s některými projekty bychom i ten velký koncertní sál naplnit mohli. Vzpomeňme, že v roce 2013 jsme do Ostravy pozvali slavný Phillip Glass Ensemble, který přijel zahrát více než pětihodinovou skladbu Music in Twelve Parts. A tenkrát jsme vyprodali multifunkční aulu Gong, bylo tam 1500 posluchačů. Takže ano, dovedu si představit, že na některé velmi speciální programy bychom nový koncertní sál mohli takzvaně vyprodat. Zároveň ale věřím, že ten prostor bude mít určitou variabilitu a zrekonstruovaný Dům kultury s novou přístavbou bude umožňovat i koncerty, kde se počítá s návštěvností několika stovek lidí. Jak jsem říkala, záleží na tom, jak budou nastaveny podmínky pronájmu, ale věřím, že některé koncerty bychom mohli uspořádat i v novém koncertním sále. Těšíme se na to!