Historie fenoménu ABBA v 90 minutách. Inscenace Agnetha volá S.O.S. je zábavná i dojemná
1.9.2025 09:32 Aleš Honus Divadlo Recenze
Kapela ABBA patří k největším fenoménům světového popkulturního průmyslu. Není tedy divu, že její hudba a také její příběh lákají k opakovanému oživování a připomínání. Úplně nejnovější a možná jeden z nejoriginálnějších pohledů na tento fenomén je nyní k vidění v Ostravě. Národní divadlo moravskoslezské v neděli uvedlo premiéru dokumentární hry Agnetha volá S.O.S.
Z inscenace Agnetha volá S.O.S.
Foto: Martin Kusyn
Inscenace vychází z originální předlohy hudebního publicisty Pavla Klusáka. Jeho několik let starý text, který měl zpočátku jen podobu scénického čtení a poté i rozhlasové hry, je založen na fiktivních dialozích, které vedou čtyři členové kapely jak mezi sebou, tak se svým manažerem Stigem Andersonem. Divadelní hra je navíc zasazena do muzea věnovanému této legendě a doplněna o dva průvodce a zároveň stárnoucí fanoušky kapely, kteří příběh občas glosují.
Text se spolehlivě opírá o reálie, které jsou dostatečně známé z různých biografií. Kdo tyto reálie nezná, může se až na pár detailů spolehnout, že se mu zinscenovaný příběh kapely ve velmi zhuštěném tvaru dostane tak, jak se opravdu ve skutečnosti odehrál.
Divák tak sleduje příběh švédského kvarteta už od doby, kdy Benny a Björn hráli ve skupinách, jejíž význam nepřesáhl hranice Švédska, a Agnetha a Anni-Frid začali rozvíjet své sólové pěvecké kariéry. Pokračuje přes triumf ve finále soutěže Eurovize s písní Waterloo, jednání o právech na používání značky ABBA se stejnojmenným výrobcem rybích konzerv a okamžiky největší slávy až po krizi, do níž se dostaly vztahy mezi oběma partnerskými a později i manželskými páry, což vedlo později až k postupnému odcizení a rozpadu kapely v roce 1982. V závěru se hra dotýká i „comebacku“ kapely v roce 2022 prostřednictvím digitálních avatarů a vrcholí poměrně optimisticky smířením jednotlivých členů v jejich seniorském věku.

V. Boráková, V. Johaník, K. Janovičová a M. Dědoch. (Foto: M. Kusyn)
Hraje se v jednoduché scéně Jána Tereby, jejíž dominantou je otočná zeď s motivy písmen A a B. Z jedné strany je zeď opatřena lavicí, po stranách jeviště se nacházejí hudební nástroje – kytara a klávesy. Svou roli na začátku a na konci představení mají i plošné figuríny znázorňující členy kapely.
Režisér ostravské inscenace Josef Doležal měl velmi šťastnou ruku při výběru hlavních protagonistů. Do rolí Bennyho a Björna obsadil Vojtěcha Johaníka a Martina Dědocha, role jejich ženských protějšků ztvárňují Veronika Boráková jako Agnetha a Kamila Janovičová jako Anni-Frid. Všichni čtyři tvoří dobře sehraný tým a každý z nich odvádí suverénní herecký výkon. Herci se můžou opřít o velmi dobře napsaný text a také o příjemnou strukturu vyprávění, kdy dialogy vyplňují intermezza s reprodukovanými hudebními ukázkami s výrazným zapojením pohybu a tance.
Příjemným překvapením je výkon Veroniky Borákové v roli Agnethy, pro kterou jde o činoherní debut a která v roli nejmladší členky kapely ukazuje, že kromě svých dalších uměleckých předností disponuje i přirozeným hereckým talentem a nezaostává ani za dalšími třemi hlavními protagonisty, kteří jsou již ostřílenými hereckými matadory. Borákové se podařilo velmi dobře vytvořit charakter plaché Agnethy, rovněž Kamila Janovičová v každý moment představení dokazuje, že jí role Anni-Frid sedla a že si ji opravdu užívá.

Kamila Janovičová a Veronika Boráková. (Foto: Martin Kusyn)
Účinku jejich herectví napomáhají i kostýmy Michaely Semotánové, které věrně kopírují estrádní estetiku konce 70. let, aniž by šlo o kopie skutečných kostýmů. Povedené jsou také paruky, díky kterým se všichni čtyři protagonisté svou vizáží velmi blíží podobě členů kapely ABBA. Zvlášť mužští protagonisté jako by Björnovi a Bennymu z oka vypadli, a to nejen díky své vizáži, ale i díky dokonale zvládnuté obličejové mimice.
Nejsilnějšími momenty inscenace jsou výstupy, kdy divák vnímá, že pod širokými úsměvy a zdánlivě bezstarostnými jevištními tanečky se skrývají slzy nad rozpadajícími se osobními vztahy a ztrátou soukromí, které zejména Agnetha nese nejhůře. Tuto smutnou stránku působení kapely ABBA se všem čtyřem hercům díky dobrému režijnímu vedení podařilo vystihnout naprosto dokonalým způsobem.

Vlevo Vojtěch Štěpánek. (Foto: Martin Kusyn)
Roli excentrického manažera kapely v inscenaci hraje Vojtěch Štěpánek, jinak šéf činoherního souboru NDM. I v jeho případě jde o dobrou volbu, Štěpánek do své role i díky své vizáži vplynul velmi hladce.
V rolích průvodců příběhem a glosátorů situací účinkují Jan Fišar a Marie Logojdová, kterým text sice nedává příležitost naplno rozvinout celý rejstřík jejich hereckého umění, obraz stárnoucích fanoušků kapely ale vytváří velmi dobře. V několika drobných, komicky pojatých epizodních rolích vystupuje herec Petr Houska,, jeho kreace zejména v roli moderátora rozhovoru se členy kapely vyvolávají v hledišti salvy smíchu.

Jan Fišer a Marie Logojdová. (Foto: Martin Kusyn)
Součástí inscenace je samozřejmě hudba kapely ABBA v podobě úryvků z největších hitů. Dobrou práci se zvukem zde odvedl František Hruška, který různými úpravami originálních nahrávek velmi dobře pomáhá režii a hercům ve změnách nálad, které se v některých scénách střídají velmi rychle za sebou.

Veronika Boráková a Vojtěch Johaník. (Foto: Martin Kusyn)
Režie při tvorbě inscenace využila toho, že představitelka Agnethy Veronika Boráková je velmi nadaná a výrazná zpěvačka a nechala ji živě zazpívat část písně Thank You For The Music. Navzdory vynikajícímu pěveckému výkonu ale scéna, kdy zpěvačce ve vysokém stupni těhotenství při zpěvu této písně v nahrávacím studiu praskne plodová voda, může v některých divácích vyvolat rozpaky. Podobný dojem vytváří scéna telefonického rozhovoru Stiga Andersona se zástupcem švédských rybáren. Scénický obraz, ve které je vrcholový manažer firmy oděn do pláště potřísněného rybí krví, vyznívá trochu jako karikatura.
Přes tyto detaily, které zaměstnávají divákovu mysl, jde o velmi zdařilou inscenaci dobrého textu vytvořenou kvalitním mladým tvůrčím týmem, jehož většina členů s NDM spolupracovala poprvé. Navzdory tomu, že v inscenaci se nachází i několik odkazů na české reálie, by se hra nemusela ztratit ani na zahraničních divadelních scénách a možná je otázkou, kdy po ní sáhne některé z dalších divadel.

Kamila Janovičová a Martin Dědoch. (Foto: Martin Kusyn)
Z představení, které trvá 90 minut a hraje se bez přestávky, budou spokojeně odcházet nejen fanoušci kapely ABBA, ale všichni, kteří se rádi podívají, jak může vypadat zákulisí úspěchu populární kapely.
Na své si přijdou diváci, kteří se rádi pobaví i dojmou. Tedy pokud budou mít štěstí a podaří se jim sehnat vstupenky.
*
Agnetha volá S.O.S. Autor textu Pavel Klusák. Úprava textu Josef Doležal a Norbert Závodský. Režie Josef Doležal. Dramaturgie Norbert Závodský. Scéna Ján Tereba. Kostýmy Michaela Semotánová. Sound design František Hruška. Pohybová spolupráce Julie Svitičová. Recenze je psaná z premiéry uvedené v neděli 31. srpna 2025 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v Divadle 12.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.