Šéf činohry Slezského divadla Michal Spišák: Nová sezona nabídne klasiku, modernu i pohádku

Kolik činoherních premiér čeká diváky Slezského divadla v této sezoně?

Čtyři. Tedy čtyři oficiální a jedna pohádka k tomu. Nová sezona je jubilejní, Slezské divadlo oslaví v říjnu 220 let svého trvání. Vnímáme to jako velmi významnou událost v historii města. Takže i celou tuto sezonu vnímáme jako slavnostní a tomu jsme přizpůsobili výběr nového repertoáru. Aby ty inscenace souvisely s oslavou divadla a zároveň jsme jejich prostřednictvím propagovali naše herce a celý soubor činohry.

Jsou nějaké změny ve složení opavské činohry?

Odešla herečka Andrea Zatloukalová na volnou nohu. Místo ní jsme přijali mladou absolventku Janáčkovy konzervatoře Emu Matýskovou. Soubor doplňujeme i o jednoho herce, Víta Pištěckého, kterého už naši diváci znají například z inscenace hry Na flámu nebo z Macbetha. Takže to jsou naše nové posily.

Zmínil jste slavnostní charakter nové sezony a od toho se odvíjející výběr nového repertoáru. Jste zároveň nový šéf činoherního souboru. Měl jste dost času na seznámení se souborem i novými posilami?

Jsem v Opavě prakticky od ledna 2025 a už předtím jsem v tomto divadle dělal dvě komedie, takže ano. Nyní začíná de facto moje první sezona, kterou jsme budovali spolu s dramaturgyní Alžbětou Matouškovou. Zastávám názor, že tituly je potřebné uvádět vzhledem k možnostem hereckého souboru. Co nejlépe využívat možnosti, které máme. Některé inscenace jsme doslova vybírali, jak se říká, na tělo některých představitelům. Rozšiřování hereckých souborů v takovém typu divadla, jako je naše, není jednoduché. Pokud nemáme vhodný typ, je vhodné řešit situaci obsazením hostujícího umělce.

Dovolím si ještě jednu svým způsobem problematickou otázku. Opavské divadelní publikum mnozí považují, možná i neprávem, za poněkud konzervativní. Není nakloněno přílišným divadelním experimentům, v Opavě jsou v oblibě buď známé klasické tituly, nebo osvědčené a doložitelně úspěšné hry domácího i světového repertoáru…

Já s takovým hodnocením ne zcela souhlasím. Je pravda, že opavští diváci mají rádi tradiční činohru, ono je to divadlo městské, což v našich i evropských poměrech má svoji váhu. Ne každé divadlo musí dělat avantgardu. Městská divadla musí svým způsobem vycházet svému publiku vstříc. Tím si ho získají a pak můžou jistým způsobem dávkovat míru tradice a míru experimentu, spíše bych řekl kvalitu jiného druhu.

Mezi předplatiteli ale určitě máte nejen starší usedlejší diváky, ale také mladé milovníky divadla, kteří občas zatouží po nové, někdy i kontroverznější současné dramatice…

Ano, s mladým divákem je třeba pracovat, a to je jeden z úkolů, které do budoucna považuji za velmi důležité. Budeme hledat prostor pro studiové projekty i pro komorní věci progresívnějšího či studiového charakteru. Prostě chceme si udržet našeho tradičního diváka i získat nové mladé publikum, chceme nabízet i dobrou a vkusnou divadelní zábavu, což je legitimní poptávka části publika, které chodí do divadla hlavně za relaxací a oddechem.

Jestli můžeme, přejděme k jednotlivým premiérovým titulům.

První premiérou bude už v neděli 14. září inscenace hry amerického autora Davida Lindsaye-Abaireho Odpočívej ve svém pokoji. Je to komedie o dvou babičkách žijících v jednom pokoji, které jsou skutečnými povahovými protipóly. Uzavřená dáma milující klid a ticho dostane spolubydlící, která je upovídaná a rozhodně ne tichá. Domov seniorů se promění v bojiště. Jedna se chce té druhé zbavit. Je to komedie, kterou vycházíme vstříc starší části našeho publika, ale pobaví zcela jistě i mladší diváky. Svým vyzněním je to velmi příjemná, laskavá rodinná komedie. V režii Petera Gábora v hlavních rolích vystoupí, snad to mohu tak říct, legendy našeho divadla Hana Vaňková a Ivana Lebedová.

Stačí jména těchto dvou hvězd ženské části opavské činohry, a bude vyprodáno dlouho dopředu …

Budeme jen rádi! Druhou premiérou bude inscenace hry Kniha velkého barda. Autorkou je Lauren Gunderson, velmi úspěšná americká dramatička, scenáristka a spisovatelka narozená v roce 1982. Její historická komedie pro velké obsazení, ve kterém si zahraje celá pánská část souboru a čtyři ženské představitelky, je hrou, která oslavuje divadlo.

V brožuře k nové sezoně jste u tohoto titulu uveden jako režisér inscenace. Hru jste si osobně vybral pro svoji vlastní režijní opavskou premiéru ve funkci uměleckého šéfa činohry?

Ano, je to tak.

Co vás na ní zaujalo?

Částečně už jsem to řekl, autorka tímto svým dílem oslavuje divadlo jako takové. Ale nejen to, je to hra o fiktivní situaci, která nastane v Anglii dva roky po smrti Williama Shakespeara. Dva z herců jeho společnosti si uvědomí, že mistrovy hry existují pouze v paměti herců. Co se stane, až všichni herci zemřou? Shakespearovo dílo zanikne? To se nesmí stát! Na začátku hry umírá jeden z nejslavnějších Shakespearových herců a další dva si uvědomí, jaké nebezpečí hrozí. Rozhodnou se vydat kompletní Shakespearovo dramatické dílo. To je to slavné First Foĺio, a celá hra je o tom, jak a proč se rozhodnou tu knihu vydat, jak zápasí se všemi možnými překážkami a jak se jim navzdory všem překážkám, které se jim postaví do cesty, nakonec dílo podaří. V konečném důsledku je to o oslavě lidské touhy udělat něco dobrého, je to také oslava mluveného slova v krásném jazyce, které zní z jeviště, takže zase oslava divadla. Je to taková hra o Shakespearovi bez Shakespeara.

A zároveň i zmínka o smyslu života – tedy neodejít z tohoto světa, aniž by po mě zůstalo něco dobrého a pro všechny lidi užitečného.

Přesně tak. V té hře je hodně pozitivního: ukazuje, jaké oběti je třeba odevzdat, aby se dobrá práce dovedla do konce, ukazuje nezlomnost a pevnou vůli, ale přitom divák sleduje i obyčejný rodinný život a těžkosti, s nimiž se oba herci a jejich rodiny musí vyrovnávat.

Třetí novinka?

Tou bude opět komedie, současná hra Můj šťastný den francouzských autorů Patricka Haudecoeura a Géralda Sibleyrase. Setkají se dva přátelé a hodnotí svůj život. V podstatě je to o člověku, který si stěžuje na nepřízeň osudu. Ale je to ten skutečný důvod jeho neúspěšnosti? Jde sice o lehčí komedii, ale je tam možnost zamyšlení nad tím, nakolik jsme pány vlastního osudu. Tuto inscenaci budu režírovat opět já.

Čtvrtou premiérou bude, jak vidím v programové brožuře, Maryša bratří Mrštíků. Proč zrovna ona?

Protože ji považuji za nejlepší českou divadelní hru, jaká byla kdy napsána. I když je to zároveň nejčastěji uváděná česká hra, částečně možná až zprofanovaná, stále jde o divácky atraktivní titul. Premiéra bude 23. března. Oslovil jsem mladší slovenskou režisérku Dašu Krištofovičovou. Je to hra pro celý soubor, ale právě osobnost režisérky může přinést i výsledek zajímavý právě pro mladší publikum. No a poslední premiérou, která už se nám ani nevešla do brožury o nové sezoně, bude pohádka pro děti od německého autora Ulricha Huba s názvem Tučňáci na arše. Řekl bych taková klauniáda pro pobavení velkých i malých. Tuto pohádku budu taky režírovat já a premiéra bude 4. května.