Metal se třemi vykřičníky!!! Sobotní svátek extrémních žánrů byl díky účasti legend velkolepý

Začneme tedy od pravděpodobně nejlepšího koncertu na festivalu Metal!!!, alespoň z mého pohledu. Kapela Carcass vznikla v roce 1985 v Liverpoolu a založili ji dva nerozluční kamarádi. Excelentní kytarista Bill Steer a skvělý baskytarista Jeff Walker. Kapela se pohybuje v žánrovém rozmezí grincoru, death metalu a melodic death metalu. V Ostravě představili průřez celou svou tvorbou, ale dominovaly především písně z jejich nejznámějšího a nejúspěšnějšího alba Heartwork. Obálku tohoto metalového klenotu vytvořil velmi známý švýcarský sochař, výtvarník, stvořitel biomechanického surrealismu a tvůrce hollywoodského monstra Vetřelce H. R. Giger, který vytvořil řadu velmi zajímavých obálek i pro jiné metalové kapely, např. Celtic Frost, Triptykon, Atrocity, Dead Kennedys aj. Ale zpět ke koncertu, který byl vrcholem festivalu.

Carcass. (Foto: Aleš Honus)

Celému vystoupení dominoval výborný zvuk. Lepší koncert jsem na tomto festivalu snad ještě nezažil. Vše bylo vyvážené. A když člověk slyšel ty staré pecky naživo, například Buried Dreams, Hertwork nebo Corporal Jingsore Quandary, tak měl chuť tančit nebo prostě jen tak sedět, poslouchat a slzet radostí.

Assasin. (Foto: Aleš Honus)

Pojďme však dál. K dalším vrcholům festivalu patřil koncert německé trashmetalové legendy Assasin. Kapela vznikla v roce 1985 v německém Düsseldorfu a od počátku hraje velmi dravý a energický thrash metal. Kapela dobře komunikovala s publikem a vrcholem jejich koncertu byla zcela nepochybně píseň Assassin z prvního alba The Upcoming Terror (1986). Tuto trashmetalovou hymnu zpívalo a skandovalo s kapelou početné publikum. Opravdu úžásný a jedinečný koncert nabitý sršící energií od počátku do konce.

Schirence Plays Pungent Stench. (Foto: Aleš Honus)

K dalším nezapomenutelným bodům ostravského festivalu patřil zcela nepochybně koncert Martina Schirence, který představil tvorbu rakouských deathmetalistů Pungent Stench na Slezskoostravském hradě již podruhé. Viděl jsem je v roce 2022, když hráli před Napalm Death. Ten rok strašně pršelo a nádvoří připomínalo bahenní lázně. Takže jsme si to tentokrát užili podruhé a bez deště. I tentokrát šlo o zcela jedinečný koncert. Jsou prostě kapely, které se postaví na pódium a neumusí se předvádět, skákat, blbnout a mít zmalované ksichty. Prostě jen hrají ty své osvědčené a léty prověřené deathmetalové fláky z alb Been Caught Buttering (1991), Dirty Rhymes and Psychotronic Beats (1993) aj. A je to tam.

Atheist. (Foto: Aleš Honus)

Zatím byla řeč o kapelách, které hrály na osvědčeném hradním nádvoří. Druhá scéna na louce před hradem představila také velmi zajímavé a kvalitní kapely. Především to byli legendární Atheist z USA, které od svého založení vede zpěvák, hudebník a textař Kelly Shaefer. Atheist v Ostravě představili průřez všemi čtyřmi alby a osobně jsem velmi rád, že došlo i na písně z geinálního alba Elements (1993), například na starou pecku Water, která mě po letech opět vzala za srdce a roztančila mé bolavé tělo. Genialita technického death metalu. Tak bych nazval celý jejich koncert.

Origin. (Foto: Aleš Honus)

Na dolní scéně vystoupili i jejich krajané Origin, kteří se od roku 1990 pohybují ve stejných hudebních vodách a svým pojetím technical death metalu doslova dobyli Ostravu. Na počátku koncertu byli přivítání bouřlivým jásotem. Zakladatel a frontman kapely, zpěvák Paul Rayen přestavil velmi kvalitní průřez tvorbou kapely. Origin prolomili jakousi zvukovou kletbu dolní scény a jejich zvuk neměl jedinou chybu.

Návštěvníci festivalu. (Foto: Aleš Honus)

Za zmínku stojí i koncert amerických Death Rattle, který začal zcela nezvykle bubenickým sólem z jedné velmi znemé písně Phila Collinse. Proč ne? Bylo to originální. Kapela představila písně ze tři vydaných alb a jejich groove metal byl velmi příjemný a místy připomínal Panteru.

Rád bych se zmínil ještě o vystoupení čtyř českých kapel, které mě zaujaly. Za prvé to byla Nomura z Olomouce. Jejich pojetí djentu a progressive metalu je originální a místy snad někomu připomene i švédské velikány Meshuggah. Bohužel byl zde problém se zvukem, kytary téměř nebyly slyšet. Teprve od poloviny jejich setu se zvuk zlepšil a kapela vše dotáhla do vítězného konce s obrovským nasazením a energií.

Za druhé Awrizis. Strhující nástup. Vynikající zvuk. Zazněly písně z aktuálního alba My Heart Has No Home (2024), které mi místy připomněly tvorbu švedských Dark Tranquillity. Kapela sama sebe označuje za hybrid metal band, protože vznikla spojením muzikantů z kapel Dissolving of Prodigy, Ill Crow Exeorsus nebo Enwyllion. Frontman a zpěvák Marek Frodys Pytlík věnoval jednu starší píseň zesnulému muzikantovi Fusatému z legendární havířovské kapely Dissolving of Prodigy, protože měl ve svém životě také rád Carcass a kdyby žil, byl by tam s námi. Bylo to krásné gesto.

Carnal Diafragma. (Foto: Aleš Honus)

Za třetí Carnal Diafragma z Ostravy. Kapelu, která vydala pět alb, založil kytarista Robert Rožan Rožanski. Jejich pojetí grindcoru a goregrindu lze označit za komediální a sloužící zejména k uvolnění mysli a celého těla. Borci představili zejména písně z proslulého alba Grand Restaurant Pana Septika (2017), jejichž názvy hovoří za vše: Vykloktaná klokaní kloaka, Slímáčí pamlsek v hlemýždí hýždi, Nedonošené mořské plody na biskupském chlebíčku a další pecky. Kapela je zajímavá tím, že jejich písně nemají vůbec žádné texty, jen názvy, protože zkušený fanoušek se zcela jistě dovtípí.

Za čtvrté opět domací Nahum z Ostravy. Kapela vznikla v roce 2004, vydala tři velmi kvalitní alba a letos se dočkáme její čtvrté kolekce. Od počátku koncertu měli Nahum skvělé nasazení a kontakt s publikem a výborný zvuk. Představili starší písně z předchozích alb, např. And The Chaos Has Begun či Whitin Destruction (2018) a došlo také i na dvě novinky. Zpěvák Pavel Nahum je rozený frontman a vede svou kapelu v rozbouřených vodách thrash metalu a death metalu stále vpřed. Nahum předvedli jeden z nejlepších koncertů na festivalu Metal!!!

Nahum. (Foto: Aleš Honus)

Ještě pár slov dalších kapelách. Polští black metalisté Cień z Krakowa měli bohužel špatný zvuk a jejich koncert mě nezaujal. Takový uřvaný black metal nemám prostě rád. Ani Impaled Nazerene mě dvakrát nenadchli. Opět jakási směs uřvaného black metalu, u kterého nevíš jestli je to sakra black metal nebo nějaký mutant power metalu. Bohužel. Naopak mě nadchli američtí Gorgatron. Jejich death metal měl velmi zvláštní rytmiku. Možná indiánskou.

Člen kapely Cień. (Foto: Aleš Honus)

Rotten Sound z Finska byli také výborní. Jejich divoký grindcore roztančil nádvoří. Z black metalových kapel mě nejvíce zaujali belgičtí Enthroned.

Velmi pozitivně lze hodnotit i doprovodný program v režii Czech Metal Studies, který nabídl přednášky a diskuse na témata, která hýbou metalovou kulturou.

Suma sumárum, šestý ročník festivalu Metal!! se vydařil a dá se říci, že převažují spíše pozitiva a negativ je jen málo, snad jen ten nevyrovnaný zvuk na scéně v podhradí. Také se ukázalo, že na takový počet návštěvníků je na festivalu velmi málo toalet. Tohle by chtělo do budoucna rozhodně vyřešit.

Jinak bylo všechno skvělé a pochvalu si zaslouží i přesné načasování vystoupení a žádné prostoje. Hrálo se non stop – jedna kapela skončila na nádvoří a druhá hned začala pod hradem. A tak by to mělo být i do budoucna.

Příští rok festival potrvá dokonce dva dny. Máme se na co těšit.